Souboj Titánů

„Už ma nebaví byť vďačný za maličkosti.“ O takmer 30 rokov starší originál Desmonda Davisa (či skôr Raya Harryhausena?) mám rád a po (v dobrom agresívnych) traileroch som sa na remake tešil. Ak necháme stranou láskyplné odkazy na originál (figúrky, Bubo, Pegas) a nelogické kraviny (prečo si žiadna družina vo fantasy neberie kone? Chápem, že vizuálne púť cez veľhory vyzerá atraktívne, ale to aj v jazde na koňoch, nie?), nakoniec som sa miestami veľmi dobre bavil. Jasné, Sam Worthington je slabý a Gemma Arterton strašne nezaujímavá, bez nej (resp. postavy, ktorú hrá) by to bolo lepšie a svižnejšie. Bohovia nudní, niektoré scény mali skončiť na dlážke strižne a výprava lesov (alebo brlohu Medúzy) je síce super, ale striedaná zjavne štúdiovými, lacným dojmom pôsobiacimi kulisami. Ale v najlepších scénach je to celkom dobrá, miestami dokonca až parádna jazda. Oceňujem kostýmy, akčné sekvencie a v neposlednom rade skvelé postavy, z ktorých je zložená skupina, ktorej Perseus velí. Úplným miláčikom je samozrejme úžasne charizmatický Mads Mikkelsen, ale aj ostatní sú na jednotku (Hoult, Cunningham, džin...). Vôbec mi to nepripadalo ako rúhanie a urážanie pôvodného filmu. Môžeme namietať, že monštrá v pôvodnom filme boli po vizuálnej stránke geniálne zvládnuté, ale to proste je len náš pohľad, lebo sme na tom filme vyrastali. Kto ho nepozná a pozrel by si ho teraz, asi by to pokladal za zostarnuté a bol by rád, že prišiel remake. V ňom sú netvory väčšinou už digitálne, ale mne to nevadilo a napr. CGI Medúza bola úplne v pohode. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (16.08.2010)

Tak nám pan Leterrier vyrazil na tah. V baru Olymp vypil láhev archivního Clash of the Titans 1981, zívl pár dvojitých panáků prstenů Jacksona (Danielse), vykouřil 300 cigaret Thermo s phyltrem a jako šláftrunk přidal jeden džin z Transformertonicem. Jelikož ten chlapec neumí pít jak Dán Mikkelsen (jediný světlý bod filmu) a v kapse mu zbyly jen 3Dolary, vyhodil ho barman na vzduch, kde o kousek dál z toho všeho hodil strašlivou šavli na zápraží domu pana Harryhausena, div se mu přitom z opačného konce nerealeseoval Kraken. Nyní devadesátiletý stařík Ray by mu možná nabídl Aspirin, ale zrovna předevčírem ho okradli politicky korektní Pegasové z Harlemu, takže raději teď moc nevystrkuje nos ven. Já vím, Louisi, producentské tlaky mohou být hrozné, ale když ti nejde chlastání, tak nechlastej..! Celou dobu jsem se snažil dívat Medúze do očí, ale nepomohlo to. Příběhovou katastrofu bez tváře utopenou v digitálních efektech a v ní nejpřeceňovanějšího herce současného Hollywoodu, který škálou výrazových prostředků připomíná víko od rakve, jsem si vychutnal až do konce, kdy Hádes zmizel v podsvětí, aby se za čas vrátil jako Amon Göth.. Nu co, alespoň že skalní fandové Liama ze Severního Irska mohou bez skrupulí zvolat: „Neeson je Bůh!“ (21.09.2010)

Souboj Titánů by měl mít mnohem větší koule. Tohle byly trapné kouličky./// Olympané jsou vyobrazeni dost divně. Diovo brnění svítí jako prdel z roští, je naleštěné jako porcelán mojí babičky - vážnost a charisma jsou ty tam. Ostatní bohové stojí okolo, mlčí a jen důstojně stojí ve svých děsně nóbl hadrech. Když už se konečně blíží pořádná řežba (bitka se škorpióny), zkazí to naprosto šíleně nepřehledná střihová skladba a cukající se kamera. Až po několika minutách jsem například zjistila, že škorpión není jeden. Boje působí dost nevěrohodně, družina dostává zabrat, vojáci se poroučí k zemi jako loňské švestky, a přesto na konci vstanou a nic jim není. Neskutečně zábavná je následující scéna, kdy jsou všichni zachráněni písečnými kreaturami se svůdnými modrými očky, které se nápadně podobají pouštním lidem z Hvězdných válek. Škorpióny uklidní, zaženou a pak se ukáže, že na nich dokonce rádi frčí pouští. Na jejich hřbetech jsou jakési ´minidomečky´, které se velmi podobají těm ze zad olifantů z Pána prstenů. Zkrátka každou chvíli vám něco připadá povědomé, známé. A to ani nemluvím harpyjích, které utočí na Argos, podobnost hlavně v pohybu a ve způsobu snímání s okřídlenými nazghûli nezapřete./// Finální souboj (obětování princezny připomene scénu z King Konga) s Krakenem, který vypadá, že má vystouplou leda tak půlku jednoho chapadla, je bez šťávy. 3D efekt zde naprosto selhává. Jediný, kdo se povedl nejlépe byl převozník Cháron. Pak už je to jen horší. Když družina konečně narazí na Medusu, je to k popukání. Bájná Medusa vypadá, jako kdybych ji vytvořila v Malování a pak s vypětím všech sil udělala její trojrozměrnou podobu v tom nejhorším programu. Tady se triky fatálně nepovedly - a to je za ně zodpovědný člověk, co dělal na perfektním Temném rytíři./// Putování družiny je rozhárané, věci se dějí bez jakékoliv vnitřní logiky. Náhodné potkávání a nalézání nepřátel, přátel, bohů a věcí působí jako divné záminky pro akci a posun v ději. Worthington si od Avatara trochu polepšil, ptáka má taky, ale ani ho nemusel ochočovat. Konec je trapný jak Paroubkovy předvolební billboardy a nasládlý jak cukr s medem. Celkově je to na slabých 60%, ale čím více času od zhlédnutí uběhlo, tím více to klesá. Zážitek vyprchá asi tak rychle jako když vedle vás někdo v metru ´vypustí krakena´…/// Místy jsem se už tak nudila, že jsem se spolusedícím zabývala otázkou, jestli má Worthington pod krátkým oděvem nějaké spoďáry, nebo jestli chodí všichni správní tvrďáci naostro. (Pozorné oko se odpovědi dočká). (06.04.2010)

Zběsile odsýpající povrchní akční nátřesk, který potěší poměrně velkým množstvím silně působivých momentů, zároveň ale TOTÁLNĚ ubíjí svojí nedotažeností a logickými lapsy (a nemluvím teď o nahodilém a ne příliš provázaném ději). Ten film je logický cedník, srovnatelný s tím, co mám v záhlaví na profilu :))) Přesto ale ani na moment nenudí, ve správných chvílích je správně výpravný, opulentní a bombastický, Bubo náramně potěšil, Worthington je řezník, Fiennes je děsivý a Ramin Djawadi se po zmrveném Iron Manovi vytáhl naprosto parádním soundtrackem. Takže sice lehce rozpačitých, ale přeci jen 7/10... Přesto do určité míry značné zklamání... Ale zase ne takové, jako před dvěma lety Max Payne... (19.04.2010)

Remake klasiky a mého oblíbeného filmu si přímo říká o přeshubu a před filmem jsem byl taky na něco takovýho pěkně nažhavenej. První půlhodina taky předpoklady víc než jen potvrzovala. Perseova cesta z truhly do rybárny, z rybárny na královskej dvůr, to vše v kulisách jakýsi války lidí proti bohům (kdo jí začal a proč se nedovíme, jen to, že trvá už dlouho a jednou z vedlejších škod je sám Perseus), vše okořeněno špatnými dialogy a zmateným dějem. Mytologický pozadí (a koneckonců ani to nemytologický) nemá takřka nic společnýho ani s bájema, ani s původním filmem, zmateně se přeskakuje ze scény do scény, bohové pouze tiše naslouchají rozmluvě Dia a Háda, žádné božské intriky (žádná Héra). Ale pak najednou... Ne, film jako takovej se prakticky nezměnil, pořád je to procházka od bodu A jako Andromeda do bodu M jako Medůsa přes postupné tábory P jako Pegasus, Š jako štíři, Dž jako džinové a Č jako čůzy, teda vlastně čarodějnice, s vrcholem K jako Kraken a následnou derivací Ió (v tajemném bodě G jako Gemma), vše v designu tupé koridorové mlátičky. Jenže jak začala cesta družiny, i přes výše řečené nějak zafungovala chemie a charisma těch několika přeživších (nevim, jak to dokázali na tak malym prostoru) a především se z toho všeho hnoje vyloupla myšlenka. Možná ne chtěná, ale motiv toho, jak se Perseus za každou cenu snaží zříct božích darů (i když to odnese i chudák Bubo) a celkový pojetí boje lidí, kteří nechtějí vládu bohů nad sebou, se mi nějak zalíbil. Vzhledem ke zbytkový tuposti filmu je to asi jen náhoda, ale díky ní si ode mě nakonec film jisté uznání našel (dokonce jsem se tu a tam docela zasmál, i tomu zvětšenýmu popředí Gemmy Arterton), což mě samotnýho překvapuje nejvíc. (13.04.2010)