Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 911)
Usínám a chtěl bych se vrátit o nějakej ten rok zpátky, bejt zase malým klukem, kterej si rád hraje a kterej je s tebou... Melancholicky úsměvný vzpomínkový film s příjemným humorem a skvělými herci. To ještě byly časy, kdy duo Hřebejk - Jarchovský neplodilo každý rok jeden film se stejnými herci, o jednom a tom samém, a přitom o ničem. Hlášky, které za krátkou dobu po natočení zlidověly, mluví za všechno. Update po letech: To, co jsem o Pelíškách kdysi napsal, nezavrhuji a víceméně si za tím stojím. Ovšem jejich nesčetné reprízy a nekonečné omílání hlášek už se mi (na rozdíl od spousty jiných filmů) po čase zajedlo. Neměním názor, ale jednu hvězdičku ubírám. 80%. ()
nejraději mám Gagarinova bratra:-) Centrofixa Masaříková z Píšťan, která má oblíbený seriál Divoký anděl a oblíbeného herce Boba Marleyho, s nadhledem a objektivností, vlastní jejímu věku a národnosti, vyplivla svůj názor: "odpad! Nudný film, trápny humor". Myslím, blbko, že trápná jsi ty. Některý humor je prostě pro starší a chytřejší, víš? Zkus třeba něco jednoduššího, Teletubbies nebo reklamy, to bys mohla dát:-)) ()
Málokdy se vidí, aby se z něčeho stala skoro ihned klasika. Na rozdíl od soudruhů z NDR neudělal Hřebejk chybu, když sáhl po knihách Petra Šabacha. "V naší nové ELEKTRICKÉ troubě?" "Aspoň tady bude chvíli řvát někdo jinej." "Drápem, vole." A těm proletářům celého světa, kteří mají něco proti, vzkazuju...ale vždyť víte. ()
„Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!” –– Pro mě bezesporu nejlepší film české kinematografie vůbec. Už jenom ta skutečnost, že mě dokázal natolik chytit za srdce svým dokonalým kouzlem tehdejší doby, že jsem se do ní chtěl byť jen na krátkou chvíli podívat, mluví snad už za hodně. Pokud k tomu však přidáme životní roli Jiří Kodeta (čest jeho památce) a všeobecně skvělé herecké výkony, brilantní scénář perlící jednu glosu za druhou a výbornou Hřebejkovu režii, znamenají pro mě Pelíšky film, na nějž se můžu dívat stále dokola a dokola a stále jej budu obdivovat. A při scéně, kdy Kodet hraje českou hymnu, mi pokaždé naskočí husí kůže. ()
Kultovní tragikomedie, skládající se z řady volně na sebe navazujících scének ze života v naději nasáklém soumraku aniž by si to kdokoliv z účinkujících tak úplně uvědomoval. A tím se i do větší míry snad do poslední jedné zlidovělé momentky řídí. Až se skoro nenápadně hořkosladká komedie přehoupne do potemnělé a posmutnělé tragédie. Vůbec nejnepříjemnější mi ale bylo v chvílích, kdy jsem viděl v interakcích a chování postav této fresky současnost. Poškozená mentalita celé společnosti je stále více než viditelná. Spolu s Jiřím Kodetem by měl člověk chuť se pak znovu ptát: "Ty máš ve škole tu ruštinu. Jak se řekne rusky ´hajzlové´?" ()
Galerie (31)
Zajímavosti (120)
- První část filmu se odehrává v Praze 24. a 25. 12. 1967. Ve filmu je v prostoru domu, kde bydleli Šebkovi a Krausovi, čerstvě napadaný prašan. Ve skutečnosti v těchto dnech bylo dle údajů z Klementina minimálně celý týden teplo. 24. prosince byly teploty 6–11 °C, o den později 4–8 °C. V Praze tedy určitě sníh nebyl. (aannemer)
- Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským měli původně vymyšlený vtip, během kterého měla k Evě (Eva Holubová) přijít na oběd trojice nápadníků během jedné neděle. (Hřebejk: "... odejde jeden, vyndá další knedlíky, odejde druhej, vyndá další knedlíky..."). Nakonec ale dospěli k lepší variantě - Jarchovský: "Řekli jsme si, že radši tenhle fór obětujeme, protože když namlouvací obědy rozprostřeme v čase, když bude ženichy hledat celý film, až skončí u otce Krause, povine se nám to filmem jako červená nit a na diváka to bude působit dojmem příběhu, jakési pevné story. Ovšem odhalit tenhle banální trik, který dává pocit kontinuálního souvislého příběhu, nám trvalo osm nebo devět verzí scénáře." (NIRO)
- Když se bratři Šebkové dohadují o výšce medvěda kodiaka a řeknou, kolik kdo z nich dvou měří, herci řeknou své skutečné výšky v době natáčení. Bolek Polívka (Václav) měřil 185 cm a Miroslav Donutil (Šebek) 183 cm. (Nick321)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama