Tohle je válka!

Hyperstylizovaná, špionážní akcí jen tak nějak mimoděk orámovaná romantická komedie, která chápe soupeření dvou soků v lásce poněkud doslovněji. Jak se v post-apatowovských vztahovkách pomalu stává pravidlem, výrazněji to jiskří mezi kámoši téhož pohlaví, než mezi mužem a ženou, na čem zde má podíl také epizodická struktura romantické zápletky (dojem sitkomových výstupů posiluje užití zámlk mezi „výstupy“). V testosteronovém a technofilním „moje hračky jsou lepší“ přeměřování sil dvou chlapců, jejichž společnou matkou je přísná šéfová, se scenáristé vyžívají stejně jako představitelé titulních rolí. (Za povšimnutí stojí, že Simon Kinberg má na triku nikoli nepodobného Sherlocka Holmese a Pána a paní Smithovy.) Bohužel zůstávají pouze u nápadů, s nimiž dále nepracují, což nejvíc zamrzí hned u ústředního ozvláštnění klasického romcom schématu. Ani jeden z potenciálních partnerů totiž oproti zvyklosti není tak trochu kretén - až scenáristické řešení tohoto dilematu z něj odstavením na vedlejší kolej tak trochu kreténa dělá. Rovněž snaha o dualitu à la Hitchcock, k němuž se zde odkazuje stejně okázale a nenápaditě jako ke Scorsesemu (dlouhý záběr v baru), vyznívá mechanicky: dva kamarádi, dvě kamarádky, obsahově podobné scény v různém prostředí… Stejně odflinknuté jako heterosexuální tokání jsou akční scény, u nichž si McG dost dobře nepohlídal kontinuitu jednotlivých záběrů (finále na dálnici se střelbou do zatáčky?). Vzhledem k pojetí filmu, který raději rovnou přehrává, namísto toho, aby si na něco hrál (čím připomíná hříčku Zatím spolu, zatím živi, jíž jsem ale onu přestřelnost věřil víc), uvedené nedostatky zásadně nepřekážejí přímočaré zábavě. Ani charisma Toma Hardyho, jehož britskost na rozdíl od Witherspoonové považuji za velké plus, ovšem nezvrátí fakt, že sledování těchhle syndromů MTVizace Hollywoodu spadá do téže skupiny činností jako dýchání – po chvíli přestanete vnímat, že nějakou činnost vykonáváte. 50% (10.02.2012)

Už od začátku bylo trošku jasné, který ze dvou soků tahá za kratší konec, ale přesto se občas nějaké povedené fórky najdou. Hlavně tedy scéna na paintballu mě dokonale odbourala, když se banda nezletilých hráčů třese strachy před našim Tomem Hardym a jsou raději zalezlí v bunkru. Beru to tak že tento film měl být spíše komedií nežli akční peckou. O Reese bych se takhle určitě nikdy nerval. 60% (18.05.2012)

"Tohle je aktivní operace. Žádné cvičení hoši. Chci paraboly, infrakamery, satelity, všechno, co tu máte." Tak to znám. To bude utajení G4. To mě baví. Já k tomu vlastně mám jedinou výhradu. Lauren prostě není holka, kvůli který bych si přestal krýt záda s nejlepším kámošem, najímal si falešnou rodinu, vytapetoval si byt obrazy Gustava Klimta nebo umisťoval špionážní techniku do jejího bytu. Tuck a FDR to naštěstí viděli jinak a povýšili svádění na vysokej agentskej level. Já sice tuším, že tím nezpůsobili žádnej filmovej orgasmus teoretikům umění, ale mě pobavili skvěle. A zábavu, tak tu já ve filmech hledám především. (07.03.2022)

"Tak Tohle je sračka!", zaplakal verbal a roztřesenou rukou položil věnec na zažloutlým listím posetý hrob akční komedie. Kde jen jsou ty časy, kdy takové filmy bývaly vtipné a dokonce i měly šmrnc? Dnes už jen Trapný a Trapnější soutěží o to, kdo dřív sáhne na plastikovou kundu nějaké zasrané Bárbíně, záporák je tam akorát tak do počtu a celé to ve výsledku vypadá jako ranní stolice důchodce s akutní úplavicí. A nejsmutnější na tom všem je, že takovou odpudivou, umělohmotnou zhovadilost dokáží vyprahlí mentálové procpat do červených čísel dřív, než byste řekli "Smrtonosná zbraň". (02.05.2012)

LOVE HARD...OR HARDY. Film se castecne odehrava v Hongkongu. Hlavni hrdinka je blondynka, ktera miluje Hitchcocka. Dialogy jsou huste protkany referencemi na Patriot Act, Glorii Steinem, Gustava Klimta a gymnastiku. Napadnici jsou agenti CIA. Jeden z nich ma britsky prizvuk, druhy modre oci. Pokud stale jeste nechapete, proc nemuzu jit niz, tak me osobne neznate. Lucky you. :) 7/10 (10.02.2012)