Sex ve městě 2

Jsem věrná fanynka seriálu, kterému jsem slábnoucí dech od dílu "I heart NY" odpustila. Snad tedy budu objektivní: stopáž nehorázná, obsah pro změnu nulový. Nechtěla jsem to vidět, ale nechala se přemluvit. Pravda je, že jsem měla celkem fajn náladu, ale pocit, který mne tváří v tvář plátnu přepadal nejčastěji, byla lítost. Lítost nad tím, že nesedím doma a nedívám se raději na ty černobílé parádní pecky, které si pouštěl Božský v posteli. Lítost nad ubohým koncem kdysi inteligentního a zábavného seriálu. Líto je mi unuděného Chrise Notha, který se zřejmě neuměl vyvázat ze smlouvy, i těch čtyř stárnoucích hereček (především asi SJP), které se za každou cenu snaží ždímat životní role, přestože už není co. Nemůžu uvěřit, že by se dospělé, schopné ženy mohly chovat jako prachzoufalé slepice. Na plátně i kdekoliv jinde. Milý vtípek s Johnem Corbettem a country kapelou to zachránit nedokázal. Inu, vítejte ve světě, kde ženy dostávají diamanty za hloupost. (30.06.2010)

I přes všechny negativní recenze, které o SATC2 vyšly u nás i ve světě a které tehle snímek odsoudily a poslaly mezi odpad, se nestydím říct, že jsem se dobře bavila a snímek si užila. Takových podobných kousků (myslím letní nenáročnou podívanou, v níž o děj až tak moc nejde) existují určitě stovky - pro muže. Nikdo se nezamýšlí nad filozofickým posláním A Teamu nebo nedej bože Pařby ve Vegas, a ti, kdo jdou do kina na Iron Mana si nejspíš nemyslí, že budou někdy jako on. Ale recenze SATC2 se hemží výrazy jako kráva, blbka, slepice a stárnoucí herečka. Takže mysogynní poznámky stranou a tři hvězdy za docela dobrou podívanou, která můj intelekt a pocit příslušnosti ke stejnému pohlaví jako hrdinky rozhodně nepoškodila. (01.08.2010)

Berte ty 4 hvezdy jako nadsazku. Jednicku jsem nevidel, serial znam jen z doslechu. Ale tohle splnilo me ocekavani. Elegantne starnouci hvezdicky v dokonale zabalenem product placementu o americkem pohledu na svet. Docela me to bavilo, ale koukat na to jinde nez na palube letadla pri nocnim preletu by me asi nebavilo. (02.11.2010)

Sex out of the City! V hlavních rolích živí mrtví z místa zvaného Manhattan. Vítejte ve světě, kde jsou ženy za své nesmyslné hříchy odměňovány velkými černými diamanty, jenom díky své jedinečnosti. Milé dámy, za takový přešlap, jakým bezesporu je líbání cizího muže, by jste si zasloužily televizi do ložnice dvakrát tak větší, než jakou hlavní hrdinka dostane k výročí. Ale teď vážně. Carrie má sice vlastní moudra, kterými oblažuje nejedno ženské srdce, ale my víme své a tj., že na stará kolena člověk vážně dětinští, to že to předvádí ústřední čtveřice – na tom by nebylo nic tak překvapujícího, ale to co předvádí Michael Patrick King na režisérské sesli je skutečně do nebe volající. Už v samotném úvodu se zrcadlí potutelně ukryté varování a onen explozivní výbuch přetavující Manhattan v jednu nebezpečně blyštivou cetku redefinuje kýč a na poličku staví nový absolutně neznámý a těžko pojmenovatelný patvar. Když už po dvou hodinách docházel jedničce dech přišla na řadu skvostná Jennifer Hudson, jenže když po deseti minutách dojde dech dvojce přijde jen Liza Minnelli (jejíž účast osloví skutečně málokoho), Penélope Cruz ztracená totálně v překladu a Miley Cyrus v roličkách na které si na konci ani nevzpomenete. Ukryté morality a mravní ponaučení jsou na místech, kde by snad být ani neměla. Uměle vyvolané problémy, které jsou jako zázrakem vyřešeny na základě odhalení jiné sexuální orientace - skutečně ztratily na svém půvabu. A humor? Humor se pod vlivem sluníčka a opalovacího krému vypařil a namísto něj se dere jen stud z toho, co tohle čtvero luxusně oblečených klaunů předvádí. Tady nepomůže ani jude law. Jedničku miluju, ale dvojka je omylem potvrzujícím pravidlo. I když tenhle omyl zaručeně vydělá... (30.05.2010)

Vzpomínám si na Carrina záda v kožichu (byl brzký podzim) jak mizí v davu na 5th Avenue. U toho hrála vypalovačka „You’ve got the love“. Hezký závěr pro seriál, který bavil přesných šest sezón. Pak si producenti řekli, že by bylo záhodno udělat film - a po několika peripetiích se tak stalo. Obavy byly na místě, ale naštěstí to nedopadlo tak špatně. Sex ve městě 1 má schéma podobné romantické komedii a čtyři hlavní hrdinky řeší problémy, které se nezdají tak malicherné. Bavila jsem se a myslím, že ne sama. Sex ve městě 2 je už ale bohužel pouhou agonií. Jeden scénáristicky velmi plytký díl roztáhlý na stočtyřicet (!) minut. Carrie - hlavní postava - má největší problém (účty za hadry a boty už ji zřejmě platí manžel) s tím, že si její Božský dává obuté nohy na gauč, k výročí jim do ložnice pořídí televizi, aby se spolu mohli dívat na romantické černobílé filmy (ten hajzl…) a odmítá se každý večer strojit někam na večeři. Čtyři charismatické hrdinky se stávají loutkami a věšáky na mnohdy odpudivé módní kreace, ječí a piští kdykoliv se jim k tomu naskytne příležitost a vůbec dělají všechno to, co zapřísáhlé odpůrce seriálu a filmů dostatečně utvrdí v jejich nenávisti. Nic moc se vlastně jen neřeší tak o čem tedy ten film je? O třpytkách? O botech za dvacet dolarů? Je to sled scének - více či méně trapných - které mají simulovat něco jako příběh. Nevím, jestli bych fanoušky seriálu raději neměla odradit, ale jsem si jistá, že svou diváckou základnu si i „dvojka“ najde snadno. Je to pořád pohádka. Pohádka o panenkách Barbie v kouzelně třpytivých šatečkách s „opravdovými“ životními problémy a Keny co řeší jejich potencionální nevěru tím, že jim věnují diamantový prsten, aby si uvědomili, že jsou vdané. (30.05.2010)