Živí mrtví

Nejhorší svinstvo, který můžete provést filmové postavě, je, že ji přesunete do jiného žánru. Brolina z Tahle země není pro starý, veterána z vietnamské války, kterou americká média přirovnávala k dobývání Západu, přesunuli Coeni z westernu do thrilleru, kde mu žádná z westernových postav jako šerif a jeho kolegové nemohla přijít na pomoc. Tady zas policajt opustil policejní thriller a octl se nedobrovolně v zombie filmu. Na druhou stranu této skutečnosti vděčí za to, jak je pěkně vyobrazen. Kdykoliv se policajt octne na plátně, dopadne buď jako pohádkově zidealizovanej SNBák Zeman, anebo jako drsně fašistickej Harry Eastwood. Svět Walking Dead představuje ovšem něco jako návrat k pre-moderní civilizaci bez základních koordinát, v němž může policie znovu nabýt neutrality. Takový post-apo svět si pochopitelně žádá dokumentární styl, nakroucený ideálně na 16mm film, ke kterému tvůrci sáhli jednak proto, že digitální kamery jsou možná vhodný do tmy, jak nás učí Mann nebo Fincher, ale mají rezervy za dne (reprodukce pleťovek, rozsahu jasů, podání barevných odstínů a záznam rychle se pohybujících objektů je u filmového negativu bezkonkurenčně lepší), druhak je Darabont znám coby fanoušek Romera a pokračuje v triádě vepsané přímo do názvu jeho snímků „noc – úsvit – den“ a točí výhradně za světla a za třetí si v duchu mistra zakládá na tom ukázat, že ti, kteří přežili, mohou být nebezpečnější než samotní zobmies. Proto jsou stížnosti, které padají ohledně toho, že tu zombíci s každým dalším dílem vyklízejí pole, nespravedlivý, protože přeživší lidé tu jsou zombíci. A zombíci zase lidé, tvůrci jim nakonec věnují velkou péči, dělal na nich legendární Nicotero, a v záběrech, kde se komíhají, je kvůli nim uměle navýšeno zrno, což nám připomíná některé herce, kteří mají ve smlouvě zakotveno, že na sto minutový film připadne minimálně dvacet detailů jejich hezké tvářičky. Obdobnou zprávu, analogickou k prohození sil dobra a zla ve Walking Dead, k nám vysílá slavný muzikál Za zvuků hudby o skupince demokratických Rakušáků odolávajících nacistické okupaci, ovšem podíváme-li se na film blížeji, neunikne nám v Rakušácích semínko provinciálních fašistů spjatých s hroudou a folklórem a v Nacistech, kteří nejsou zastoupeni vojáky, ale jako manažeři či byrokrati pokuřující drahé cigarety, zahlédneme karikaturu kosmopolitních, dekadentních židů – co se jeví jako demokracie ve spárech nacismus je obrazem počestných fašistů, kteří odolávají zkorumpovaným židům. (17.11.2010)

Nefunguje to na mě. Nefunguje to na mě ani za mák, stejně jako všechno, co vychází a napodobuje dílo George A. Romera a jeho legendární Úsvit mrtvých. Romero totiž svým ovečkám, pardon, zombíkům nadělil vlastnosti, které jim bohužel nedávají velkou naději na existenci v nepřátelském světě, kde by byli vystaveni konkurenčnímu tlaku. V přírodě totiž nevítězí ten vyšší, těžší nebo silnější, ale ten chytřejší. V reálném světě by nebozí zombie byli velice záhy brutálně zmasakrováni živými lidmi, kteří přes civilizační tlak posledních století v sobě stále uchovávají byť schovanou pudovou agresivitu, kterou si vybíjejí tu lovem, tu nejrůznějšími hrami, tu válečným tažením. Obrovské zbrojní arzenály armád, bezpečnostních složek, ale i nejrůznějších pošuků, co se připravují na soudný den, by jejich počet v krátké době zredukovaly směrem k nule. Pokud se zombie žánr nepojme jako parodie nebo zásadním způsobem nemodifikuje, tak se s ním prostě míjím. Mimochodem, je docela zajímavé, jak americký filmový průmysl miluje konce civilizace z důvody invaze zombies. Umím si představit desítky zcela reálných civilizačních kolapsů, které se nikdo nenamáhá převést na filmové plátno, a tyhle blbinky se chrlí jedna za druhou. A ještě jedno bych speciálně Darabontovi vytkl, i když jde spíš o práci scénáristy - Darabont pojal svůj příběh spíš jako líčení přežívání izolované komunity uprostřed nepřátelského světa. Kdyby k takovému kolapsu opravdu došlo, mám pocit, že bych měl úplně jiné starosti a používal úplně jiné výrazové prostředky a dělal úplně jiné věci než seriáloví hrdinové. Zkoukl jsem první tři díly a poté závěrečnou epizodu 2. série a s bolestí jsem konstatoval, že jsem jako ostatně často velmi dobře vystihl, kam se to bude celé vyvíjet včetně vývoje postav. Celkový dojem: 45 %. (09.01.2013)

ATMOSFÉRA - to především. Walking Dead je jako zázrakem seslaným z nebes. Přímo z božských rukou Franka Darabonta. Na převážnou většinu celkové stopáže mě pohltil tak úzkostlivý pocit napětí a strachu, že jsem v několika scénách zapomínal dýchat. Nepřeháním. Všechny zombie a hororové filmy (Já, legenda, Úsvit mrtvých, dokonce trochu i [REC]) vedle tohoto díla vypadají jako nemotorně se potácející batolata. Je neuvěřitelné, co dokáže jeden zručný režisér udělat s hororovým seriálem. Vážně, tento rok jsem zatím nebyl z ničeho tak paf: od prvního záběru po titulky (pilotu) rozhodně ne. Navíc s dalšími díly přibývají velice zdařilé dramatické linky přeživších... Jestli tempo nepoleví, máme tu bezesporu jeden z nej dramatických survival seriálů vůbec (polevilo trochu, ale WD je seriál hlavně o LIDECH, ne o zombies). *IN LOVE* 21.03.2012 - Tak já vám řeknu, jak Walking Dead vyšoupli z TOPky Fringe! Jednoduše... zatímco čtvrtá série příběhů o nadpřirozených jevech se už dobrou polovinu série plácá v bahně (přestávám sledovat) a vyčnívá tu jen pár výjimečných epizod, tak celá druhá sérka survival dramatu o zombících je nabitá energií. Až po okraj - a je jedno, že leckdy to je právě díky dialogům. Nepřijdou mi zdlouhavé ani nudné, ale naprosto úžasné, stejně jako celé dílo. Letím do shopu pro předlohu, a uvidíme se opět v říjnu!! UPDATE: Jako furt mě to po větší části epizod ze čtvrtý série hodně baví, ale dělám místo peckovýmu True Detective, už to není vončo. (03.11.2010)

Jen další zombárna, která ovšem žánrový rámec v zásadě neozvláštňuje o nic nové; tedy pokud nepočítáme umělé nastavování vycházející z formátu televizního seriálu. Stylově i z hlediska dílčích konfliktů je to sice důsledná, ale přesto stále pouhá recyklace již mnohokráte užitých motivů. Na druhou stranu je třeba uznat, že série dobře intenzifikuje potenciál žánru zombie apokalypsy a z kanonických děl si vypůjčuje ty nejnosnější motivy. Projekt je více než sám o sobě zajímavější coby příznak docházejícího dechu, nebo méně vyhoceně řečeno proměny současné seriálové produkce, která se už po vzoru Hollywoodu neumí spoléhat na atraktivitu nových scénářů a naopak si začíná vypomáhat blockbusterovými praktikami a podkuřováním fanboyům skrze adaptování populárních žánrově vyhraněných komiksů pro starší čtenáře. Blockbusterová definiční trojčlenka "the book, the hook, the look" je zde precizně naplněna komiksovou předlohou, propagací vázanou na Darabonta s Gale Ann Hurd a výpravný akční vizuál. Co na tom, že Hurd dělala jen jednu epizodu a výpravnost je jen blafovaná. V souladu s trendy mainstreamových komiksů si i seriál libuje v povrchu a patosu, ale nedokáže nabídnout opravdovou hloubku, kterou jen umně předstírá. Škoda, že si to seriál neodpustil, zbavil by se tak řady vnitřních nelogičností. 7/10 (18.11.2010)

Původní koment:Měla to být jedna z hororových událostí posledních let, ale bohužel - přišlo hořké zklamání. Darabont si projekt nepohlídal, místo pořádného zombie masakru a napínavých dramatických událostí jsme dostali jen dlouhé nezáživné kecání nesympatických postav. Za větší pozornost tak zatím stojí pouze pilotní epizoda. Snad se v druhé sérii něco (cokoli!) stane. Aktualizace 2016: Sledování seriálu jsem kdysi ukončil v začátcích druhé série, nyní jsem se k němu ovšem vrátil a zkouknul jej během několika týdnů celý. Krátká první série se ukázala jako opravda počáteční vada na kráse, které škodilo především to, že na krátké ploše nestačila nic pořádného rozehrát a k postavám si divák nestačil vybudovat jakýkoli silnější vztah. To se postupem série druhé naštěstí postupně mění, nečekané smrti (i oblíbených) postav začínají bolet. Nejsilnější je pro mě asi třetí série (díky silnému záporákovi v podobě Guvernéra), potom pátá (bezvýchodnost prvé poloviny a razantní změna situace v půli druhé). Bohužel nejnovější šestá série jde podle mne kvalitou o něco dolů. Vadila mi některá pochybná rozhodnutí postav, které se najednou vlastní vinou dostávají do problémů, nepochopitelné scenáristické vedení některých postav (WTF Carol?!) a také to, že každá byť jen trochu zajímavá nová postava vydrží jen pár dílů (minimálně tři smrti v této sérii mě fakt naštvaly, protože se s těmi postavami dalo dál mnohem lépe pracovat a odpravit je až předvedou víc). (19.05.2011)