Žert

Žert je rázným výpadem proti komukoliv, kdo by rád tvrdit, že na světě existuje něco jako spravedlnost. Není to jen román/film, který ukazuje, že pomsta je nesmyslná. Kundera chce spíš říct, že sám svět nedává ve své podstatě smysl. Je to jen změť hořko-sladkých, mnohdy bolestně-směšných momentů, jdoucích vždy nepředvídaným (a často tím nejhorším možným) směrem, proti našim pohnutkám či nejlepším předsevzetím. Jakoby osud, pokud vůbec existuje, byl jenom jakýmsi dětinským a zároveň sadistickým vtipálkem, ničím víc. Přiznám se, že podobně jako u většiny Kunderových děl jsem na jednu stranu Žertem fascinován, pro jeho rafinovanost, chytrost i postavy a zároveň zděšen jeho nekonečným cynismem a nevírou v jakýkoliv vyšší smysl našeho ubohého lidského pachtění. „...vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno...“ (28.12.2015)

Z děl problematických let čs. kina (jindy čteme jako děl čs. zázraku) mívám jen velmi vzácně pocit nepromarněného času a nezmučené a neznásilněné divácké svobody. A některé výsledky Jaromila Jireše toto dokáží. Spontánně jsem se zamilovala do jeho děl let 90., ze starších do Lva s bílou hřívou, Vlaštovek i Valerie a nyní opatrně oceňuju Žert. Nebylo by ale tomu tak, kdybych si tak naplno neužila Zítra se bude tančit všude, protože bez poznání těch exaltovaných národních tanců v akci by toto bylo jako nic. Ty kariky Munzara a Křesadlové Žert srážejí až na dno, Schrom je bezbranný ve svém hereckém výkonu jako dítě, z Dítětové je mi teskno, ale Somra si mohu vyčlenit nad všechna zaváhání. (09.12.2012)

Zajímavá tragikomedie. Ikdyž přes všechnu tu hořkost mi moc do smíchu nebylo. Kunderovu předlohu jsem nečetl, ale ve filmovém zpracování mi činilo docela problém nějak fandit, či litovat hlavního hrdinu, protože mi byl svou povahou krajně nesympatický a jeho osud, přestože k němu rozhodně nebyl spravedlivý, mě tak nějak nechal chladným. Zvláštní a trochu dějově nevyrovnaný příběh (hrdinovo vzpomínání mě zaujalo podstatně více než jeho současný život) byl ale dobře uzavřený, když o tom tak přemýšlím, tak více než jen "dobře". Kniha je možná vynikající, ale film hodnotím "pouze" lepším průměrem. (24.04.2010)

Vrcholná adaptace Kunderova románu, Jaromil Jireš přesně postihl ducha Kunderova textu a přidal magický černobílý obraz českého filmu šedesátých let, který si s narativním světem Milana Kundery dobře rozumí. Všechny ostatní filmové (i zahraniční) adaptace už se s Kunderovými texty výrazně míjí... Ten závěrečný Somrův beznadějný pohled...ten v sobě obsahuje všechnu bezvýchodnost nikdy neproběhlého vyrovnání se s komunistickou minulostí... (28.04.2007)

Srdcovka. Nejen kvůli prostředí mého milovaného Hradiště, nejen díky folklóru, nejen díky tomu, že Žert je má oblíbená Kunderova kniha (i když tady samozřejmě vypreparovaná). Film má totiž atmosféru. Taky myšlenky, které zde nevyznívají do prázdna. A hlavně scény, kdy vzpomínající Ludvík je sice uvězněn v přítomnosti, ale vzpomínky a osoby na něj reagují z minulosti. (12.09.2007)