Zrození Planety opic

Začátek novodobé klasiky v rámci trilogií a třídílného návratu ikonické značky, minimálně v rámci minulé dekády. Zrození Planety opic zde má sice nejsilnější hodnocení z těchto prequelů, ale paradoxně je pro mě nejslabším dílem. Ikdyž režie a scénář jsou na solidní úrovni, zvláště proti zbytku současné konkurence v rámci blockbusterů, tak oba dva navazující díly jsou silnější. Celý příběh a vývoj Cézara je vynikajícím stylem vystavěný a jedná se o nejlepší aspekt filmu. Ovšem druhá polovina se svou vědeckou vedlejší linkou a Jamesem Francem už tolik nefunguje. Většina lidí je navíc karikaturně zlá a snímek tak postrádá větší nuance, které nabídla dvojka a trojka. Přesto jde o velmi skvělý, srdceryvný zážitek a památné "NE!" se zapíše do filmové historie. (30.01.2024)

Veni, Vidi, Vici. To již nyní mohou říkat dva Caesarové. Prequel po třiačtyřiceti letech, u kterého je škoda nesmyslně naroubovaného (a zbytečného) akčního finále ve stylu "co se Wetě nevešlo do Jacksonova King Konga", které tu emocionální jízdu zprostředkovávanou skrze oduševnělé (lido)opí pohledy zbytečně sráží na úroveň běžného; byť velmi povedeného; popcornu. Ovšem i tak se "srdíčkem", což se u letních blockbusterů v posledních letech často nevidí. (11.08.2011)

Nejlepší část stopáže je v podstatě vězeňský film, akorát s opicema. Opice jsou brilantně udělané a s pomocí hudby jsem fakt vůbec nepotřeboval dialogy. Prostě je to umně udělané a člověk pořád ví, co se mezi nima děje. Akční finále bylo nářezové i dojemné, no prostě super film. Nejoblíbenějšího jsem měl goriláka. (29.11.2011)

Výjimečný či dokonce geniální film může vzniknout v zásadě dvojí cestou: buďto autorsky, anebo kolektivně. Autorská cesta zahrnuje všechny ty věhlasné režisérské osobnosti, které ční nad ostatní jako péro z divanu, kdežto kolektivní cesta stojí na perfektně odvedené práci celého štábu. Problém této druhé cesty je v tom, že vždycky nějaká složka selže, například kamera není stoprocentní, nebo vám nezahrají dokonale herci, takže natočit výjimečný film kolektivní cestou je zhruba totéž jako hodit na deseti kostkách šestku, kdy každá kostka zahrnuje jeden prvek filmu (scénář, hudbu, kostýmy, střih, triky a postprodukční práce atp.). Pravděpodobnost je v tomhle ohledu zcela nekompromisní – šance, že se vše povede a všechny kostky ukážou šestku, je asi jedna ku šedesáti milionům, proto je vždycky tak obrovské překvapení, když se to podaří, a u tohohle filmu, kde nikdo neční nad ostatní a všichni dřou pro celek, bych se i nebál říct, že se to celkem povedlo. Vlastně je na tom postaven i samotný příběh, který nenavazuje ani tak na legendární opičí ságu, jako spíš na Howardovu Čistou duši, neboť svoji premisu staví na principu amerického matematika Johna Nashe zvanou Nashova rovnováha, čímž se tady míní spolupráce všech opic na vzpouře na úkor jednostranného egoismu. Podívejme se na samotný okamžik z Howardova filmu, kdy se Nashovi podaří přijít na svou geniální myšlenku: v okamžiku, kdy v diskusi se spolužáky o vnadách jedné studentky zazní známý výrok Adama Smithe o neviditelné ruce trhu, kdy bude nejlepšího výsledku dosaženo v případě, když každý bude hájit své vlastní zájmy, Nash náhle prozří a uvědomí si, že pokud se všichni zaměří na získání jediné dívky, nezíská ji nikdo (nepotvrdí-li se tedy slavné Čtvrtníčkovo „nejsilnější pes mrdá“). Optimálního výsledku bude dosaženo, pokud každý bude hájit své a společenské zájmy dohromady. Odtud nejen Caesarův výrok „jedna opice je slabá, společně budeme silní“ a jeho mazané popostrkávání všech rozdrobených frakcí ke spolupráci, ale i důvod, proč se chystané pokračování filmu zřejmě nepodaří: je celkem jasné, že se v dalším díle opice rozdělí v názoru, zda ubližovat lidem (šedý dominantní šimpanz Rocket), nebo zůstat v defenzivě (stanovisko Caesara a cirkusového orangutana Maurice), a že konec této teamovosti nějakým způsobem postihne i filmařský štáb. (15.11.2011)

Původní PLANETA OPIC (1968) se stala nadčasovou klasikou, přestože je mementem své doby: ukázkou toho, kam se může lidstvo dopracovat, pokud povede život tak, jak ho dosud vedlo (vietnamská válka, rasová segregace, třídní hierarchizace, utlačování žen). ZROZENÍ PLANETY OPIC (2011), fungující jako prequel vyplňující narativní mezery "originálu" a zároveň se k němu různě odkazujíci a jeho model vývoje variující, bude pravděpodobně čekat stejný osud. Komplexním způsobem totiž zachycuje zhroucení systému, který ve stávající podobě dožívá, než aby fungoval, jak by měl. Není se ale třeba obávat toho, že by symptomatický význam dominoval nade vším a sklouzával k nepříliš sofistikované satiře, jako se to přihodilo zbylým dílům frančízy. V prvé řadě jde především o precizní multi-žánrovou podívanou, která bezešvě přechází ze sci-fi o vědci, jemuž se zahrávání si se zákony přírody vymke z rukou, k útěkářskému dramatu, jež se zlomí do survival horroru. Výjimečnost celého projektu netkví ale v důsledném zvládnutí postupů každého (sub)žánru, nýbrž tomu, že formální systém odpovídá tomu významovému. Zatímco sledujeme mytické vyprávění o nefunkčnosti systému, které má biblické aluze na příběh o Mojžíšovi, jako diváci jsme svědky zhroucení znakového systému filmu. V rámci konvencionalizovaných postupů je totiž obrácena divákova pozice, a tak na místo fandění lidem dochází k s sympatizování s jejich předchůdci (a dle fikčního světa i následovníky), čímž znakový systém filmu nabývá zcela nových významů. Klasičnost, kdy styl nejenom během starosvětsky inscenovaných scén v jednom - netradičně dlouhém - záběru "slouží" vyprávění a umožňuje orientovat se v prostoru a čase dle omezenosti na opičího protagonistu, je totiž jen zdánlivá. Stejně jako je pouhé zdání, že uzavření lidí do institucí, které mají sloužit k výchově, povede i přes ziskuchtivost korporátních šéfů k původní, ačkoliv dobře míněné, myšlence. (14.08.2011)

,,PAK JSME MU DALI LÉK ALZ-112, SUBSTANCI GENETICKÉ LÉČBY, KTERÁ STIMULUJE MOZEK K PRODUKCI VLASTNÍCH NOVÝCH BUNĚK“...... /// První nebyl Adam, ale Caesar. (A první slovo není máma, ale ,,NE“!...) Cože? Došli banány?... Že by proto v San Franciscu toho roku začalo padat listí o kapku dřív??? ... Asi je třeba upozornit, že NENÍ FÉR očekávat něco víc než digitální orgie. PŘESNĚ TOHLE JSEM ČEKAL! Výborná hudba a děj, kterej potěší každý šimpanzí a mateřský srdce. Sázka na J.Franca a tuny efektů vyšla parádně. KOMU MÁM kurva FANDIT? Jsem člověk, takže opicím! Taky jsem (asi) rodinnej typ, proto jsem s emocema na hraně. TO BUDE MASAKR! Tyhle opice jsou chytřejší než vůbec tušíte! ... Caesar je doma... Hmm, tak to abych se snad těšil na pokračování!!!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám (rozumnej) důvod pro vykácení sekvojovýho lesa za městem. 2.) Kudy chodím, tudy tvrdím: ,,Každá správná vopice má skončit v laborce“. 3.) Máme doma roztomilý mládě šimpanze. Dost dobře umí šachy! (ale není důvod se znepokojovat). 4.) Ano, i Cornelia byla (někdy) mladá. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (17.08.2011)

Čekal jsem velkolepé sci-fi, dočkal jsem se pohádky o mluvící opičce, která byla chytřejší než vědcův otec. Dávám 60% za akční scény na mostě. (20.08.2011)

Co by na to asi řekl Charles Darwin? Upravil by evoluční teorii, nebo by si pořídil mládě šimpanze? :) 75% (23.08.2011)

// Distribútor: Fox // Počet premietajúcich Kín v USA: 3,648 // Otvárací Víkend USA: $54,806,191 // Prekvapenie roka....100% (12.08.2011)

Rezonující. Revoltující. Těžko hádat, kde se Rupert Wyatt vzal, ale můžeme být jen rádi, že se dostal k možná nejpřekvapivějšímu trháku posledních let. Tohle opičí zrození totiž nikdo nechtěl vidět, posměšky nad zbytečným remakem nebraly konce a najednou se ozývá jen málokdo. James Franco překvapuje hereckým chameleonstvím, Tom Felton potvrzuje záporáckou tvář a Caesar pak za doprovodu úžasného hudebního doprovodu Patricka Doyla zdolává nejen nejvyšší větve stromů, ale i srdce diváků. I přes pár překvapivých (ale nerušících) logických zakopnutí musím přiznat, že v tomhle tažení chtěl za každou cenu pokračovat a rozlíceným primátům znovu napjatě fandit snad každý. (25.10.2011)

Zvláštne - na prvé pozretie ma Zrodenie planéty opíc nebavilo, ale s každou ďalšou reprízou bolo lepšie a lepšie. Sadol mi sympaťák James Franco v titulnej úlohe, sadla mi jeho kamoška, super mi sadol jeho milý, ale ťažko chorý otec John Lithgow a prekvapivo mi nevadili záporné klišé postavy (Felton, Cox, Oyelowo). Po vizuálnej stránke tomu asi niet príliš čo vyčítať, akčné finále je napínavé, ale paráda je, že keď sa vo filme nič akčné nedeje (čo je väčšinu času), je to vďaka sympatickým kladným postavám dobrý film s dojemnými i vtipnými momentami. Radikálne prestrihávanie na snímke nie je poznať (česť výnimkám - z deja náhle vypadnutá Pinto). (12.01.2017)

Film je presne to, co slibuje nazev, tudiz se vracime na uplnej zacatek a podle toho to taky vypada, neteste se tudiz na zadny vladnuti opic. Vetsinu casu film vypada jak neco mezi dramatem o jednom sikovnym vedci, kterej se snazi vylecit svyho nemocnyho otce a zaroven se stara o malou opici a thrillerem, prave o tyhle opici, ktera je stale chytrejsi, cim dal tim vic nasrana a ziskava na svou stranu dalsi opice. Sice to zni lehce stupidne, ale vysledek je hodne povedenej. I kdyz se dve tretiny filmu vlastne nekona zadna akce, porad si to udrzuje tempo a urcitou zajimavost, aby mel divak chut sledovat dal a Franco je zkratka sympatak. Co se tyce opice, nemuzu si pomoct, ale me ty triky tak namakany neprisly, jiste, nejaky grimasy umi, ale furt to na me pusobilo jak clovek s digitalnima chlupama. Wyatt se k nejaky akci dokope az posledni pulhodinu, ktera je sice hodne solidni, ale pokud je to neco, na co jste cekali celej film, rozhodne vas to neuspokoji. Zas tak epic to zkratka neni, proste opice behajici po ulicich a ve stromech, kde si ani na vterinu nepomyslite, ze by lidstvo mohlo bejt v haji. Me to ale prekvapive sedlo, dokazu si lehce predstavit, ze bych na film nadaval kuli nedostatku akce, ale tak nejak nemam duvod, film zkratka slape a je zajimavej a na to, ze vicemene vsechny filmy o planete opic nijak zvlast nemusim, me tohle bavilo prekvapive slusne. (06.12.2011)

// One short word for a man, one giant fucking "NO" for the apes !! Nejepičtější a zároveň nejsilnější příběh o vzpouře proti systému, nelidství a zákonům přírody, který jsem kdy viděl. Instantní klasika. Rise of the Planet of the Apes - 100% (13.09.2011)

Máloco mě v životě zděsilo víc než stará Planeta opic. Přesto (právě proto) jsem ji jako dítě žral. Na novinku jsem se nijak netěšil, 3 roky se jí vyhýbal, teď se k ní konečně dostal a jo, byl to velmi sympatický film, s citem a který nikam nepospíchal. A také vlastně jeden z prvních, kde musím speciálně vyzdvihnout CGI, jelikož se snad konečně blýská na lepší časy a digitální efekty už jsou na tom tak dobře, že nepůsobí uměle, začínají příjemně splývat a mít duši. Ze široka vzato tím filmem přímo oslněný nejsem, ale rozhodně jsem se bavil a jsem zvědavý kam to celé dotáhne dvojka. Toto je jedno z mála oživení staré série co nelze označit za zbytečné. (26.07.2014)

Uživatel MartinezZ už popsal skoro všechny chyby, které se v tomto "úžasném" zpracování Planety opic povedly vytvořit. Já jen dodám, že proskakovat skrz okno není dobrej nápad, ani pro opice na testosteronu (natož skrz tvrzený sklo) a že autobus není neprůstřelnej. Například kulka ze samopalu vzor 58 (ten z Bratislavy) dokáže prostřelit dvě kola a motor auta a pak ještě zabije hodně lidí. Kulka 9mm lugger z obyčejné pistole nejméně šest popelnic seřazených za sebou nebo dva lidi a ve třetím se zastaví. To jsou ale jen detaily. Mně prostě vadí ta celková hloupost, ta představa autorů, že divák sežere všechno, pokud se mu to naservíruje dostatečně rychle a divoce. Část, než Caesar utekl z rezervace, byla srdcebolně hloupá. Část poté, co utekl, už byla jen hloupá. Víte, co je humorné? Dokonce i Bitva o Planetu opic z roku 1973 vydělala pětinásobek svého rozpočtu, zatímco tento skvost sotva trojnásobek. Herci jsou nepříjemní, nebo nudní, nebo nesympatičtí, opice jsou výrazně uměle počítačové, příběh vypadá jak z pera mastné skvrny, která zůstala na papíře od turistickýho salámu. Upřímně řečeno to je snad i horší, než televizní seriál o Peteovi a Allenovi a Galenovi z osmdesátých let. A tak mi nezbývá, než zakončit (podobně jako ve filmu byla zakončena romantická linka) tedy trapně a hloupě, v mlze a na mostě: "- Počkej! - Co? - Buď opatrný!" (05.09.2011)

Režisér Ruperta Wyatta v zájmu moc neprobudí, ale svůj úděl zvládl bravurně. Film má nevídané tempo v obale dramatu s akčními úseky. První třetina Caesarovo dospívání, druhá přináší dramatický zvrat a beznaděj, do které jsou hrdinové uvedeni. Působící tak trošku i jako vězeňské drama, protože Caesar si mezi svými opičími spoluvězni musí nejdříve vydobýt respekt a čelit útokům sadistického „bachaře“ Toma Feltona. Vše uzavírá dynamicky akční finále, ve kterém sledujeme zmiňovaný opičí úprk za svobodou, kde některé scény stojí opravdu za to. Vše do sebe pěkně zapadá a emoce zdařile cukruje vnímavou hudbou Patrick Doyle. Herci James Franco zahrál velmi dobře i s Johnem Lithgowem, který zdaleka nestárne a velmi jsem si ho oblíbil nejen tu, ale i v Dexterovi s pláštěm od krve Trinity killera. Scénář není zbytečně překombinovaný a je velmi na úrovni. Digitální mágové ze studia WETA, kteří mají na svědomí nejen Pána Prstenů, ale třeba také Avatara , nebo King Konga, opět předvedli práci na jedničku a opičáci rozhodně neaspirují pouze na překvapení roku, ale možný krok pro film roku! (12.11.2011)

První návštěva u opičáků, doprovázená rakouským zněním bez titulků, mne kdysi zcela uchvátila a i další opičí výtržnosti jsem většinou hodnotil lépe, než nadnárodní průměr CSFD. Tentokrát však musím učinit výjimku, neboť opice postižené digitalizací mne nijak zvlášť neohromily a navíc jsem nikdy nebyl fanouškem jasným vítězství technických kritérií nad těmi scénáristickými. Pokud shrnu dojmy na hromadu, tak se na to koukalo pěkně, poslouchalo se to příjemně, ale nebavilo mě to. (13.02.2012)

Spíš slabší čtyři. V té letošní blockbusterové bídě je to osvěžení, ale že bych zase kdovíjak padal na zadek... Narážky na klasiku ale potěšily. Jo a digitální projekce mi dost vadila. (11.08.2011)

Nemohu si pomoci, ale tenhle film jako celek na mě působil paradoxně tak strašně lidsky. Nádherné záběry i dokonalá hudba mě fascinovaly. Sledovat, jak se opice vzepřou lidem a bojují za svobodu, pro mně bylo neuvěřitelným zážitkem. Ta opičí síla ovládla celý sál. Při Caesarově legendarní větě "Ceasar is home", jsem měla chuť vstát a tleskat..Ráda jsem také za obsazení překrásné Freidy Pinto. Pánové a dámy, lépe jste to udělat nemohli. Plných 5* (17.08.2011)

Žádné zběsilé sci-fi, žádná bezduchá akce, žádné přehnané velikášství, nová Planeta Opic začíná jako psychologické drama, jenž svými analogiemi na lidskou společnost připomíná District 9. Opičí herectví obličejových výrazů má leccos, co do sebe, děj pomalinku graduje, atmosféra nabírá tíhy boje za svobodu a vše vrcholí v očekávanou akční rež, nepostrádající vizuální atraktivitu, ani pořádný vnitřní náboj. Planeta opic je tedy víc než běžný blockbuster, nějaké to klišé, či do jisté míry předvídatelnost se v ní samozřejmě najde, ale zbytek hrdě kráčí ve stopách inteligentního akčního dramatu, které vyšlapal Temný Rytíř. 8/10 (09.09.2011)