...a bude hůř

Sympatická adaptace Pelcovy knihy projevuje svoje slabé stránky hlavně při porovnání s originálem - u knížky, kterou jsem četl nedávno, jsem byl místy opravdu v šoku z její intenzity, vulgárnosti a drsnosti (Bukowski hadra). Film je proti ní skutečně velmi uhlazený. Na druhou stranu - kolik filmů o životě mániček za totáče máme? (08.09.2007)

film mapující český máničkovský underground za dob komunismu a dokonale zachycující tehdejšího ducha pomocí partičky mladých budižkničemů - obzvlášť v první půlce jsem měl pocit, že kameru drží jeden z členů komunity a já sleduji dobový amatérský dokument a ne film z roku 2007. Druhá polovina sice rozvíjí nějaký děj, ale už nefunguje tak dobře jako ta první - ovšem stále se jedná o nadmíru povedený snímek vybočující ze současné české produkce, který mohu s nejčistším svědomím doporučit a u něhož jsem dlouho váhal mezi ****/*****. (09.07.2008)

Hippies pod jhem bolševismu, aneb jak vesele se chlastá s komunistickým obuškem v prdeli. Velice osobité a sugestivně uvěřitelné víc než by se mi líbilo... takže vynikající popis "nepřizpůsobivé" opozice systému během normalizace. Ať už to byli politicky stíhaní, nepracující, feťáci, bezdomovci či jinak odstrčení za okraj společnosti, tehdy byli všichni na jedné děravé lodi. 8/10 (22.06.2010)

Expresivní, syrový černobílý snímek Petra Nikolaeva natočený na 16mm kameru je spolu s Tycovými Žiletkami (a zde vlastně jen okrajově příběhem intelektuála mylně se řadícího k undergroundu) jediným českým filmem reflektujícím alternativní kulturu v ČSSR před rokem 1989, což je za 17 let žalostně málo... Zfilmování kultovní knihy Jana Pelce, jejíž téma - asociálně nepřizpůsobivá mládež, obdoba části revoltujících mladých lidí na západě, a její všednědenní koloběh a martyrium při prosazování svého alternativního životního stylu a životních hodnot v prostředí totalitního období normalizace, se oproti knize výrazně neposunulo, pouze se trochu poopravilo (hlavní postava Olin třeba nemá ve filmu deformovanou nohu atd)... Šťastným krokem byla sázka na neokoukané tváře - naturščiky, neherce (především hlavní postava Olin je ukázkou dokonalého castingu - přesně padnoucí výrazový typ) - odkaz někam k Formanovské nové vlně, ale hlavně důraz na autentické vyznění a recepci filmu (rušila mě byť mírná herecká průprava v sklepácké poetice deklamujícího Radomila Uhlíře). Do rámce širšího undergroundového přijetí díla zapadá i herecká účast Vratislava Brabence a Pavla Zajíčka z někdejších Plastic People. Za zmínku stojí jistě i hudební stránka filmu. Použití autentických skladeb Plastic People, DG 307 a dalších písní undergroundové scény silně dotváří celkové vyznění díla. Oproti knize ubyla podle mého názoru expresivita a vulgarita jazyka postav, i když se to možná bude zdát běžnému divákovi (je ale otázka, jestli se k němu tenhle film vůbec dostane) podivné, samotný text knihy na mě působil mnohem vulgárněji (nemluvě o některých vypuštěných scénách z knihy - sexuální styk v období menstruace, lízání pahýlu Olinovy nohy...). Každopádně snímek ...a bude hůř mapuje bílé místo společenského dění v období normalizace a dokazuje, jak složitě byla strukturována (násilně vytvořená) diaspora disidentu, sdružující v sobě jak skutečné disidenty, intelektuály, reformní komunisty, umělce atd, tak příslušníky alternativní kultury (revoltující mládež, punkeři, hippies...), tak i lidi, kteří byli prostě zahnáni režimem do kouta, no a samozřejmě i sociálně nepřizpůsobivé procento populace, které stojí v opozici proti každému režimu... (17.06.2007)

Drsná pecka a pro mě jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. __ Za bolševika se nežilo dobře (skoro) nikomu, natož pak nonkonformním máničkám, pro které představuje možnost svobodného jednání alfu a omegu jejich životů. Zásluhou černobílé kamery, syrově autentického pojetí a obsazení téměř neznámých hereckých tváří dokázal Nikolaev skvěle a bez příkras přiblížit dobu, kterou bych nechtěl zažít, a lidi, kteří sice nejsou zrovna vzorem slušnosti (jsem velice rád, že zde nedošlo k žádné nemístné idealizaci a banda okolo Olina tak nedělá skoro nic jiného, než že pořádá pekelně divoké párty apod.), ale v hlavě to mají srovnané, a které odvaha nepodvolovat se svazujícímu režimu činí nadmíru sympatickými. Kromě občas trošku slabší technické stránky (kvůli zvuku hercům chvilkami není dobře rozumět), která se ovšem dá částečně přisuzovat záměrné punkovosti celého projektu, mě mrzí vlastně jen to, že je tenhle snímek širší veřejnosti v podstatě neznámý (já sám jsem se k němu dostal v podstatě náhodou), což mi přijde hodně nefér, zvlášť když vidím, jaké zhůvěřilosti občas slaví úspěch u diváků i kritiky... 90 % (17.05.2010)