Setkání v Praze, s vraždou

Mrtvý komunista, dobrý komunista. Jen pozor, aby se vám po výkonu spravedlnosti nedostal na kobylku detektiv Přema Nejezchleba! On je totiž lubricated as a fox! Typické Škvoreckého tematické rysy i zvučné obsazení v sobě skrývaly jistý potenciál, ale ten byl už od úvodu systematicky zadupán. Ať už nevýrazností, podivnými souhrami náhod (tady asi vládne obsazení trojsedadla v letadle do Prahy) či nekončící sérií prostřihů na jazzovou úlitbu autorovi předlohy. I když tady to spíš než na koncert vypadalo na strip show, kde brzy začnou létat saxofony i poslední zbytky svršků. V rámci bezpečnosti publika doufejme, že ne frontmanky Štěpánové.. (29.09.2020)

Slabší průměr. Minulost a zase minulost, která se vrací do současnosti a ovlivňuje osobní život policajta v podání Pavla Lišky. Ten se pere s dilematem a svou roli hraje neohrabaně. Jako Láďa v Pupendu, ale tam to bylo na místě. Ivu Janžurovou bych jako šlechtu nesnesla vůbec, strkala nos do cizích věcí až přílíš a to její věčné chichotání. Jak ubohé. P. Landovský, J. Menzel, J. Tříska a spol. hráli přestárlou partu kašparů-muklů. Kazí to celkový dojem. (05.01.2009)

Prakticky od začátku je jasné, jak to bylo, takže sledujeme detektiva, který vyšetřuje něco, co diváka nemůže zaujmout, protože prostě ví, kdo je vrah a proč se tak stalo. Herecké výkony nejsou nijak oslňující, spíš takové vlažné. A nejhorší na filmu jsou ty neustálé prostřihy na koncert otravných saxofonistek v čele s příšernou Barborou Štěpánovou. (13.03.2009)

Musím předznamenat, že jsem četl celou sérii Setkání s vraždou, tedy šest příběhů, takže jsem možná více v obraze. Na druhou stranu jsem se trochu nemohl vyrovnat s obsazením, protože jsem si ty postavy představoval jinak. Zejména Anka Lomnická (Janžurová) mě ze začátku úplně vylekala. Má-li jazzová dívčí kapela v knižní sérii nějakou roli, či smysl, ve filmu mi připadala nadbytečná. Přílišná doslovnost až didaktičnost je odvozena už z literární předlohy a musím říci, že mi zas tak moc nevadí. Zpočátku jsem měl velké obavy, vypadalo to na průšvih, ale pak dostal film spád, výrazně gradoval, takže jsem to dokoukal s docela velkým zanícením. Těžko se mi to hodnotí, protože já jsem na Škvoreckého fanda. Přitom je mi jasné, že úplně bezproblémové to nebylo. Ale měl jsem z toho nakonec dobrý pocit. A mám ho i druhý den. (05.01.2009)

peklo v řetězech...dokonale sterilní a bez tempa...svým způsobem jedinečná učebnice toho, jak nepracovat se střihovou skladbou a budováním filmového prostoru...vydržel jsem půl hodiny...a to je výkon vzhledem k tomu, že ani pořádně nevím, o co tam šlo, protože daleko víc přitahovaly mojí pozornost formální lapsy...odtud neustálé výkřiky typu " Proč tam je tenhle záběr ?", "Proč je ta kamera tak daleko, když před chvílí byla tak blízko", "Proč je tak zpotvořená kompozice", "Proč se kamera před chvílí nehýbala a v prostřizích se hýbe...a navíc divně tam a zpět", "Proč ten přesosák, když mezi statickejma záběrama to tak silně vynikne" atp....a k dovršení zmatku podivné výjevy polonahých saxofonistek...no prostě mě to psychicky vyčerpalo... (16.10.2011)