Newsroom

Will McAvoy, Will McAvoy, Will McAvoy. Když nepočítám power plate, tak zaručeně moje NEJ nová závislost posledních měsíců. Souhlasím s názorem, že největší slabinou "Newsroomu" je přetlak patosu a emocí, plus úvodní znělka, která asi má evokovat solidní a starosvětské hodnoty, a kterou jen ze slušnosti a ze zvyku nepřeskakuji. Podobné nedostatky ustojím. Navrch přiznávám, že přes den poslouchám Radiožurnál a čtu tištěné Hospodářky, že ČT24 používám jen jako kulisu. A že už léta nesleduji žádné české večerní televizní zprávy. Dnes už vím, že "Newsroom" je ta odpověď. Oblíbené postavy: Will McAvoy a Sloan Sabbith. Také Jim a Don. Jinak mám pocit, že i já jsem u "Rudyho" tenkrát brečela. (16.09.2013)

První série byla parádní: Již od první scény si mě Newsroom získal. Důvodů je několik: pohled do zákulisí televizního zpravodajství, použití skutečných událostí (Pro člověka žijícího mimo USA je Newsroom báječnou možností, jak se o daných událostech dozvědět trochu víc.), skvěle vybraní herci (Jeff Daniels si tu Emmy vážně zasloužil), výborný scénář... První série je u mě za 95%. Ve druhé sérii se vše točí kolem reportáže o tajné operaci Genoa a ostatní události v podstatě jdou stranou - tentokrát asi jen 80%. Někdo by mohl říct, že se v tomto seriálu možná až moc řeší vztahy mezi postavami - mně to ale nevadí, postavy mi tak přirostly k srdci, že prostě chci vidět, jak se to mezi nimi vyvine. Člověk se u Newsroomu také dost zasměje -> zkrátka a dobře je to v podstatě dokonalý seriál... (24.09.2013)

Když jedete na kole do kopce, tak je potřeba trochu podřadit, jenže když podřadíte příliš zprudka, řetěz spadne a namelete si hubu ještě pod kopcem. To jen, kdybyste to nevěděli. Newsroom nabízí ohromně silná a aktuální témata, jenže ten, kdo je u přehazovačky s tím lomcuje jako exot a tak řetěz padá pravidelně jednou za epizodu. Výsledkem je neskutečně rozporuplný patvar. Na jedné straně stojí znovuotevření aktuálních témat včetně nadhození nového pohledu do diskuze (Occupy Wall Street, klimatické změny, volba amerického prezidenta, Sýrie). V téhle části je Newsroom s Jeffem Danielsem neskutečně silný. Táhne a vzdělává zároveň. Jenže zřejmě proto, aby to vše nevypadalo příliš vážně a upjatě se Sorkin pokouší proložit atmosféru humorem...v tom by úplně kámen úrazu být nemusel, jenže když humor spočívá v tom, že někdo neustále naráží do dveří, padá ze židle nebo si neumí nasadit kalhoty - > řetěz je dole. Většina epizod tak dlouhou dobu něco buduje a přicvakne diváka k sobě, aby ho nakonec uvedla do absolutní trapnosti. Ať už tím, že půlka osazenstva spadne ze židle nebo tím, že se Sorkin absolutně neuhlídá a v posledních pěti minutách pustí ten nejslzopudnější song, který našel ve svém hudební knihovně a vykřičí do světa "Teď je to dojemné, teď máte plakat"....tak díky, my bychom na to sami nepřišli. 7/10 a hrozně mě to mrzí, protože kdyby to někdo zkusil natočit znovu a lépe, zapnu to zase. Chci aktuální témata! Prosím! (01.05.2016)

Novinářský idealismus a boj za jeho čistší morálku, je ve své ‚dušínovské‘ poloze na hranici úsměvnosti, což bohudík vrací do vod reality osobní polohy zúčastněných, kteří prostě jednají a mluví jako obyčejní lidé. Kdybych chtěl psát příběhy, chtěl bych to umět jako Aaron Sorkin. Vzdělávací lekce v oblasti americké politiky jako bonus. Seriálová událost roku (která mě málem díky své relativně tiché kampani minula). (09.09.2012)

Domníval jsem se, že z idealismu, jakým je Newsroom prostoupen, už ambicióznější americká filmová a televizní produkce vyrostla, ale vzhledem k vypilovaným, na vteřinu přesně načasovaným slovním výměnám (kamerové tanečky mezi několika herci, předávajícími si slovo v jedné místnosti, jsou úchvatné), sympatickým postavám (v týmu příznačně není jediný záporák, zlý jsou ti, kteří mají v rukou moc a peníze) a neodolatelnému, třebaže utopickému modelu zásadně na faktech založeného zpravodajství (jestli tímhle Sorkin přiměje jediného diváka začít zpravodajství vnímat kritičtěji, splnil svou misi), ani nemohu napsat, že by mi kdovíjak vadil – přesto druhou sérii nebudu vyhlížet zdaleka tak dychtivě jako nikdy nerealizovanou druhou sérii Studia 60. Omlouvám se za prasácky dlouhé souvětí s mnoha závorkami, ale takhle nějak jsou v Newsroomu řešeny výše zmíněné a mnou z celého seriálu nejvíce obdivované dialogové štafety. 80% (18.09.2012)