Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (více)Obsahy(2)
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)
(více)Videa (8)
Recenze (2 813)
Víte, co dělá lenochod, když hoří prales? Hoří taky. Víte, kde najdete kvadruplegika? Tam, kde jste ho nechali. Když si pořídíte sněhuláka, funguje to stejně. Fajn, že někde zas po dlouhé době ukázali rozdíl mezi mrzákem a dementem. Pro ty, co nepochopili ani tak: Kriplkára neznamená, že ten, kdo na ní sedí, je naprosto debilní. Pokud jim nabízíte pomoc, dělejte to tak, aby nevyšlo najevo, že naprosto debilní jste vy. Když se zmrzačíte a jste dost bohatý, může to i na tom vozíku být docela pohodlné posezení. Pokud má kdo něco takového v plánu, tak v tomhle pořadí. Jinak dobré to bylo, i když přiznejme si tu prvoplánovost vývoje vztahu představitelů neslučitelných světů. Ani jeden konflikt? Ani jeden spor, žádné jiné než pozitivní emoce? Zřejmě ve skutečnosti hulili mnohem víc, než nám ukázali. A začít závěrem a pak objasnit, jak jsme se k tomu dopotáceli, to už jsem taky viděla ledaskde jinde. ()
Francouzská kinematografie rozhodně není mým šálkem čaje. Jejich humor obecně mi nikdy nepřišel moc vtipný a že by mě někdy francouzský film upřímně dojal, to si taky zrovna nevzpomínám. Intouchables jsou ale trefa do černého (NE, nenarážím na afroameričana v hlavní roli) a pro mě alespoň nástinem znovuobjevené důvěry ve francouzský film. Neskutečně příjemný snímek o nevyzpytatelné cestě životem v doprovodu vskutku lahodných melodií - 90%. ()
Moja pani manželka má tento film veľmi rada, ale ja som si k nemu cestu nikdy nenašiel. Nepáči sa mi absencia poriadneho scenára. Vinou toho ide skôr o zlepenec, než o film s plnohodnotným dejom. Herecké výkony mi pripadali zaliečavé, prízemné, jednoduché a priemerné. Musím dať len 3*, pretože mi tej povrchnosti, dobroty a zjednodušovania pripadalo predsa len priveľa na jeden film. Mám rád feel good filmy, ale toto pripadalo prehnané už aj mne. Nechcem povedať, že sa všetky snímky o ochrnutých ľuďoch musia niesť vo vyložene vážnom duchu (ako napr. Volanie mora s Bardemom alebo Skafander a motýľ s Amalricom), ale toto bola miestami predsa len rozprávka. Vlastne som sa čudoval, keď som zistil, že scenár nenapísal Luc Besson. Diváci boli každopádne nadšení, snímka s rozpočtom necelých 10 miliónov eur zarobila celosvetovo 426 (!). ()
V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... ()
Když se zazobaný kvadruplegik rozhodne domestikovat lehce asociálního Senegalce, nejspíš ještě sám netuší, kolik zábavy a zajímavých zážitků to do poněkud okleštěných životů oběma přinese. Ale já to tušila a tak se nepřidávám k nadšeným opěvujícím ódám, protože mě tenhle film absolutně ničím nepřekvapil. Jistě, mělo to v sobě humánní poselství, po většinu stopáže jsem měla koutky rtů ohnuté směrem vzhůru a možná jsem se i 2x uchechtla, ovšem viděla jsem vtipnější komedie, hlubší a dojímavější filmy o postižených lidech a mnohem silnější výpovědi o sociálních případech. Ta trocha cynického koření na povrchu byla na můj vkus příliš decentní, než abych z ní zvlhla. Samozřejmě jsou "Intouchables" nadprůměrným snímkem, jenže já po zdejším astronomickém hodnocení a orgasmických komentářích čekala něco víc, přidanou hodnotu, kterou jsem prostě nenašla. Moje škoda, nějak to přežiju a vy taky budete muset, sorry;-P. 75% ()
Galerie (74)
Zajímavosti (44)
- Charakteristika Abdela s Drissem (Omar Sy) se až na pár výjimek víceméně shoduje. Oba se živili zlodějinami a strávili nějakou dobu ve vězení, oba se ucházeli o zaměstnání jen proto, aby mohli dál pobírat dávky. Podle novinářů, kteří se s Abdelem setkali, dokonce i jedná podobně jako jeho filmová verze – přátelsky, drze, upovídaně a nebojácně. A také jsou oba nenapravitelní sukničkáři. (pornogrind)
- V scéne, kde si Driss (Omar Sy) skúša oblečenie, Philippe (François Cluzet) hýbe nohami napriek tomu, že je paralyzovaný. (Arsenal83)
- Skutečný Philippe Pozzo di Borgo, stejně jako v Nedotknutelných, trpí fantomovou bolestí, která se pro něj stává často nesnesitelnou. V tomto ohledu filmaři lehce uzpůsobili realitu potřebám snímku. V něm je sice nastíněno, jaké stavy ochrnutý aristokrat musí prožívat, v jeho autobiografii je nicméně skutečnost vykreslena o dost hrůzněji a bolestivěji. (pornogrind)
Reklama