Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (více)Obsahy(2)
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)
(více)Videa (8)
Recenze (2 813)
Francouzský Intouchables mohl lehce sklouznout k patosu a citovému vydírání díky postavě kvadruplegika, stejně tak mohli autoři přestřelit díky figuře neotesaného ošetřovatele. Naštěstí sledujeme výborně napsanou a zahranou komedii s poněkud černějším humorem o pohledu na svět z trošku jiné strany. Jak asi bude vypadat americký remake, který nám Hollywood za pár let bude nutit vidět? Brrr, prosím, jenom to ne. PS: V kině to napodruhé vedle milované osoby chutná ještě lépe : ) ()
"Jsem tu kvůli těm papírům. Abych dostal dávky." Bohatý kvadruplegik udělá dobrý skutek a vybere si za ošetřovatele z mnoha seriozních, bílých, vzdělaných a nudných uchazečů trestaného černocha. Ten s ním kupodivu začne jednat jako rovný s rovným a díky kontrastu obou osobností je o zábavu postaráno. Silný a úsměvný film. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=d1hTDI4lt0k ()
Tak mne treba vsichni vodstrelte ale nevim proc bych tyhle nehumorny pateticky sracce mel palit 5* jenom protoze je to proste v mode?! sorry ale i francouzaci slapnou nekdy vedle a tohle je dukaz na film mi nepasuje ani jeden ze zanru realny drama to neni na to je to az moc uslzeny a dojemny komedie uz vubec ne zasmal sem se asi dvakrat a to fakt nestaci pravda podobny styl humoru pro mne moc neni ja radsi brutalni narezy ala Diktator South Park a spol ale proc na to brat ohledy a na zaver jeste technicka poznamka to ze je cosi oznaceno za 9 nejlepsi film na slovutne CSFD jeste neznamena ze tomu tak doopravdy je... ()
Když se zazobaný kvadruplegik rozhodne domestikovat lehce asociálního Senegalce, nejspíš ještě sám netuší, kolik zábavy a zajímavých zážitků to do poněkud okleštěných životů oběma přinese. Ale já to tušila a tak se nepřidávám k nadšeným opěvujícím ódám, protože mě tenhle film absolutně ničím nepřekvapil. Jistě, mělo to v sobě humánní poselství, po většinu stopáže jsem měla koutky rtů ohnuté směrem vzhůru a možná jsem se i 2x uchechtla, ovšem viděla jsem vtipnější komedie, hlubší a dojímavější filmy o postižených lidech a mnohem silnější výpovědi o sociálních případech. Ta trocha cynického koření na povrchu byla na můj vkus příliš decentní, než abych z ní zvlhla. Samozřejmě jsou "Intouchables" nadprůměrným snímkem, jenže já po zdejším astronomickém hodnocení a orgasmických komentářích čekala něco víc, přidanou hodnotu, kterou jsem prostě nenašla. Moje škoda, nějak to přežiju a vy taky budete muset, sorry;-P. 75% ()
V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... ()
Galerie (74)
Zajímavosti (44)
- Ludovico Einaudi, který k filmu skládal hudbu, je podepsán i pod hudbou ke snímku Doktor Živago (2002), jehož ústřední melodie „Writting Poems“ ve filmu Intouchables dvakrát zazní. (Mijagi)
- Natáčelo se ve stejném domě v Paříži, ve kterém bydlel Vogel (Jean-Pierre Malo) z Drž hubu (2003). (Pendula)
Reklama