Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 912)
Uz ani neviem po kolkykrat som tuto skvelu komediu videl, ale vzdy sa na nej nasmejem a pritom to nie je ani tak blazniva komedia, ako skor trpa komedia zo zivota ludi z komunistickeho obdobia, kde boli ludia rozdeleni na tych, ktori obhajovali zapadne demokraticke staty koncom 60-tych rokov a ich pokroky a na tych, ktori naopak obhajovali komunisticky system. Moji najoblubenejsi herci su jednoznacne Bolek Polivka a Miroslav Donutil a nikdy nezabudnem na ich hadky ohladom zapalkovej skatulky, alebo scena s umelými poharmi a lyzickami. Jedna z najlepsich ceskych komedii. ________ Boleslav Polívka - (Strýc Václav) +++ Miroslav Donutil - (Šebek) +++ Simona Stašová - (Šebková) +++ Jaroslav Dušek - (Saša Mašlaň) +++ Stella Zázvorková - (Babička) +++ Eva Holubová - (Učitelka Eva) +++ Emília Vášáryová - (Krausová) +++ Jiří Kodet - (Kraus) +++ Kristýna Nováková - (Jindřiška) +++ Boris Hybner - (Kúzelník) +++ Hudba: Výber od Václava Neckáře +++ ()
"Já jsem zvědav, co na to řekne soudruh tatínek." Střet socialisty Šebka s kapitalistou Krausem je skvostný, Saša je jedinečně soudružský, muž s brašnou zase mrtvý a soundtrack náležitě stylový, ale pro mě to s počtem repríz tak nějak ztratilo to původní kouzlo. Zkrátka mi to už nepřipadá zdaleka tak vtipné jako kdysi a s tím mizerně slyšitelným mumlavým huhňáním některých postav se mé nedoslýchavé uši stále ještě nevyrovnaly. A po několika vědeckých experimentech, provedených v různých prostředích za různých teplot, mohu zodpovědně prohlásit, že moje hovno nehoří. ()
Spolu s Musíme si pomáhat jde o vrchol Hřebejkovy tvorby. Scénáristicky dobře vypointovaný příběh, o kterém se většina pamětníků shodne, že tak nějak to bylo. Ono to ve skutečnosti bylo opravdu jen "tak nějak", spousta temnějších motivů a celá složitost té doby se Hřebejkovi do filmu nedostala, ale to vůbec nevadí, protože Hřebejk jen postupuje stejně jako postupuje lidský mozek. Odfiltrovává to nepříjemné nebo si to aspoň náležitě upravuje. Nemyslím, že Pelíšky jsou Hřebejkův nejlepší film, ale určitě je nejkomerčnější a nejmainstreamovější. Je to velmi profesionálně udělaný komediální rodinný snímek pro všechny generace, kterému se z hlediska řemesla nedá nic podstatného vytknout. Kdyby takhle profesionálně fungovala výroba většiny českých filmů, byla by na tom naše kinematografie opravdu dobře. Jen tu pátou hvězdičku se mi nějak dávat nechce. Tvůrčí odvaha riskovat a posunovat hranice filmového umění někam dál Hřebejkovi vlastní není a nebude. Herecky je to prakticky bez komentáře, taková paleta hvězd se v současném českém filmu vidí opravdu zřídka. Celkový dojem: 85 %. ()
"Na mě si s nějakým nokem nepříjdeš děvenko!" ___________ Aneb tragikomická multigenerační výpověď o životě v tý nejzábavnější podobě, nejlepší Vánoční pohádka, Svatý Grál českýho humoru, a zároveň nejmilovanější evergreen domácí kinematografie kterej si zamiluje jak květinová alternativa, tak boomeři. Jednoduše: co scéna to legenda, co hláška to perla. 116 minut český dokonalosti ryzích jak skleničky od soudruhů z NDR. Doporučuje 10 Gagarinových bratrů z 10. ()
Pre ďalšie dve generácie asi stratový film a neopísateľne atmosferická komédia. Skultovené hlášky, jedinečné dialógy a herecké výkony (Kodet, Donutil) pozdvihujú tento film do absolútnej topky. Scenár skvelý a dramatický žáner sem sadol ako uliaty! Je škoda, že na Slovensku je filmová produkcia v takých sra*kách. 90%. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (123)
- Scéna: „Hledáš někoho, soudruhu?“ nebyla původně ve scénáři, vznikla z nápadu Miroslava Donutila (Šebek) a Boleslava Polívky (Václav), kteří byli s divadlem Husa na provázku na zájezdu v Estonsku a jejich tlumočník se rusky zeptal zdejšího starce, zda neví, kde je tu divadlo, ale do otázky právě vložil slovo soudruh, načež ho stařec praštil holí. (Kubeska)
- Hned v jedné z úvodních scén si můžeme všimnout, že Michal (Michael Beran) má v pokoji na zdi vylepený plakát filmu Jeana-Luca Godarda Žena je žena (1961). (Moname)
- V úvodu filmu píše Šebek (Miroslav Donutil) jídelníček na psacím stroji a udělá překlep „houskový knrdlík“. Když jídelní lístek věší na nástěnku, překlep na jídelním lístku již není a je na něm napsáno „houskový knedlík“. (Tyra_EL)
Reklama