Expendables: Postradatelní

Do prdele, čekal jsem řežbu, ale Sly to tady dokázal vyšroubovat do nebeských výšin, neuvěřitelná akční nálož, která začne téměř od první minuty a jakmile Dolph Lundgren vypálí svůj varovnej výstřel, tak je jasný, že nepřátelé budou nejen padat po stovkách, ale ještě nedopadnou v jednom kuse. Sice po první seznamovací akční půlhodince se to trochu uklidní a zbytečně se kecá, ale Sly diváka rozhodně nenechá usnout a zásobuje ho buď brutálním rozhovorem Willis-Arnold-Sly a nebo demoličním náletem smrti, nicméně to pravý peklo přichází až v závěrečný půlhodince, já už snad ani nic takovýho nečekal, ale když si to tam na férovku rozdali Stallone a Austin a řezali se tam hlava nehlava a do toho nakráčel Terry Crews s největším dělem ve filmu a rozmazal po zdech asi 15 šmejdů za 15 vteřin, tak jsem pochopil, že si mam pevně chytnou spodky a modlit se za přežití a měl jsem pravdu, to co tam Sly rozpoutal, to byly fakt akční žně, porcovalo se tam jedna báseň,demolovalo ostošest a nikdo nezůstal ušetřenej, každej dostal svůj díl násilný smrti, neuvěřitelný a ve světle tohohle mě fakt nezajímá, že tam je plno zbytečných a trapných keců, že příběh je krapet stupidní,že v prostřední části je pár slabších míst a že některý herci nejsou moc využitý, obzvlášť to zamrzí u Jeta Li a hlavně u Mickeyho Rourka, ale tohle zase vynahradí skvělej záporák Eric Roberts, měl by je hrát častějc a hlavně super drsnej Dolp Lundgren, kterej je tu kategorie sama pro sebe, ten řeže hodný i zlý bez rozdílu. Prostě jako správnej fanda béček, jsem si to fakt užil. (12.09.2010)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)

Mě takhle koncipovaný film nemůže nadchnout už z podstaty věci. Hrdinové, kteří sázejí pouze na svaly, pro mě nemůžou být (a taky nejsou) hrdiny. Expandables jsou oslavou tupé hrubé síly - a pro mně tedy poměrně postradatelným filmem. Ať žije moderní akční film, ve kterém se hledí na jiné věci, než jak dlouho je hrdina na steroidech a s jakou kadencí háže "vtipné" hlášky. V osmdesátých letech to nejspíš mělo své kouzlo (což cítím i dnes, když se na ty starší akčňáky kouknu), netuším ale, proč se vracet. PS: Ta kostelní scéna mi přišla neuvěřitelně strojená a křečovitá, ostatně jako celý film. PS2: Závěrečné akční inferno je v detailech fakt velkej nářez, bohužel celková přehlednost je na nule. (29.08.2010)

Stalloneho Hanebný pancharti, jimž v první polovině trochu drhne řetěz, aby ve druhé ozubené kolečko zapadlo na své místo a rozjelo mašiny na zabíjení s o to větším důrazem. Sly sice místy stříhá víc, než je nutné (Jet vs. Dolph), některé linie (Stathamova romance) si mohl rovnou odpustit a moralizováním zbytečně řadí filmu zpátečku, ale jakmile jsou karty rozložené na stole, Jet s Jasonem konečně spojí síly, Crews popadne brokovnici a zbytek staronové gardy začne tahat z kapes jednotlivé trumfy, nedá se říct proti Postradatelným ani popel. A kdo se o to pokusí, ten skončí průstřelem o rozloze jisté jihoamerické zemičky. "Co má za problém?" "Chce bejt prezident." (13.08.2010)

Ten scénář byl tak hloupej a děravej, že by to nevstřebaly ani 80. Scéna v kostele ovšem byl suprová, o tom žádná. Ale potom? Budu citovat Subjektiva: "záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud." Většinu času mě nezajímalo, kdo střílí, ani proč (protože důvody buď nebyly žádné, nebo hloupé a patetické), a protože se střílelo většinu filmu... Kouknu na dvojku, prý je lepší, ale asi protože jsem se na to tolik těšila, hodně, hodně to zklamalo. Slabé 2*. (24.05.2013)