Petrolejové lampy

Český pandán k filmu KRÁSNÝ ANTONIO si všímá alternativního problému mužnosti: pohlavní choroby. Prudérní doba nesměla mluvit o "neslušných věcech" intimního života. V praxi to vedlo k značnému rozšíření pohlavních nemocí, frigidity nejenom ženské a častému výskytu psychických deformací, jež byly o to destruktivnější, oč více byly skrývány. Postup pohlavní nemoci mužské postavy a tragédie postavy ženské, jež není s to naplnit svůj přirozený mateřský úděl, tvoří hlavní osu LAMP. A stupně, zlomky stupňů, zlomky zlomů těchto stupňů ji dotvářejí. Zhruba tak se dá popsat anatomie tohoto fatálního procesu rozkladu a postupného zmaru. Přidáme-li k tomu dva fascinující herecké výkony v titulních postavách, dotváříme velmi volně pojatý výčet předností filmu, který své literární předloze určitě ostudu neudělal. I tabu mohou být přitažlivá, i bolestné momenty dokážou přitáhnout a zaujmout. (05.11.2007)

Juraj Herz nabídl výborně napsanou roli Ivě Janžurové, a ta se mu odvděčila perfektním hereckým výkonem. V druhé polovině sice na sebe strhává pozornost do té doby filmem pouze procházející Petr Čepek, ale o jeho postavě tento příběh naštěstí není. On je jen jednou z drobných překážek na cestě, která zřejmě žádný happy-end mít nebude. (26.08.2012)

Bezchybné výkony Petra Čepka a Ivy Janžurové (u které to oceňuji o to víc, že ji jako herečku zrovna nemám v lásce) podtrhly do slůvka vysoustružený scénář. Kdyby byla první polovina tak režisérsky soustředěná jako dusná druhá, bylo by to dílo téměř dokonalé. I takhle ale bez debat jeden z vůbec nejlepších českých filmů. (29.01.2009)

Dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších českých filmů 70.-80 let. Režisér Juraj HERZ zde mistrně převedl literární dílo Jaroslava Havlíčka na stříbrné plátno. Ano, tento film si zaslouží obdiv už jenom proto, že zde sledujete herecký koncert našeho největšího charismatického herce, jakým byl Petr ČEPEK. Zde mu výborně sekunduje Iva JANŽUROVÁ, která touto roli dokázala, že umí i psychologické role zahrat výborně. Inu, dva velikáni na českém filmovém plátně. Paráda !! (21.11.2008)

Začnete přemýšlet, proč už dnes nemáme tak charakterní a do práce zapálené herce (čest vyjímkám!) jako dřív. Začnete přemýšlet, kam až může zajít herecký výkon, kde jsou hranice mezi hercem a postavou, pokud ta bariéra vůbec existuje. Kde jsou vaše představy, že lidi se mají milovat a ne odsuzovat?! Herzova, popřípadě Havlíčkova, představa je taková, že divák/čtenář má zažít totální nápor na myšlení. Do háje, za koho se mám postavit, když každá postava je oběť někoho nebo něčeho? Další nesmyslná otázka, ale pro mě docela důležitá, je bez odpovědi. Co záhadou ale nezůstává, je herecký koncert Ivy Janžurové a Petra Čepka, kteří tímhle kouskem smyli všechny mé představy o manželství, až za hrob. Nic takového totiž neexistuje! Jsme osamocení na zkurveným bitevním poli...Nebo? (27.09.2009)