Těžká léta československého filmu

Hm, tradičně šaškující Hanák dostal další trafiku a pánové (povětšinou, jen sem tam nějaká ta dáma, že...) na dobře prolepené penzi a všelijaká ta kumpačenka z pražských >kulturistů< si spolu pofňukávají nad starými časy. Škoda jen, že v těch >lehkých< letech poté tvořili už zcela svobodně povětšinou samé srajdy... Má to cenu? Nemá, je to jen snůška alibistických subjektivních plků, zbytečný pořad popisující dávno známé a stokrát omílané, bez kritického odstupu a zhodnocení, vlastně jak jinak než jen další dojná kráva za(vy)sloužilé gerontokracie na finance >televize čudlácké služby< . . . Pokračování příště? Díky Hanáku, stačilo. - - - - - (Poprvé a naposledy se zájmem a notným rozčarováním nahlédnuto 12.1.2013 na >těžkém prostoru< , hodnocení a komentář zde jako první - 12.1.2013) (12.01.2013)

Dost informací ze světa filmu podaných srozumitelnou formou. Ukázky z filmů, které nejspíš nikdy neuvidím (a často je to rozhodně dobře!), zajímaví hosté ve studiu a semtam i nějaký ten návazný film, který není notoricky známý a ohraný. Ideální pro diváky, kteří se o film zajímají, ale nehodlají ho rovnou studovat nebo rozpitvávat úplně do hloubky. (11.05.2013)

(1-5. díl) Slibné téma, tragické zpracování. Narozdíl od vynikající dokumentární sérii o šedesátých a solidní o porevolučních letech je bohužel tohle naprostá tragédie. V každém díle je "odborník" na určené téma, kterého vyzpovídává nesnesitelný komediant Hanák, do toho se stříhají ukázky z filmů a střípky rozhovorů většinou s mnohem zajímavějšími lidmi než pozvaní hosté, přítomnost Blažejovského byla trestuhodně nevyužita. Ubíjející je styl divně sestříhané pseudotalkshow s fotkami umělců v pozadí, kdy Hanák šaškuje na hosta a snaží se ho pobavit, zatímco jakoby nezvaný divák udiveně zírá. V každém díle se objevují zajímavé historky a informace (většinou od pamětníků než hostů), stejně ale převažuje dojem, že jde spíš o jakousi misi nejen proti chvályhodně připomínaným hrůzám typu Hroch a plíživé skryté manipulaci, ale spíš proti všem filmům z normalizačních i perestrojkových let a kárání diváků, že se jim ještě pořád líbí filmy od Vorlíčka nebo Lipského, případně o příležitost některých lidí se předvádět. Ať už je to Jiří Purš, který si v podstatě na kameru dělá alibi a kecá, k čemuž nikdo nic nedodává nebo počestný Lábus, který nám sdělí, že hrál před revolucí kromě samých sraček snad jen v pěti kvalitních filmech (a člověk počítá, v kolika neskutečných sračkách po revoluci vzal dobrovolně roli), pachuť z podivného poslání místo kvalitní pitvy se šíří. Snad se to časem zlepší. (22.02.2013)

Ideologická obrana současného marasmu českého filmu, která zcela účelově vybírá z normalizační éry jen to špatné (filmy, tvůrce, osobnosti). Doba byla zkrátka špatná, tak musel být takový i film. Dobré a kvalitní filmy jsou vyslověně ubíjeny předváděním nepovedených filmů s jediným cílem diskreditovat dobu normalizace. Filmy Oldřicha Lipského, Karla Kachyni, Jiřího Svobody, Martina Hollého, Jaroslava Soukupa jsou opomíjeny. Neusiluje se o vyvážený pohled na zobrazované téma. Málo nepředpojatých a informovaných hostů, mezi nimiž byli výjimkou pánové Lukeš a Bartošek. Pokud pan Bregant hovoří o nízké řemeslné úrovni normalizačních filmů, tak co máme tedy k dispozici dnes? Většinou malý hezký český film, řemeslně a herecky toporný bez invence. (12.03.2013)

Marně jsem doufal, že alespoň povídání Blažejovského, který o normalizaci skutečně něco ví, nebude rozbito nešťastně zvolenou formou. Také jeho odpovědi jsou ale drasticky sestříhané a prokládáné pramálo přínosnými, nesystematicky hromaděnými historkami z natáčení, z nichž o vzpomínané době nechtíc nejlépe vypovídá Puršovo trapné kličkování. Hlavně aby se dívaci nenudili a moc nad řečeným nepřemýšleli. Méně, tedy například jenom připraveným tazatelem vedený rozhovor ve studiu (jakkoli by, podobně jako v Historii.cs, ty méně trpělivé uspával), by rozhodně bylo více. Celé období je navíc v rámci jednotlivých tématických bloků nesmyslně pojímáno jako jeden celek. Ať před Tomanem, nebo po něm, ať v první, nebo v druhé polovině 80. let, pro tvůrce seriálu existuje jenom jedna normalizace. Celý projekt působí, jako kdyby vzniknul jen kvůli tomu, aby si v ČT mohli odškrnout, že se "záslužně" věnovali normalizačnímu filmu. Přitom v žádném případě nejde o téma, které by si zasloužilo být takto rychle a nenápaditě odbyto. Ze strany televize promarněná příležitost, pro diváka ztráta času. UPDATE: za díl věnovaný filmového dovozu/vývozu a publicistice, v němž poprvé relevantní informace převážily nad osobním vzpomínáním, v němž slovo patřilo převážně osobám povolaným a v němž po každém vyjádření nenásledovala filmová ukázka, opatrně zvyšuji hodnocení. (17.02.2013)