Winnetou - 1. Teil
Vinetu I
La valle dei lunghi coltelli
Vinnetou I
Apache Gold
Winnetou
Winnetou
Režie:
Harald ReinlScénář:
Harald G. PeterssonKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Martin BöttcherHrají:
Lex Barker, Pierre Brice, Mario Adorf, Marie Versini, Walter Barnes, Ralf Wolter, Milivoj Popovič-Mavid, Branko Špoljar, Nikša Stefanini, Dunja Rajter (více)Obsahy(2)
První setkání a velké dobrodružství legendárního indiánského náčelníka a jeho hrdinného přítele Old Shatterhanda... V nekonečných pustinách americké prérie znějí hlasy stavebních dělníků a výbuchy dynamitových náloží. Napříč územím indiánů kmene Apačů má vést dráha „železného oře“. Když Vinnetou, syn náčelníka Apačů se svým přítelem a učitelem Klekí-Petrou přijíždějí do ležení bledých tváří protestovat proti bezohlednému zabírání starých indiánských lovišť, je Klekí-Petra zákeřně zavražděn a Vinnetou zajat… Filmové zpodobnění prvního společného dobrodružství ikonické dvojice Vinnetou a Old Shatterhand vzniklo v roce 1963, rok po Pokladu na Stříbrném jezeře. Právě velký kasovní úspěch prvního snímku, jenž původně vznikal jako samostatný projekt, vnuknul tvůrcům v čele s producentem Horstem Wendlandtem myšlenku vytvořit na základě dobrodružných románů Karla Maye mnohadílnou filmovou sérii. Režie se opět ujal Harald Reinl, jenž se již v předchozích letech etabloval coby zkušený řemeslník kriminálek podle předloh Edgara Wallace a sérií mysteriózních krimi s padouchem dr. Mabusem. Štáb i herecký ansámbl zůstal z větší míry stejný jako v případě Pokladu na Stříbrném jezeře. Hlavním přírůstkem po boku hlavních představitelů Pierra Brice, Lexe Barkera, a ostatně i Ralfa Woltera, jenž ztvárnil populární komickou figurku Sama Hawkense, byla mladá francouzská herečka Marie Versiniová, které role křehké Nšo-či vynesla v srdcích nejen německých diváků nehynoucí slávu. Partu ústředního záporáka Santera se zhostil populární charakterní herec Mario Adorf. Film, jenž se natáčel v letních měsících roku 1963 v exteriérech v Jugoslávii, měl premiéru v prosinci a stal se nejúspěšnějším německým filmem roku 1964. (Česká televize)
(více)Recenze (506)
Přátelství na život a na smrt stvrzené krví, Vinnetou, hrdý náčelník Apačů, banda padouchů, se kterými se věčně potýká se svým bílým bratrem, charismatický Pierre Brice a sympaťák Lex Barker, ještě pořád mi to přijde jako pěkný dobrodružný příběh o cti, přátelství, hrdosti a odvaze. ()
"Chtějí mě skalpovat a já jim nemám na hlavě co nabídnout." U mě by si toho indiáni taky moc nenaskalpovali, ale patrně bych při jejich snaze neměl takový smysl pro humor jako Sam Hawkins. On a lord Tuff-Tuff mě zkrátka výborně bavili, pokrevní bratři Vinnetou s Old Shatterhandem si zase vzali za svůj boj za spravedlnost a já mohu vyjádřit jedinou nespokojenost s tím, že Karel May to kdysi napsal trošku jinak a o topůrko tomahawku lépe. ()
V 60. letech byl u nás co do významu a popularity Karel May, Vinnetou a vše co s tím souviselo prakticky stejným, ne-li větším kultem, jako na začátku 21. století Tolkien, Pán prstenů a vše co s tím souvisí. ()
Úžasně naivní, ale tak nějak od srdce, stejně jako ten pozdrav, který jsme použíali ve školce i na základce... "Kanoe Old Shatterhanda bude děravá jako ústa staré ženy..." ()
Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. ()
Jako děcko jsem to žral i s navijákem, byť jsem spíš než indiánky prožíval příběhy z moře (např. ČERNÉHO KORZÁRA) a dodnes jsem nepřečetl jedinou mayovku. S odstupem času to pořád funguje jako v nejlepším slova smyslu naivní romantické dobrodružství se sympatickými hrdiny, dobrým záporákem, dostatkem zapamatovatelné akce (indiáni vs kolona, lokomotiva vs saloon, souboj na kanoích) i pěknou výpravou a hudbou. S tou záchranou ženy z okupovaného saloonu tím, že saloon nepodpálil, ale srovnal se zemí lokomotivou, se ale Old Shatterhand posral, ne? Zaujala mě ale následná scéna masakru mezi hodnými bělochy a rovněž hodnými Apači, které na sebe navzájem úspěšně poštval Senter. Tam dostali ti hodní na obou stranách těžce na prdel, až to bylo nepříjemné sledovat. Taky je milé, že jedno z nejslavnějších filmových přátelství začne tím, že Vinnetou bodne Old Shatterhanda nožem do krku. ()
Než se tvůrci vrhli na Poklad na Stříbrném jezeře, nikdo z nich netušil, jaký kasovní úspěch bude následovat a jaký fenomén vlastně nechají vzniknout. Jakmile celé Německo propadlo Vinnetouismu, bylo potřeba westernovou kaši něčím nastavit, aby nikdy nedošla a zbylo pro všechny. Proto vznikl film Vinnetou jedna až kdoví kolik. V tomto díle se vydáme na počátek a uzříme vznik pevného pouta mezi Vinnetouem a jeho bílým bratrem Old Shatterhandem (film se tak nějak i drží knižní předlohy, alespoň v osnově). Jedná se o kvalitní film v rámci mayovek a tehdejší produkce. S následujícími díly to šlo z kopce. Zcela předpokládaně. ()
Ano, tady se vlastně poprvé viděli. Mým nejoblíbenějším z řady Mayovek sice není, ale o 2. místo by mohl soupeřit s pokladem na stříbrném jezeře. Dál to komentovat nebudu, snad každý to zná. 4*, ostatně jak jinak. ()
Jak železniční pražec pevný germánský greenhorn se snaží splnit poslední přání Klekí-petry, nicméně ochránce utiskovaných a asi nejznámější „Native Yugoslav“ je poměrně upejpavý a nad prérií musí hodněkrát vyjít Měsíc, než si za nehygienických podmínek společně řeknou o sepsi. Santer je tady sice ukázkový arcibídák, ale v podstatě jen představuje kníraté kolečko klobásy na apačské ražniči, než ti dva zamíří ke slunci západu.. Se vzpomínkami na dětství si Vinnetoua příliš nespojuji a musím říct, že se nyní při kouření z kalumetu nostalgie i tu a tam zakuckám. Aspoň, že mi po letech došlo, proč Old Shatterhand poslal na budovu lokomotivu, když tvrdil, že nechce nijak ohrozit ženu, kterou tam drží jako rukojmí. Jako inženýr si to uměl spočítat.. ()
Jako malá jsem Vinnetoua milovala a ve školce jsme se jinak než dvěma prsty od srdce nezdravili. Dnes, po tolika letech :-) , už ale některé aspekty Vinnetoua působí poněkud směšně. Ovšem po klasice se jaksi nešlape :-) ()
Dokonale vyberaná príroda, scenérie na Plitvických jazerách, fantastický casting Barker - Brice a tá hudba, ktorá mi vždy zneje v hlave ešte tri dni po premietnutí si filmu. A tak ide o sériu najlepších - nebyť zosmiešnenia seriálom a dvoch slabšími časťami - westernoviek, ktorú majú na svedomí na všetko prekvapenie neamerickí tvorcovia. Chcel by som počuť film v origináli, pretože prízvuk národností hercov by mohol byť zaujímavý (komický?). To sa však ale zatiaľ nestalo, takže nemám prečo ísť na nižšie hodnotenia. Je zaujímavé, že vo svetovom rebríčku (imdb) si film až tak dobre nepočína. 95%. ()
.........Před kinem se vlní dlouhá fronta na lístky. Bohužel ti, co stojí na konci řady se dnes již dovnitř nedostanou. Kino hučí jako v úlu. Nás však bůh osvítil, lístky jsme si koupili v předprodeji u známé. Venku se ještě kšeftuje s lupeny do 1. brázdy za "volant", ale my se už úspěšně a postupně probíjíme ke své sedačcce. Přeskakujeme lidi, kteří mají lístky na stání a polehávají stísněni na zemi v uličce na kraji. Je zde nedýchatelno, dusno a všichni čekají kdy to konečně vše vypukne. Uvaděčka ještě příchozím rozdává pár zbylých pohlednic a plakátů s hlavními představiteli. V tu chvíli se už stmívá, sál se zklidňuje a všichni očekáváme na plátně přicházející filmovou pecku...........je rok 1964...... ()
Vinnetou s Old Shatterhandem mezi olivovníky a středomořskými indiány, to chce už pořádnou dávku nostalgie. Ale tentokrát nějak nemám srdce si ji odepřít. Koneckonců naivitě a pohádkovosti předlohy to celkem odpovídá. ()
Asi ten nejkultovnější díl z celé série. Je to první díl, ale je natočen jako druhý (první natočený je "Poklad na Stříbrném jezeře"). Nejzajímavější je to, jak se postavy za celý film mění. Se stejnojmenným románem Karla Maye to nemá moc společného a je to takový výcuc z několika knih (podle knihy například Nšoči umírá až v "Rudém gentlemanovi"). Ale nesporně je to překrásné. Leckdo by mohl podotknout, že je to naivní. Je. Ale pověste mi, kdo při prvním shlédnutí neměl zaťatý palce při souboji Old Shatterhanda a Inčučuny, nepřál bídnému padouchovi Santerovi co nejpotupnější konec, nesmutněl při scéně, kdy Nšoči umírá Old Shatterhandovi v náručí a neměl smíšené pocity při závěrečné větě z úst Vinnetoua - "Zůstali jsme sami, bratře"? Krásná vzpomínka na mládí, ke které se vždy vracím. ()
Na Vinnetouvky som sa rad dival hlavne v detstve, pretoze tieto filmy vzdy vysielali v telke hlavne pocas roznych sviatkov a to vzdy obohacovalo inak nudny program, avsak dnes pri tak velkej konkurencii uz to nie je to prave orechove. Ale aj tak som si pozrel prvu cast a celkom ma to bavilo, preto 80%. Som zvedavy, ako sa mi bude pacit dvojka, na ktoru si uz vobec nepamätam. ________ Lex Barker - (Old Shatterhand) +++ Pierre Brice - (Winnetou) +++ Marie Versini - (Nscho-tschi) +++ Mario Adorf - (Frederick Santer) +++ Walter Barnes - (Bill Jones) +++ Chris Howland - (Lord Tuff-Tuff) +++ Ralf Wolter - (Sam Hawkens) +++ Milivoje Popovic-Mavid - (Intschu-tschuna) +++ ()
Indiánky mě nikdy moc nebraly, či spíše sem se jim obloukem vyhýbal.. Teď když jsem zhlédnul toto, tak si myslím, že to je solidní, ale v dnešní době některé scény soubojů působí směšně.. ()
Jedno z posledních vzepětí rudých domorodců proti bílým utiskovatelům a dobyvatelům má hlavní linii motající se okolo stavby železnice přes území Apačů. Ti dosud vlastní to, čeho si běloši nejvíc cenili: půdu a zlato. Indiánská loviště trpí dráhou pro „železného oře“, protože jistý Santer chce zkrátit cestu a shrábnout peníze, které společnost Great Western do železnice vložila. Německý inženýr a jeho smysl pro spravedlnost má na stavbu dohlédnout. My zase nedokážeme přehlédnout naivitu v pěstních soubojích, spoustu chyb, dětinskost vedlejších postav (Sam Hawkens, Tuff-Tuff), závěrečné patetické loučení s Nšo-či a mnoho dalšího. Jenže nostalgie dělá divy. Naopak potěší útok Keiowovů na vozy, útok na Roswell nebo Santerova smrt. ()
Pierre Brice a Lex Barker - hrdinové nejen našich otců. První čtyři zfilmované Mayovky (Old Shatterhanda nepočítám) o Vinnetouovi, patří dnes již dávno do pokladnice světové (no dobře - evropské) kinematografie a baví se při nich již několikátá generace chtivá romantiky Starého západu, akce i vymírajícího přátelství. Vinnetou (natočený jako druhý v pořadí), Poklad na stříbrném jezeře, Rudý gentleman a Poslední výstřel - to jsou čtyři milníky, čtyři vykřičníky v kariérách všech zúčastněných tvůrců, kteří se na vzniku této legendární série podíleli. Ať už jsou to představitelé slavné ústřední dvojice, režisér Reinl, skladatel slavné melodie Böttcher, Ralf Wolter či kdokoli jiný z celého štábu. Bylo natočeno ještě několik dalších filmů s těmito oblíbenými hrdiny a na každý se pokaždé rád podívám, ovšem první čtyři zůstanou navždy zářit pěti hvězdičkami. Pro mě určitě. ()
Nie som si úplne istý, ale mám taký pocit, že toto je môj prvý film, ktorý som zhliadol v kine. Bol som malý fagan a otec ma zobral na "Vinnetua". Bol to pre mňa veľký zážitok. Dnes pri jeho hodnotení však nebudem ovplyvnený nostalgiou, takže mu nedám viac ako tri hviezdičky. Príbeh náčelníka Apačou, ktorý spoločne so svojim pokrvým bratom, nemeckým greenhornom Old Shatterhandom, musí pomstiť podlú vraždu a napraviť krivdy páchaného predstaviteľmi chamtivej železničnej spoločnosti. Naivne zromantizovaný pohľad nemeckého spisovateľa Karla Maya na divoký západ a kolonizáciu Ameriky sa mi celkom páči. *** ()
,,Mamííí, Petl mižiká, že není Petl, že je vlah a žabil ho nu-ča-na-kama a oblík ši jeho kůůžííííí!" Nené, nevikám, a jen pvoto, ve vona na mě pvivéééé!" ,,Neplivůů, mamííí, já ci jinou uodinůůů, jšem tu úpuně nešťaštnáááá!"..... Milí smradi, po hádce pohádku, tak zní heslo vyflusaného rodiče. Snad vás dostatečně utaví nutnost napnout veškerou svou roztěkanou pozornost na ubíhající děj. A až zazní zvonec, Santera bude konec, odtáhnete konečně prdět do peřin, zatáhnete víka a vypnete na chvilku ty své vodnatelné hyperaktivní hlavinky, aby tatínek s maminečkou mohli chvilinku znaveně předstírat lásku a orgasmy. Dnešní menu vám servíruje strýček Kulda, proto žádný strach, nebude se vám to líbit. Blilo-neblilo. Romský princ zahořel touhou vyměnit si nějakou tu krev a další tělní tekutiny s Árijcem, který dorazil do oblasti odlehlých sídlišť šířit kulturu, kupříkladu železnicí. Prvotní nedorozumění, při kterém Klekla Petra a chvílemi bylo i dosti teplo u kůlů, vyřešili chlapci bryskně. Vzájemně se fikli, nechali to odkapat do misek a pak to ještě vypili - no ekl východoněmecké hošša peří s jugoslávským komparzem, to miluju! Olda Šetrnej se svým apačským Pátkem překonali v návštěvnosti i Emanuellu, přesně tak, jak si to Karel M.Gay při upouštění mýdla s jelenem v krimu vysnil. ()
Související novinky
Pierre Brice 1929 - 2015
Po těžké nemoci zemřel v pařížské nemocnici herec Pierre Brice. Představitel legendárního Vinnetoua pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval herectví a v počátcích se živil jako zpěvák. Hereckou… (více)