Pelíšky

Spolu s Musíme si pomáhat jde o vrchol Hřebejkovy tvorby. Scénáristicky dobře vypointovaný příběh, o kterém se většina pamětníků shodne, že tak nějak to bylo. Ono to ve skutečnosti bylo opravdu jen "tak nějak", spousta temnějších motivů a celá složitost té doby se Hřebejkovi do filmu nedostala, ale to vůbec nevadí, protože Hřebejk jen postupuje stejně jako postupuje lidský mozek. Odfiltrovává to nepříjemné nebo si to aspoň náležitě upravuje. Nemyslím, že Pelíšky jsou Hřebejkův nejlepší film, ale určitě je nejkomerčnější a nejmainstreamovější. Je to velmi profesionálně udělaný komediální rodinný snímek pro všechny generace, kterému se z hlediska řemesla nedá nic podstatného vytknout. Kdyby takhle profesionálně fungovala výroba většiny českých filmů, byla by na tom naše kinematografie opravdu dobře. Jen tu pátou hvězdičku se mi nějak dávat nechce. Tvůrčí odvaha riskovat a posunovat hranice filmového umění někam dál Hřebejkovi vlastní není a nebude. Herecky je to prakticky bez komentáře, taková paleta hvězd se v současném českém filmu vidí opravdu zřídka. Celkový dojem: 85 %. (01.01.2008)

Zdanlivá rodinná pohoda v zdanlivo obyčajnom českom filme, ktorý urobil z Jana Hřebejka režisérsku hviezdu a stal sa klasikou podstatne rýchlejšie, než je obvyklé. A rozhodne zaslúžene. Úplná klasika, nedostihnuteľný film dvojice Jarchovský - Hřebejk. Hlášky Kodeta, Polívku, Holubovej a ďalších naozaj zľudoveli, scenár je teda najsilnejšou stránkou. Ten film má ale samé silné stránky, vrátane tej tragikomickosti, tak typickej pre český film 90. rokov. (09.12.2012)

Jedni na Pelíšky nadávají, druzí je do samotného Nebe chválí. Každopádně je jasné, která strana vítězí a vítězí na plné čáře. Krom toho, že zdejší hodnocení přesahuje devadesátku, mávnutím oka, staly se také nejúspěšnějším českým filmem současnosti. A to nejen díky návštěvnosti a výdělkům, ale díky tomu, že je opravdu tak povedený a takových filmů je opravdu pomálu. Od České sody Jan Hřebejk pokouší štěstí ve filmu, který poprvé kombinuje vážnost a humor do jednoho. Tenkrát se mu zadařilo, v dnešní době už takového úspěchu nenabírá jako dříve. Každopádně nemůžu než souhlasit. Pelíšky se prostě a jednoduše povedly. Díky hercům, díky atmosféře a také díky skvělým dialogům, na které se i v dnešní době příjemně vzpomíná. --- Co to je? - Lžičky. - No, lžičky. To se hodí, tolik lžiček. - No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty - lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvynuli výzkumníci z NDR. (22.11.2007)

Když jsem to skoro před dvaceti lety viděl poprvé, tak nějak povinně se mi to "děsně líbilo". Když jsem to skoro před patnácti lety viděl asi po třistatřiatřicáté, uvědomil jsem si, že mě to vlastně vůbec nebaví (málem jsem napsal něco jiného, ale já dnes nemluvím sprostě, to kvůli Ježíškovi). Od té doby jsem to neviděl ani jednou a vůbec mi to nechybí. (11.11.2018)

Tak som sa odhodlal a konečne som si pozrel tuto klasiku českej kinematografie. Hneď na začiatku prehlasujem, že ma to nebavilo. Nebudem to zbytočne zhadzovať, pretože toto skratka nieje môj šálok kávy, tie takzvane legendárne scény na mňa nefungujú, bavil ma len výborný Donutil, jeho lyžičky, nerozbitné poháre a ešte pár ďalších scén, ale ako celok ma to moc nebavilo, ani príbehom ani postavami. Ako povedal Bolek: Amerika je Amerika. 50% - 2* (27.01.2019)