Návrat ztraceného ráje

Jde o volný pokračování filmu Všichni dobří rodáci(1968). Samozřejmě co se týče technický a obsahový stránky tak se na svýho předchůdce vůbec nechytá a kvalitativně tyhle filmy nejde vůbec srovnávat. Všichni dobří rodáci jsou jednoznačně daleko kvalitnějším a silnějším filmovým zážitkem.  Návrat ztraceného ráje na mě působí tak trochu poloamatérským dojmem. I přestože nejde o nějakej zásadnější filmovej zážitek tak bych tenhle film až tak nezatracoval. Jde o takovej obyčejnej snímek(mě nenudil) vyprávějící o návratu do rodné vísky a znovuobjevování svých kořenů. Především mě potěšila účast Vladimíra Pucholta, kterýho jsem sice před tímhle filmech viděl jen ve dvou filmech ale obou byl prostě nezapomenutelnej. Jde o film První den mého syna(1964) kde hrál Žluťáska a druhým filmem je Černý Petr(1963) kde hrál roli roli zednickýho učně a to jeho tipycký Ahóóój z hlavy jen tak nevymažu. V obou filmech jak už napovídá rok vzniku byl ještě mladý ucho. V Návratu ztraceného ráje už je mu o "pár" let víc. Je vidět, že zub času prostě neúprosně hlodá. Každopádně jsem rád, že jsem Vláďu Pucholta o5 viděl a asi především díky němu ty 3 slabší hvězdy dám. (17.03.2023)

Naštěstí jsem nezažil emigraci, takže ten pravý emigrační stesk a touhu po vlasti si mohu pokusit jen představit... Jsem patriot a tak věřím, že by se mi stýskalo a to hodně. Snad jen proto neházím flintu do žita nad tímhle filmem. Tahle reflexe je hodně poetická a bohužel se asi díky tomu nepodařilo dát dohromady klouný děj... Chápu tu mnohou potřebu ukazovat krásu domoviny průhledem skrz stébla trav v lukách, odrazem slunce v hladině rybníka, vlněním obilí ve větru či záběrem na stařenky v šátcích zpívající v barokním kostele - to vše za zvuků smyfonického orchestru. To mi nevadilo. Vadil mi však stejným způsobem natáčený New York. A co mi nejvíce vadilo, byly dialogy. Ve filmu se mihla celkem slušná škála našeho hereckého výkvětu, ale všichni v čele s Pucholtem mluvili způsobem jako by texty četli a ani pořádně netušili o čem je řeč...u neherců byl tento problém ještě markantnější. Celé to působilo velmi civilně až ochotnicky... Čekal jsem víc. * * (20.08.2012)

Vojtěch Jasný tenhle film naočil hlavně pro sebe. Myslím, že sám by na něm nic nezměnil. Mladá učitelka s Američanem a jejich lovestory jsou ve filmu hlavně kvůli tomu, aby mohla být vytvořena alespoň nějaká dějová linie. To, že Návrat ztraceného ráje nebyl u diváků nijak mimořádně úspěšný, nutně neznamená, že se nepovedl. Možná se prostě jen nestřetl s diváckými očekáváními. Proto varování pro ty, kteří se na jeho sledování chystají. Nečekejte epický rozlet, byli byste zklamáni. Film symbolicky uzavírá to, co začalo v Rodácích, a Jasný se v něm vypořádává se svými rozponými pocity. Narozdíl od jiných ho doporučuji ke shlédnutí, už jen proto, pokud se chcete dozvědět trochu málo o osobnosti režiséra, jeho rodiny i jejich přátel, z nichž část se objevila i v Jasného nejslavnějším snímku. (21.08.2004)

Kritické ohlasy na film znechutily režiséra Jasného natolik, že tvrdil, že se rozmýšlí, jestli v Čechách bude ještě někdy chtít pracovat, píše se v zajímavostech. A asi ho to znechutilo natolik, že už další film nenatočil. Deset let na to zemřel. Jestli je ovšem pravda, že Návrat ztraceného ráje je pokračováním Všichni dobří rodáci, pak se ta souvislost hledá těžko. Tedy kromě herců, jež se zde objevili. Jan Poutník se totiž vrací do rodného kraje a následně i do vzpomínek v době svého dětství, což je druhá světová válka. Když však prochází známými českými místy, mluví se o komunistech. Zároveň s tím se odehrává milostný příběh američana a češky a také jednoho muže s vizí vlastního statku. Takže trochu moc rozevlátý film na všechny strany. Jako Vojtěch Jasný chtěl uzavírat najdnou nedořešenou kapitolu před převratem, po něm a zároveň se snažil poukázat na nešvary současné doby. Jenže trochu moc témat najednou jde dohromady asi tak, jako byste si na nabarvili hlavu několika barvami zároveň. Ani ve dvouhodinovém snímku nelze zkrátka pojmout vše. Tím spíš, když se něco nakousne a nepolkne, anebo naopak polkne velké sousto najednou. (04.12.2020)

Musím říci, že opravdu jen nerad dávám "odpad" mému oblíbenému režisérovi Jasnému, navíc za pokračování ještě oblíbenějšího filmu "Všichni dobří rodáci". Ale na celém případu je zajímavá jedna věc: to, že Vladimír Pucholt ztratil v emigraci o herectví zcela zájem, to prohlásil dokonce několikrát. Když pak k překvapení mnohých přece jen přijal roli v tomhle filmu, řekl něco v tom smyslu, že ho scénář uchvátil natolik, až to prostě nemohl odmítnout.. Přitom právě scénář je na tomto filmu to nejslabší, respektive je de facto nulový. Pouhý zdravý selský rozum nám pak jasně vnucuje otázku: Jak je něco takového možné? O bystrosti Vladimíra Pucholta snad není pochyb, stejně jako o talentu Vojtěcha Jasného, oba pány nikdo k ničemu nenutil, takže co je vlastně příčinou tak grandiózního debaklu? To snad nakonec ve výsledku točili jiný scénář? Nebo se ten podle Pucholta "výborný scénář" na začátku natáčení nějak mysticky sám pokazil? Tenhle film je tak bezděčně důkazem, že filmařina má v sobě velký kus magie a o konečném úspěchu filmu z větší části rozhodují síly, které nejsou ovlivnitelné vůlí, ani pílí. Tahle teze alespoň mne vždy utěší, když lituji, že jsem se také nestal režisérem a že jsem nikdy žádný film nenatočil. (11.09.2017)