Žert

Dobré je, dobré je, že už není pána... Před pár lety jsem tenhle film míval hodně rád, byl mi blízký prostředím filozofické fakulty, okouzlil mě působivým spojením smutného příběhu s kontrastně veselou folklórní hudbou a hodně zaujal i exkursem do zcela odlišné doby s drsně radikální ideologií, během níž (nejen) věkově stejní lidé prožívali trpké situace (často s absurdně hořkou příchutí), jaké si většina naší, dnešní generace většinou neumí představit. Četl jsem mezi tím i rovněž skvělou Kunderovu předlohu, ale vzhledem k podobně mnohavrstvému a umělecky osobitému výsledku v případě filmu nemám s touto adaptací žádný problém. Včera jsem se konečně podíval na Jirešův debut Křik a záhy se po něm přidal i reprízu Žertu – působí na mě pořád stejně silně. V obou těchto filmech obdivuji umění pana režiséra, který do filmu trvajícího kolem necelých 80ti minut dokáže vtěsnat tolik zajímavých myšlenek, podnětů, témat, propojit je a hutně na malém prostoru rozehrát. Nechal jsem se pohltit pestrou mozaiku volně navazujících příhod a okamžiků, které se hlavnímu hrdinovi při návštěvě rodního města vybavují nebo je zrovna prožívá. Každá scéna ukrývá v sobě jistou výpověď, třeba i to zdánlivě obyčejné folklórní vystoupení před osudovou bitvou, přerušené moderní hudbou z tranzistoráků, nebo předchozí setkání s Ludvíkovou novou milenkou... obojí v kontrastu s potížemi 50. let ve škole či na vojenské službě ukazuje tu nastupující, pochopitelně zcela jinou mladou generaci, která si prošla jiným, mnohem pohodlnějším životem a tudíž vyznává jiné hodnoty a postoje. Osobitý zážitek podtrhly opět skvělé herecké výkony, nápaditá černobílá kamera či prolínání emocionálně kontrastních scén. Asi nejradši mám tu s nostalgickým folklórním dýchánkem ve sklípku a pak představování malby jednoho z vojáků s choulostivě vyobrazenou marxistickou teorií. :o) [95%] (27.06.2022)

Žert, to je především výjimečná literární látka, jedno z nejlepších děl Milana Kundery a zároveň jeden z nejlepších románů o atmosféře 50. let u nás. Hořké vyprávění o tom, jak dějiny dokážou semlít jedince, a o tom, že pomsta nemusí chutnat sladce a nosit celý život v sobě zahořklost znamená zbytečně se připravit o spoustu příjemného. Je to tíha, která každého poznamená. Jedna ze zásadních rolí Josefa Somra šitá jeho herectví přímo na tělo. Celkový dojem: 90 %. (14.06.2006)

Nesúď, lebo sám budeš súdený. Nekrivdi nikomu slovom ani činom, lebo môže byť ukrivdené Tebe. Zase, na druhej strane pomsta chutí najlepšie vychladnutá. "Tak teda hop, prečo nevyužiť príležitosť?", povie si školskou straníckou čistkou zomletý bývalý vysokoškolák, pre ktorého nevinný pohľadnicový žart znamenal šesťročnú cestu pomocnými technickými prápormi a uránovými baňami v Jáchymove. Čo však z toho ak namiesto zdania, že pomsta bude chutiť ako iskrivo vychladené šampanské sa dostaví len pohár vyprchanej jedovatožltej malinovky? Jireš sa parádne vyrovnal s prelínaním prostredia súčasnosti s minulými spomienkami, pričom strihom zdôraznil, aká situácia vyvolala reminiscencie na priebeh stalinského zväzácko straníckeho súdu a jeho chmúrne dôsledky. (08.01.2014)

Vynikající adaptace vynikajícího románu. Geniální jsou ty hudebně ilustrované prostřihy minulost - přítomnost a Ludvík stojící mezi nimi jako nezúčastněný divák obou. Herecky jsou vynikající snad všichni, zvláště skvělý Somr a milá kuriozita v podobě Evalda Schorma. (Nehraje zde faráře, nýbrž laboranta. Tosima upozorňuji, že když je někdo evangelík, "uvažující o těch nejdůležitějších tématech života a smrti" a má doma mnoho starých knih, nemusí to být ještě farář.) Knihu jsem četl už dávno a mnohé se mi z hlavy vykouřilo. Pokud si vzpomínám, bylo v závěru mnohem více prostoru věnováno tématice moravského muzikanta a moravských (slováckých) písní. Je to téma smutné, protože tato žitá krása už tehdy umírala. A Ludvík se v tomto prostředí narodil. Proto na filmu oceňuji i takovou drobnost, že třeba na zábavě po jízdě králů jsou muzikanti rušeni nejen omladinou s tranzistorákem, ale i místním staříkem vyřvávajícím jakousi pseudomoravskou "romantickou" odrhovačku. Přiznám se, že mě taková nepovrchní vnímavost překvapila i u tak kvalitního autora, jako je Jireš. Rovněž místní autenticita - na dědovi z hotelu jsou jasně patrné nuance místní mluvy, přestože nemluví nářečím jako Ludvíkův přítel - primáš. Marigoldův kritický komentář mi prozrazuje, kolik jsem toho z knihy už zapomněl, narozdíl od něj jsem ale přesvědčen, že Jirešovo řešení je velmi dobré. Jakkoli je film z tohoto hlediska opravdu jen povrchní pozvánkou k tomu, abychom poznali (přečtením knihy), co je Ludvík vlastně zač. Ale mám-li být zcela upřímný, je mi odkunderovštěný Ludvík mnohem sympatičtější. (18.03.2011)

Knižní předlohu jsem nečetl. Každopádně Žert je velmi zajímavou záležitostí. Viděl jsem restaurovanou verzi. Snaha nějak se vypořádat s brutálními padesátými léty se objevuje v nejednom předokupačním filmu. Závan svobody, rušení cenzury a celkově prostředí otevřenější pravdě bylo živnou půdou pro tyto počiny. Bohužel to bylo jen na krátkou chvilku, ale i během ní vznikla nejedna pozoruhodná záležitost. Zatímco většina hrdinů je v takovýchto filmech většinou kladných, protože jde většinou o dobré a slušné lidi, kterým režim z nějakého důvodů způsobil bezpráví, Ludvík toužícím po pomstě kladným hrdinou dle mého názoru není. Komančové ironii a humor na vše stranické nesnášeli a tvrdě trestali každého odpadlíka, kdo nedržel s pevnou ideovou linkou načrtnutou sekretariátem ÚV KSČ. Ačkoliv mám pro jeho pohnutky i vztek nad zmařenými léty po návratu domů pochopení, způsob jakým chce řešit svojí pomstu mi nepřišel zrovna košer. A v závěru filmu se vlastně zachová v podstatě hanebně a zbaběle.  Naštěstí si to uvědomuje, takže vztek a touha po pomstě ještě zcela nezničily jeho lepší já. A v tom je i kus naděje... Hádám ale, že to byl i důsledek rozmluvy s věřícím kamarádem, který mu možná trochu promluvil do duše. Aby peklo nezvítězilo. V padesátkách mnohdy stačilo málo a už jste se vezli, mnohdy ještě méně než žertem napsaný pohled kované soudružce. Josef Somr patří k mým nejoblíbenějším hercům. Je to prostě borec. Tady byl navíc doslova ve svém prostředí, protože sám byl Moravák. Ač mám lidovou hudbu občas rád, přiznávám, že tady mne rušila. Obzvláště prostřihy na vojáky PTP v lomu s doprovodem cimbálovky byly fakt psycho, ale možná v tom byl záměr. Rozhodně další zajímavý film pana Jaromíra Jireše, který zcela logicky po okupaci putoval do trezoru. * * * * (15.11.2023)