Odcházení
Leaving
Režie:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Ve vile s Riegerem žije jeho dlouholetá přítelkyně Irena, její přítelkyně Monika, jeho matka, jeho mladší dcera Zuzana a sluha. Riegerův tajemník Hanuš se svým tajemníkem Viktorem třídí věci. Dvakrát tu Riegera navštíví novinář Jack s fotografem Bobem, kteří s ním pořizují velké interview, dvakrát ho navštíví jeho starší dcera Vlasta s manželem Albínem. Mihne se tu i několik okrajovějších postav. Jak běží film, všichni se trochu mění, z patolízala se vyklube zrádce, z byrokrata jediný věrný, starší dcera, která původně nabízí Riegerovi ubytování, nakonec také zradí a ubytování odmítne. Zcela neutrální osobou je zahradník, jediná trvalá spojka s vnějším světem, která přináší nové zprávy. Rieger se pokouší udržet si důstojnost, ale nakonec se z toho všeho lehce pomátne, aby později, až absolvuje policejní výslech spojený s určitým vydíráním, přijal pokorně funkci poradce poradce svého hlavního protivníka, což si sám před sebou velmi racionálně zdůvodní a což znamená jeho konečný pád. Vítězem je náměstek Klein, cynický představitel mladší generace politiků, který se verbálně hlásí k týmž demokratickým ideálům jako Rieger, ale v praxi se jich zřejmě vůbec nedrží. Vládní vilu, jak se ukáže, výhodně koupí od státu a plánuje v ní velké "společensko-kulturní „centrum“. Riegera navštíví rovněž jeho ctitelka studentka Bea, kterou on nakonec líbá, ale je přitom přistižen svou dlouholetou přítelkyní. Tato studentka je ovšem velmi flexibilní, neboť v závěru přichází za Kleinem s toutéž prosbou, s níž přišla dříve za Riegerem, totiž s prosbou o podpis jeho knihy. Film vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. (Česká televize)
(více)Recenze (485)
Otrasný film. Tematizuje totiž politiku a jej reflexiu optikou odchádzajúceho týpka. Jeho sebairónia a nadhľad je len tupá obhajoba vlastného fungovania v politike. Výsledkom je poznanie, že po ňom prichádzajú ešte horší následníci. Pripomína to dokument o Gorbačovovi, komentujúcom vlastné zlyhania. Na Jeľcinovi nenechal suchú niť, hodnotiac ho ako lúpežníka, ožrana a mamonára aj s jeho súputníkmi. Gorbačov tam pôsobil ako boľševický chuj. Odchádzanie je hraný film, no vyjadruje zhruba to isté. Zaoberanie sa ega samým sebou. Hóch intelektuálske a nadnesené. Bez skutočnej témy - ak za tému nerátame pojem "osobnosť politika". To je ale oxymoron (= prívlastok v rozpore s významom podst. mena; príklad: živá mŕtvola). Avšak nik z tých, kto patril kedysi medzi skvelých umelcov (a Václav Havel bol počas socialisticej ČSSR dobrým dramatikom) po prijatí reálnej politickej funkcie už nebol schopný umeleckej tvorby. Úroveň umeleckých pokusov expolitikov klesá vždy pod bod mrazu. Rovnako to platí o Vaškovi, jeho divadelnej hre aj filme. Hovnový smrad politiky sa vyvetrať nijako nedá a zasmrádza aj to, čo kedysi bolo možné nazývať umením. ()
K Václavu Havlovi jsem nikdy nechoval nijak zvlášť vyhraněný vztah, jako politik měl svá pro i proti, nicméně coby dramatik byl vždycky mnohem zajímavější. Odcházení jsem v plzeňském divadle viděl dvakrát a ačkoliv mi ze všech symbolů, dvoj a trojsmyslů, které v něm jsou, zůstala spousta utajena, považuji ho pořád za Havlovu nejsrozumitelnější věc. Na film jsem se tedy těšil. Děj nemá příliš cenu rozebírat - pokud máte rádi (nejen) Havlovy absurdní kusy, osobitou poetiku a ještě o něco osobitější humor, který nutí k zamyšlení, přijdete si na své. Pokud ne, nejspíš vás Odcházení zklame až naštve. Těžko říct, jestli kromě těchto dvou táborů utvoří diváci ještě nějaký třetí, střední. Všechno kromě děje už ale vyžaduje pozornost větší. Tak v první řadě to jsou herci, herečky a jejich role i roličky. Nemůžu si pomoct, ale úplně každý člověk, který se na plátně objevil, byl výborný a měl své místo. Obzvlášť jsem ocenil nápad - zaplaťpámbu za to - obsadit herce typu Holubové, Duška, Vilhelmové nebo Budaře do úplně jiných postav, než jaké od nich známe (tj. neksichtících se, nevulgárních... atd.). Josef Abrhám byl jednoduše výborný, Dagmar Havlová úžasně chladná, pánové "klausovský" Kaiser a Lábus dokazují, že malé role vážně neexistují... A tak bych mohl jmenovat dál. Dost výrazně Odcházení přispěly i Pavlíčkova hudba (variace na Rusalku nemá chybu) a Malířova kamera. Co se týče režie, ta už je... Horší. Neříkám špatná, vůbec ne (například Bouře je naprosto strhující scéna), ale nepřesvědčila mě o tom, že se dívám na film. Pořád to zkrátka bylo divadlo natočené za velké peníze filmovou kamerou a promítané v kině. Za tuhle nepříliš dokonalou iluzi ubírám hvězdu, ale i tak Odcházení zůstávají čtyři čistočisté, na poměry českého filmu poslední dobou stále vzácnější. ()
Dobrá. Postavu Václava Havla mám rád, pro mě je to člověk s velkým srdcem, proto mu rád cokoliv odpustím. I to, že si na sklonku života splnil sen a natočil podle své divadelní hry celovečerní film. Mohlo to dopadnout o dost hůř. Příběh, který jsem jako divadelní představení prozíval a moc nepochopil, je za filmovou kamerou srozumitelnější a také kýčovitější. Ovšem to považuji za záměr. Vytratily se Havlovi vstupy zpoza plátna (významné plus oproti divadlu), které nahradila Malířova povedená kamera. Reálný svět vymaněný se z prostor Archy již tolik nesvírá ani herce, takže je o co hrát, přestože film jistá teatrální pravidla dodržuje a chová se obdobně, jako kdybychom se z divadelních prken o moc neposunuli. Pokud bych byl nějak šmrncnutý politikou, tak je to pro mne něco jako povinná četba, ale to bohudík nejsem. Tak proto jen ty tři hvězdičky. ()
Film, který se strašně těžko hodnotí. Nepochybuji o tom, že pan Václav Havel řekl přesně to co chtěl říct a jak to chtěl říct, ale mě tento divadelní způsob sdělení zkrátka nesedl a vůbec mě neoslovil. Herci sice hrají výborně a po kamerové stránce mě to také zaujalo, ale bylo to celé až moc roztahané, chladné a na můj vkus spíše zahleděné samo do sebe a divák si k tomuto filmu horko těžko najde cestu. Což je možná na jednu stranu dobře, protože to aspoň není typický film pro každýho blba, ale já zkrátka očekával něco trochu jiného. 50% ()
Za posledních pár dnů se o Odcházení napsala spousta blbostí. Většina z nich měla společného jmenovatele: Primitivní a apriorní odsouzení díla na základě autorova jména. Nechápu, kde se v lidech bere tak patologická nenávist, že jsou schopni se pro Havlovo iluzorní zesměšnění i registrovat na csfd, aby mohli pár dnů před premiérou (tedy aniž ho viděli) dát filmu nelítostný odpad! Unavuje mě to... Milicionáři imagologů se opět sešikovali, aby "humanitárnímu bombardérovi" ukázali zač je toho loket. V Odcházení je viděna nesmyslná slátanina, ale ten vyfabulovaný pojem jakož i celá víra v rovnici "symbol doby = zlo doby", jsou brány téměř jako axiom. Kolik těch odpadistů v komentářích pode mnou dokáže na okamžik rozlišit své přesvědčení a umělecké dílo? Kolik z nich v životě slyšelo o Králi Learovi či Višňovém sadu, vidělo předchozí autorovu hru nebo četlo nějaký esej? To se najednou rojí vzdělanců a arbitrů umění... Odcházení není nejlepší Havlova hra, ale je aktuální. Ve vrstevnatém textu je ukryta poměrně zdařilá reflexe a kritika nejen doby, ale i komunikačních mechanismů. Vyprázdněnost slov, banálnost, bulvarizace myšlení, absurdita... Témata jako stvořená pro absurdní divadlo, absurdní film... Havel v těchto tématech nevyniká originalitou, ale jeho významný přínos je v zprostředkování poučeného pohledu z mocenských pozic. Ovšem v Odcházení rozhodně nelze spatřovat primitivní symboliku Havel = Rieger, Klein = Klaus! Tato rovnítka vůbec neplatí; vždyť postavy jsou v mnohých rysech svým domělým předobrazům naprosto protikladné. Nehledě na to, že autor očividně vyjadřuje svůj distanc vložením svého jména do Riegrových úst. Havel jako režisér je zajímavý: je netknutý filmařskými trendy a netrpí rutinou. Má několik zajímavých nápadů a dokáže spojit grotesknost s těžce existenciálními myšlenkami (odcházení vs. neschopnost odejít), aby přitom vše drželo celistvý tvar. Podařilo se mu vytvořit zajímavou klaustrofobickou atmosféru. Postavy jsou plny obav, napjatého očekávání, odhalují se a... opakují! Herci celkem zvládli i požadavek "nepitvořit" se, který dramatik v libretu doporučil režisérovi. Z filmu je cítit typický nadhled a sebeironie, která je však ne moc štastně akcentovaná závěrečným Havlovým cameem. Velmi podstatnou složkou je kamera a hudba. Nemyslím si, že by film trpěl přílišnou divadelností, a zajímavá kamera na tom má velký podíl. Odcházení není vynikající film, ale je to dobrý debut a zajímavá interpretace zajímavé hry. (3 a 1/2 *) ()
Nemám pocit, že snímek dokážu hodnotit. Odcházení vnímám jako divadelní hru Václava Havla pro Václava Havla a své nejbližší, ostatní snad ani nemohou vše rozklíčovat. Jde o epitaf, ve kterém se autor chce vyzpovídat, ale zároveň toho příliš konkrétního neříct, byť je za tou matoucí mlhou někdy obdivuhodně upřímný. Předpokládám, že můj zážitek by se mnohonásobně prohloubil, kdybych býval byl znalý detailů z prezidentova života. Takhle jsem mohl veskrze vnímat jen očividné a explicitní motivy, ztrácet se v alegorii a absurditě, ale především vstřebávat emoce. Vše objímá sebekritika vlastních chyb a (domnělé) malosti. Možná jde o zpověď, o omluvu, kdy se Havel potýká s pocitem, že se jeho vlastní ideály s postupem času zplošťují a mění v kýč a to nejen jeho vinou ale i vinou těch, kteří tyto ideály jen používají v promluvách, byť jim snad ani nejsou schopni porozumět a o to méně uvěřit.. Únava, bolest, absurdita bytí - přes dominanci těchto motivů ale nejde o poraženecké sebemrskačství. Vše sice prostupuje určitá apatie, v lepším případě ji lze ale vnímat jako smíření, ono lehce bolestné pousmání a vlastně nebývalou sílu, kdy člověk tak pokorný a vnímající chyby člověka (a sebe sama na prvním místě), i přes desítky let otupování, přešlapů a v objetí reality, dokáže říct "ano, jsme malí, chybující a mnohem méně honosní, než se snažíme předstírat velkými slovy a činy, ale pojďme dál a to pokud možno nejlépe, jak jen to dokážeme, byť ve světě, který je dost možná nad naše síly." ()
Hvězda jen a pouze autorovi, který měl lepší kusy. Zde je jasně patrné, že film se někdy s divadlem opravdu nesnese a nedá srovnat.!!! Co jest divadlem, má zůstat v interiéru. ()
Odpad za kvalitu celého díla, za kvalitu provedení a hlavně za odporný patos, který protáhl celou republiku po skonu autora. Vlastní názor je základní věc demokracie a zesnulý, jako modla všech "demokratů", vždy trval na tom, aby lidé vlastní názor měli. A to, co po jeho smrti předvedli všichni uctívači a falešní smutnilové a pokrytecké plačky, to by samotného VH asi pěkně nasralo. Zvlášť kdyby si přečetl ty sprosté výlevy, které mi překvapiví pisatelé nazvraceli do pošty. ()
Bezprostředně po uvedení Odcházení do kin zde bylo v módě házet ho do odpadu, nyní se do odpadu pro změnu házejí oni uživatelé. Zvláštní. Výsledná známka tohoto filmu tedy ani tak nevypovídá o jeho skutečné kvalitě, jako spíše o válce mezi tamními uživateli. Přistupme však k jádru věci. Režisérský počin Václava Havla je kvalitní, promyšlené a hlubokomyslné dílo. A to natolik, až to drtivé většině lidí, zkažené konzumním životem a polopatickými filmy, není po chuti. Víte, Odcházení není kinematografickým středoproudem. Je to divadelní hra přenesená na filmové plátno s mnoha odkazy jak na politický, tak společenský život, hra s humornými absurditami a důrazem na propracované detaily. Plně pochopit ji během první projekce nelze (soudě čistě subjektivně), to však ještě neznamená, že je hloupá a zbytečná! Naopak, přesně naopak. No a co technická stránka? Kamera úžasně umělecká, hudba úderná (jak jsme u Michala Pavlíčka navyklí), herecké výkony koncertní a celkové obsazení hvězdné. Přítomnost dvorních herců Havlových her, chartistů, bývalých politiků nebo členů tehdejšího prezidentského týmu, dodává Odcházení další a další rozměry. Tudíž ani okem není možné vstřebat všechny maličkosti na první pokus. A přitom, pozor, nelze hovořit o přeplácanosti. Suma sumárum - už pouhý fakt, že náš bývalý prezident Václav Havel natočil film, by měl být dostatečným lákadlem k tomu, abychom jej všichni zhlédli. Hodnocení je samozřejmě věcí individuální, jen se pokuste odprostit od předsudků. Toť vše, na závěr smekám před samotným Havlem, že si sám ze sebe dokáže udělat legraci. ()
Myslím, že jsem lecos z myšlenek pana režiséra pochopil i pochytil lecjakou narážku. Přesto jsem měl celý film pocit, že se topím. Stále jsem čekal na nějaký pevnější záchytný bod v průběhu odcházení, ale on se po celou dobu nikde neobjevil. Celé to byla taková barevná bažina myšlenek, jistého pozérství, narážek a absurdit, chvílemi balancující nevyváženě ze satiry do dramatu... Všichni zúčastnění se snažili hrát co to šlo, ale i když asi ze svých postav vydupali maximum, stále to bylo takové nijaké. Překvapila mne paní Havlová. Pana exprezidenta si vážím, ale dle mého názoru filmařina byla pro něj neznámá a hlavně hodně hluboká voda.. Na prknech by asi námět vyzněl lépe. Se vzpomínkou na pana Abrháma z jiného snímku jsem nucen konstatovat, že toto byl také svým nechtěným způsobem - Konec starých časů... Dvě hvězdy jen z úcty a za snahu. * * ()
Vízia a pôvodný scenár originálne a zaujímavé, no predsa len toto nie je látka, ktorá by práve patrila na obrazovky. Silno chaotické, necháva diváka tápať v hĺbkach a samého si hľadať vysvetlenie, čože to vlastne pozerá. Je to politický kabaret, groteska, silný artfilm, podivná komédia či dráma o bývalom kancelárovi, ktorému sa všetko rozkladá pred očami? Havel nedokázal previesť svoje brilantné dielo na plátno tak, aby to aspoň čo i len z diaľky pripomínalo film. A to je z každého uhlu pohľadu definitívne zle. Škoda, malo to viacero skvelých, temer až geniálnych momentov a výborné, no nepríliš využité obsadenie. 35% ()
Václava Havla vůbec nemusím, jako člověk a politik mi vadil celý život. Na Odcházení jsem se šel dívat s tím, že dám odpad. Je to smutné, ale je to bohužel tak. I přesto, že Odcházení není můj šálek kávy a jde naprosto mimo. Prvotní pocit nebyl tak beznadějně špatný a já se začal i trochu bavit. Je to politické dílo, které zrežíroval bývalý prezident ČR Václav Havel. Na první celovečerní snímek musím sklonit Havlovi poklonu. Bohužel si na jednu stranu pokládám otázky, stojí Odcházení za to? Nepořídil by se za 45 milionů úspěšnější a lepší film? Herecké obsazení perfektní, čím to? Absolutně nechápu, že Havel dostal to, co si sám přál a chtěl. Jak už mnohdy bývá, vše záleží na penězích a na jméně, obyčejný režisér si v ČR takový rozpočet jen tak nedovolí, což Havlovi tiše závidím. I přes své mouchy mě Odcházení na jednu stranu docela zaujalo... 5/10 = 55% ()
Autora a režiséra v jendom si velice vážím. Nicméně film se mi zdá ještě o stupínek slabší než divadlo. On to spíše než film je jen jiná verze divadla, což u filmu vadí. Na třetí hvězdu je to u mne jen tak tak. ()
Spíše než mnohými zaujímaný pozérský postoj volím jakousi pokoru k tomu, že se Havel i na stará kolena snaží nějakým způsobem vyjadřovat. Že je stylizace atypická nemusí nutně znamenat, že je zároveň i špatná. "Taněčně-zmražená" scéna je například špičková. ()
Doufám že až se budoucí generace dostanou k Odcházení jakožto jedinému Havlovu filmu, tak ho budou posuzovat s ohledem na zbytek jeho dramatické tvorby - jinak si asi budou zákonitě myslet že našemu revolučnímu prezidentovi ke stáru jednoduše jeblo. Jako absurdní divadelní drama to smysl dává, byť autobiografického tam není vážně (doufám) nic. Otázkou je proč ho ale převádět do podoby filmové, když na plátně, s vizuálem nepříliš úspěšně se snažícím napodobovat estetiku Wese Andersona a estrádně působícím zkarikovaným herectvím, připomene až příliš neslavně tradiční české tragikomedie, takže pak jeho sdělení působí značně banálně. ()
Jeden velký absurdistán, ve kterém figurky přicházejí a odcházejí. Často se kopne do věcí našeho státu a často se zmíní Havlova osobnost, ale devizou této adaptace je symbolika. Bohužel obsah natřískaný jinotaji a lehčí satirou (někdy až dětinsky okatou - Fuj) útočí svou absurdností v plné síle již od začátku. Půl hodiny tedy může bavit, ale až do konce jede po stále stejné přímce. Chybí dramatický oblouk, chybí gradace. Jako jediný pak káru až do konce táhne hvězdný herecký ansámbl tvořící zasloužilé umělce (Abrhám, Chramostová) i nové hvězdy (Budař, Steidlová). Jako adaptace divadelní inscenace však Odcházení nefunguje špatně. Aspekty filmového stylu jsou do vyprávění vloženy s jasným tvůrčím záměrem (střih, zvuk, kamera) a jako Havlův splněný sen a první režijní počin zaslouží uznání. 12 nominací samozřejmě podezřele smrdí, ale nyní můžu s klidným svědomím říct, že taková polovina je zasloužená, byť si mohl Havel na svou prvotinu vybrat filmovější látku. Sichr je sichr. [Přesná stopáž: 90 min] ()
Odcházení jsem chtěl viděl od první chvíle, co jsem se dozvěděl, že ho Havel plánuje natočit. Už tehdy jsem tušil, že to nebude film pro většinové publikum. Osobně se o něm snažím nějak přemýšlet ještě po týdnu, co jsem ho viděl. Už dlouho jsem totiž asi nenarazil na tak složitý a mnohovrstevnatý film, nad kterým je nutné přemýšlet, a ideálně na něj jít do kina znovu. Kvůli své interpretační mnohoznačnosti a neuchopitelnosti se pravděpodobně nenajdou dva diváci, kteří by si film vyložili stejným způsobem. Při sledování Odcházení se mi na mysl nejvíc dralo srovnání s filmem Kočka na rozpálené plechové střeše z r. 1958. Oba filmy jsou natočeny podle divadelní předlohy, oba dodržují jednotu místa a děje a oba se točí kolem starého muže, který opouští své impérium (na smrt nemocný velký táta vs. vysloužily kancléř). Oba končí v podstatě optimisticky a oba se mi velmi líbily. Uvážím-li, že typický český důchodce v 74 letech chodí tak maximálně po doktorech nebo nákupech, o to více musím ocenit, že se Havel v tomto věku posadil do režisérského křesla a natočil se svými přáteli film o tom, jak by podle něj měla vypadat interpretace jeho Odcházení. Za sebe dávám plný počet - za vytříbenou vizuální stránku, "retro absurdní" poetiku, odvahu jít do toho, a konečně i pro sympatie, jež k Havlově osobě chovám. ()
Jsem neskutečně mile překvapen (nebo jsem s tím snad i počítal), přečtením komentářů k filmu Odcházení. Ne, nejde mi o hodnocení snímku (i když asi by mělo, vzhledem k tomu, na jakém serveru se nacházím) , ale o to, jakým inteligentním způsobem se dá buď pochválit a nebo naopak sepsout nějaké dílo. Je třeba vzít v úvahu všechny aspekty, které se k onomu počinu vztahují. Ani mě film neoslovil tak, abych mohl psát jakékoliv oslavné ódy, a proto jej hodnotit nebudu.Snad trochu autora a Vás.Takže Vám za zmiňovanou slušnost velmi děkuji a vážím si toho, jací jste inteligentní lidé... a pane presidente, Václave, bez nějakých patetických zbytečností, veliké díky za všechno !!!! ()
Inu, bavila jsem se. Neočekávala jsem to, neb jsem předpokládala, že to bude vážné asi jako třeba politika?! A ono je to absurdní, satirické, černohumorné a ironické. Odcházení popichuje, píchá i šťouchá mnoha směry a každý může být zasažen, tzn. najde se, aniž by chtěl. I proto chápu, že řadu pokryteckých a moralizujících šmudlů to musí nemístně iritovat (doslovně - srát). Daleko větší sílu však spatřuji v davu věrných čtenářů populisticko-bulvárních fláků typu "Fuj" a hlavně jejich samozvaných předáků, kteří, co si nepřečtou, to si domyslí, a co nevidí, to také, toliko pak film nenávidí jen pro to, že ho natočil, kdo ho natočil. Ubohé. Ano, Odcházení je jen drama přenesené na plátno, ano, dokonce člověk zaznamená, kdy končí a začíná akt, toliko to není tak zcela právoplatný filmový počin. Avšak, je to originálně nasnímáno, herecky velmi pečlivě odehráno, vtipně ohudebněno a navíc zasazeno do zajímavého exteriéru. Jako celek je to nevyvážené, nicméně obsahovou sílu v tom jednoznačně nacházím - a to je pro mě velmi důležité. 80%. ()
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
(Z přečtených komentářů doporučuji liborek_, StarsFan a Vodnářka, líbí se mi NinadeL, ale i Aelita.) Po Svěrákových Vratných lahvích další labutí píseň, na níž je ovšem pikantní, že je pětasedumdesátníkovou prvotinou. Do tohoto filmu jsem šel s velkým strachem, že to bude trapas, který nechci vidět. Ale ukázalo se, že jsem beznadějný havlofil, protože to bylo prostě boží. Pašácky postavené na vizuální a divadelní přepózovanosti a rekvizitárnosti. Všechno přesné, včetně postřehů, které bych od politického kmeta pohybujícího se poněkud mimo všední život opravdu nečekal (viz třeba mladší dceru). (Dále se SPOILERY.) Kancléřův seriálový proslov pro deník Fuj začíná směsí sebeironie a opravdovosti, takže z těch slov při znalosti poměrů mrazí, záhy však nepozorovaně přechází v záměrně nabubřelé autoritářské fráze „já být velká demograt“, aby se posléze přes absurdní politické sliby dostal ke karikatuře české prasečí politiky a adoraci toho, proti čemu se Havel ve svém úřadě i po odchodu z něj stavěl, místy excituje až v diktátorské záchvaty (Havel zde také zjevně reflektuje svou nikoli neproblematickou bezvýhradnou podporu různým válkám za "export demokracie") a končí v senilní absurdnosti se utopivším „nejvyváženějším projevu, jaký jsem kdy od vás slyšel“. Poselství na rozloučenou: zvažuj a rozvažuj. A případ Klein! (Upomínková pravítka k tomu.) Tytéž fráze, identicky formulované základní postuláty. Klein znamená malý. Který živel zde představuje starší dcera? Zajisté jiný než andělská riegrofilka Bea, politoložka, multikulturní sociopsycholožka a intermedialistka. Poměrně dobře čitelné. Pro intepretaci starší dcery (jde o něco jiného než o rodinné poměry bezdětného Havla) doporučuji k povšimnutí, že autorova manželka zde hraje pouhou „dlouholetou přítelkyni“. Noční scéna je osobním pohledem člověka, který ví, že už opravdu odchází. Vychytávky jako je rozkošně nesmyslná boční stylizace do ruského klasického dramatu nebo kámen zakopávání musím přenechat bystřejším a vzdělanějším komentátorům. Z odbourávajících drobností zmíním alespoň nápis Freedom na kšiltovce redaktora fuj Macháčka (vzápětí žádajícího o skořici do piva). Abrhám bezvadný a dokonale pasující. Kaiser opět dokázal, že vsadit na něj se zajímavou rolí stojí za to. Velký dík za Chramostovou (zvláště etuda s pánvičkou nemá chybu). Veškrnová-Havlová – věřte nevěřte, ať ji beru jako herečku nebo jako ženu, v žádném jiném filmu jsem z ní neměl tak skvělý pocit jako tady. Holubová i Lábus skvěle sekundující, Zindulka v klasicky skopečkovské roli dokonalý. Dušek tentokrát pouze ucházející, ale už to, že V. Kleina hraje právě on, stačí. Ostatní už jmenovat nebudu, všichni dobří. Jako škvírku naděje v závěrečné katastrofě (Bea!) vidím kočího Lanďáka. Autorovo šaškovské vynoření by bylo dokonalou tečkou, kdyby po ní nenásledovalo jediné opravdu trapné místo (křečovitý sborový smích všech zúčastněných), což je v samotném závěru dost průser. V dosavadním průběhu sem tam se vyskytující vztahovačně přepjatá místa neřeším, protože – málo platné - přesně pojmenovávají beznadějnou nadvládu ksindlu, v níž žije celá obec (který samozřejmě mají na triku všichni, nicméně jistá osoba zde plným právem slouží jako jeho ideální personifikace). Takže Náčelníku, čtyři silné za parádní fandovský film, pátá je na cestu a za cestu. Ano, i já hodnotím zaujatě. Pravda a láska musí zvítězit. () (méně) (více)