Ray Donovan

Ray Donovan aneb „pan Wolf, co řeší problémy odvrácené tváře Hollywoodu“ a jeho melouchaření mezi smetánkou v LA, kdy se snaží vybalancovat osobní život s ne vždy striktně legálními prácičkami (čti drogy, vraždy, milenky) pro mafiány, bezpečnostní složky, celebrity, porno magnáty a kdo ví koho ještě stylem „já na bráchu, brácha na mě“ a tak jako slepička běhá (resp. v jeho případě jezdí v meďáku) od rána do noci po LA a tu vydírá, tu uplácí, tu ututlává, tu přistihává inflagranti, tu někoho majzne a tu zakopává mrtvoly. Aby toho snad neměl málo, tak ještě musí řešit problémy své rozvětvené vyvedené rodiny, kde co jedinec, to vykuk a potíže na dohled. A do toho všeho jeho střelený taťka, dlouholetý to mukl a bývalý gangster buran/poskok, co neví co se zbytkem života v okouzlujícím podání Jona Voighta. Dokud/pokud je na scéně jeden z dua Ray/Mickey, tak tomu nelze co zásadnějšího vytknout; nechybí tomu napětí, zvraty, nápady, vývoj postav ani tempo. Problém (a to tak že zcela zásadní) je, že mají prostor tak přibližně ve dvou třetinách jedné každé epizody. Zbytek zabírají vztahové peripetie Rayových bratrů, první lásky dcerky či eskapády nezvedeného synátora a podobné zhůvěřilosti, které samozřejmě jdou pojmout i zajímavě a nosně, to zase ne že ne, ale představte si vatou vyplněné rodinné pasáže z pozdějších sezón Dextera či Homelandu (když už jsme na poli tvorby stanice Showtime). Udělalo se vám blivno? Tak tady je to to samé, jen o poznání horší, protože zdejší vztahové segmenty jsou podány tak, že by to neprošlo snad ani v pozdějších notně vyvanulých řadách Beverly Hills 90210. A co hůře, přešlapují na místě a to ne v rámci několika epizod či snad jedné série, ale klidně po několik sezón. Chtěl bych vidět tu hlavičku, která přišla s konceptem „budeme mít respekt vzbuzujícího drsoně, co se v jedné scéně ohání basebalkou a pak střih, budeme se věnovat dceři a jejím SMSkovacím flirtům a muchlování a to ne v jednom díle, ale po několik sezón, z toho budou diváci paf a nedočkavostí nebudou moci dospat, jestli u toho rappera uspěje či ne“. Ovšem není to jen o dcerce, její brácha, jejich matka i Rayovo příbuzenstvo jsou to samé v bleděmodrém. Čili platí, že cca dvě třetiny epizod/sérií/seriálu jsou na plný počet a ta zbylá třetina hluboko pod hranou snesitelného odzívatelného podprůměru. Přesto to jako divák s multitaskingujícím Rayem táhnu již několikátý rok, protože jakkoli mi výše uvedené pije krev, tak žánrová (zpočátku notně rozdrobená) linie za sledování chtě nechtě stojí a s postupujícím časem dokonce čím dál tím více. (11.07.2016)