Fame - cesta za slávou

Originální FAME jsem neviděl, ale remake mne moc nebavil. Iritující písně a průměrně zahrané postavy kazí relativně nestranný koncept, věnující se skupině postav, aniž by té či oné bylo nadržované (nebo to jsem alespoň vytušil jako prvotní záměr). V konečném účtování se, i přes úpornou snahu vyhnout se klišoidním smyčkám, stala celá skladba kumulantem plným klišé a to (společně s neschopností režiséra uhlídat mládežnický afekt a přehrávání) vidím jako zásadní prohru tvůrců. I ta závěrečná koláž vystoupení je nudná stejně jednoznačným způsobem, jako celý film. ...pořád ale lepší, než sterilita MUZIKÁLŮ ZE STŘEDNÍ, to uznávám. II Scénář: Allison Burnett (na základě stejnojmenného filmu z roku 1980 / scénář: Christopher Gore). Hudba: Mark Isham. 40% (20.02.2010)

Jelikož už jsem byl zvyklý, že předchůdci Fame alias Step Up (2) se ani moc nesnažili vyrábět příběh, jako ho spíš jenom podkreslovat skvělými tanečními výkony a chytlavou taneční hudbou, napadlo mě o Fame úplně to stejné. Film, kde se několik nadaných dětí snaží dokázat něco víc, budou tančit a zpívat a budu všichni hrozně krásní a talentovaní. Už prvotní chyba byla, že jsem si to opravdu myslel. Doopravdy si chce Fame hrát na nějaké existenční drama, kdy má každý z nás nějaký problém, ale jen díky happyendům všechno zlo světa zničíme a budeme žít šťastně až do smrti. Hlavní chybou jsou nudné dialogy a snaha dát filmu nějakou úroveň. Postavy jsou jen nastíněné, ani jednu z nich si nemáte šanci připustit k srdci, protože jsou všechny dost nesympatické a se svými malými životy chtějí, abychom jim zobali z ruky jejich problémy. Na dvouhodinové rozšířené verzi je skvělý jenom zpěv a tanec, ostatní motivy padají do háje a vytváří jen hustou univerzální hnědou omáčku, která se zaplácává do sebe a rozbředle se válí na předhozeném talíři. Až zas příště bude někdo dělat film o nadaných dětech na umělecké škole, neměl by zkoušet našít těm nebožákům na dres příběh. V takovýchto případech se nenosí. (17.01.2010)

Fame se mi líbil z prostých důvodů. Není náročný jako několik dalších filmů tohoto žánru, není nudný a má složky, které se mi líbí. Na porozuměnou - tyto filmy mám rád, takže jsem rád i za tento. Líbí se mi, že se odehrává na více úrovních (tanec, zpěv, herectví...), ale oproti tomu má nevýhodu, že se nedostane jednotlivým postavám pod kůži. Očekává se to vůbec od tohoto filmu? Možná ani ne. Fame má poměrně dobré dvě hodiny, které utekly docela rychle. (12.01.2010)

"Hele, nejsi už nadraná ??" - "Já nevím !! Nikdy jsem se ještě neopila.. " ;) Přes ten zdánlivě odlehčený tón, převážně vyjádřený několika slušnými hláškami a vtípky, platí tenhle remake za nesmírně povrchní a zploštělý slepenec, který svým nulovým poselstvím svému předobrazu nesahá ani po prdel, když o nějaké dřině, problémech či hlubších emocích pouze mluví, aniž by je divákovi nabídl, ba co víc, dočkáte se jich vlastně pouze v textu obsahu, a tak už se jen celou stopáž nestačíte divit, jak vylhaná tahle lákačka z bookletu vlastně byla.. Tohle jednoduše žánrově až bizarně rozkročený scénárista Allison Burnett hrubě nezvládl, byť z jiného úhlu pohledu vlastně tenhle snímek obsahově dost koresponduje se silou době a cílovce poplatnému remaku i s názvem, když je dnes především právě teenagery ona sláva, jakkoliv ta vlastně odjakživa platila za něco velmi pomíjivého, chápána pouze jako pár minut videa či několik tisíc lajků.. A pokud pak taková sláva pro někoho znamená vlastně i životní cíl či jeho jedinou náplň, není zde moc o čem dále mluvit.. Nakonec však přes jeho naivitu, hloupost i vyprázdněnost Fame velmi příjemně odsejpá, i dík Ishamovu povedenému soundtracku, obsahuje dvě hodně silné pasáže a navíc se rozhodně také zdá, že z režiséra Kevina Tancharoena roste celkem slušný řemeslník.. (20.05.2015)

Pokud se chcete podívat na hudební/taneční film, tak si rozhodně nepouštějte Fame. Dostanete totiž jenom jedno hudebně-taneční číslo na začátku a na konci snímku, přičemž oboje není nic extra. Místo toho se tvůrci snažili (teda spíš vlastně vůbec nesnažili!) ukázat nám příběhy a charaktery hlavních hrdinů. Těch ale bylo strašně moc, a tak se každého dotkli jen strašně rychle a povrchně, a žádná z postav tak nevynikla a ani jste neměli s kým sympatizovat. Vlastně jediné, co v tomto filmu za něco stálo, byly závěrečné titulky s písničkou z traileru... (08.07.2010)