Anna Karenina

Podle Tolstého rozsáhlé literární klasiky vzniklo dějově značně okleštěné a vnitřním potřebám filmu přizpůsobené slavné to drama z vysoké petrohradské společnosti. Nicméně i přesto zde nepůsobí okatě rušícím, zkratkovitým dojmem. Film se výlučně soustředí na rozehrání osobní tragédie Anny a její osud je zprostředkován v silném a sugestivně jímavém duchu. Greta Garbo v titulní roli milující matky; nešťastné manželky svého pragmaticky smýšlejícího muže; a posléze vášni charizmatického hraběte zcela propadnuvší ženy; ztělesnila jednu z nejvýraznějších a svému hereckému potenciálu nejvděčnějších postav. Rozehrála v ní celou tragiku a osamělost ženy, která je navzdory dobovým konvencím a všeobecnému veřejnému odsudku poslušna jen svých citů, na čemž ztroskotává. (08.04.2006)

Přenádherná sázka na jistotu. Po stále doznívajícím fenoménu první němé verze, kterou natočila s Garbo s Gilbertem pod skvělým názvem Love (a film tak mohla propagovat dvojsmyslná věta Garbo and Gilbert are in Love), bylo zkrátka nutné se k tématu Anny Kareniny vrátit. Zvukový film sice přinesl mnohé novinky do továrny na sny, ale konkrétně v tomto případě nebyl už tak odvážný. Moderní Love je téměř hmatatelná láska z mnoha důvodů, je to dokonalý film, který lze prožít až do morku kostí. Zatímco nová verze je klasicky ukotvená v carském Rusku 19. století, mezi Petrohradem a Moskvou. Vše je distinguované a realistické. Všichni zúčastnění jsou v nejlepší formě, W. H. Daniels v ateliéru kouzlí neskutečně komponované jízdy kamerou, C. Brown zná všechny barvy herectví Garbo a sama Greta hraje celou svou bytostí. Skvostné. Báječné na pohled, báječné pro duši. (04.10.2020)

Ve své době jistě nadčasové dílo. Svazek manželský byl brán jako svátost kterou bylo možné rozvázat jedině smrtí jednoho z partnerů. V dnešní době již film působí poněkud vyčpěle. Hlavní hrdinka volí mezi vlastním dítětem ale životem v utrpení a vlastním štěstím ale bez dítěte, což se jí nakonec stane osudným. 80% (17.12.2008)

V americké velkoměstské kavárně – snad při čekání na aperitiv – blazeovaně převyprávěný Tolstého román. Ze strhující fresky zbyla jen klíčová dějová linka, pár postřehů lokálního koloritu, tresť z osudů a povah dalších postav. Hlavní hrdinové nebyli dostatečně psychologicky prokresleni (silná redukce postihla především schematicky podaného Annina manžela), zmizelo venkovské prostředí (coby kontrapunkt k devastujícímu městu) a počínaje Anniným příjezdem lze směle a bezchybně očekávat její tragický konec. Jako by nebyla žádná další možnost. Greta Garbo sice skvěle vyjádřila věčnou nesnesitelnost a nespokojenost hrdinky s dosaženou krásou, její sklon k podléhání jakési imaginární, spíše tušené a za konkrétní možnosti se maskující touze (z rodiny utíká k milenci, ale ani tam nedosahuje trvalého štěstí, vyciťujíc, že i jeho život (podobně jako život jejího manžela) má oblasti, kam ona nemůže dosáhnout, a to je mužova povinnost vůči Vlasti a nadosobní Pravdě), ale vzhledem k nedostatečné prokreslenosti dalších ženských postav (především Kitty Ščerbacké) se pak dojem z Anny zobecňuje a ústí v pesimistický obraz ženství, ne zcela v Tolstého intencích. (29.04.2010)

Jako vždy skvělá Greta Garbo v adaptaci klasického ruského románu, který jsem samozřejmě nečetl :-)) Nebavilo mě to tolik, jako předchozí filmy Grety z počátku 30. let, které byly natočeny ještě před zavedením kodexu a tudíž nepodléhaly přísné hollywoodské cenzuře. Kromě výkonu Grety ještě musím vypíchnout jejího manžela Karenina, kterého skvěle zahrál Basil Rathbone. (08.08.2012)