Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (více)Obsahy(1)
Tragikomedii podle románu Milana Kundery natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968. Mottem filmu je výrok Jirešův: „Škody spáchané na člověku nelze odstranit jako třeba rozbitou dlažbu, protože lidská srdce mají svou paměť.“ V čase vzniku šlo o jeden z mála filmů, který otevřeně hovořil o deformacích 50. let, jež měly vliv na pokřivení lidských charakterů... Hlavní hrdina Ludvík Jahn představuje oběť, která se ani po letech nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou. Chce se za ni pomstít, ale nakonec se všechno obrátí proti němu. Po letech se vrací do rodného jihomoravského města. Rozhodne se svést manželku Pavla Zemánka, který mu zničil život. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, kdy ho za pohlednici se žertovným textem vyhodili ze školy, přišel o svoji lásku, léta strávil ve vojenském vězení a v dolech. Když svede Helenu Zemánkovou, zjistí, že její muž už má jinou mladou atraktivní ženu a svoji bývalou manželku ochotně přenechává muži, ke kterému se chová, jako by se nic nestalo. Ludvík nakonec pochopí trapnost situace a nesmyslnost své pomsty. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (285)
Duo Kundera a Jireš funguje bez chyby. Spisovatel dodal výtečnou kousavou a trpkou předlohu a režisér ji neméně výtečně převedl do filmové řeči. Na předloze se mi líbí jak věrně vykresluje cynismus hlavního hrdiny, který je však jen maskou pod níž se skrývá sžíravá a neuhasitelná nenávist vůči strůjci osobního neštěstí a možná vůči všem lidem. A samozřejmě celý příběh Žertu je naprosto skvělý. Na filmu se mi líbí kamera, která místy zastupuje pohled hlavního hrdiny a tak nějak působí stejně cynicky jako životní postoj této postavy. No a pak jsou zde skvělé herecké obsazení. Jana Dítětová zahrála Ludvíkovo oběť tak pateticky, že se divákovi z její ubohosti dělá zle. Obermaierová zase perfektně zvládla tupou zapálenou komunistku a Munazrův bezpáteřák mi v závěru hnul žlučí. Zkrátka další velice silný film ze zlaté éry. ()
předlohu jsem nečetl a nemám tudíž s čím porovnávat, ale myslím, že adaptace je to vcelku povedená.. sice jsem se místy trochu neorientoval - skoky ze současnosti do minulosti (a naopak) nebyly totiž dost často moc poznat a já jsem tedy nevěděl, kdy se co odehrává.. na konci to do sebe ale víceméně zapadlo a když jsem si pak navíc ještě přečetl na internetu děj knihy, tak jsem byl už zcela v obraze :) slabší 4* ()
Z děl problematických let čs. kina (jindy čteme jako děl čs. zázraku) mívám jen velmi vzácně pocit nepromarněného času a nezmučené a neznásilněné divácké svobody. A některé výsledky Jaromila Jireše toto dokáží. Spontánně jsem se zamilovala do jeho děl let 90., ze starších do Lva s bílou hřívou, Vlaštovek i Valerie a nyní opatrně oceňuju Žert. Nebylo by ale tomu tak, kdybych si tak naplno neužila Zítra se bude tančit všude, protože bez poznání těch exaltovaných národních tanců v akci by toto bylo jako nic. Ty kariky Munzara a Křesadlové Žert srážejí až na dno, Schrom je bezbranný ve svém hereckém výkonu jako dítě, z Dítětové je mi teskno, ale Somra si mohu vyčlenit nad všechna zaváhání. ()
Zajímavá tragikomedie. Ikdyž přes všechnu tu hořkost mi moc do smíchu nebylo. Kunderovu předlohu jsem nečetl, ale ve filmovém zpracování mi činilo docela problém nějak fandit, či litovat hlavního hrdinu, protože mi byl svou povahou krajně nesympatický a jeho osud, přestože k němu rozhodně nebyl spravedlivý, mě tak nějak nechal chladným. Zvláštní a trochu dějově nevyrovnaný příběh (hrdinovo vzpomínání mě zaujalo podstatně více než jeho současný život) byl ale dobře uzavřený, když o tom tak přemýšlím, tak více než jen "dobře". Kniha je možná vynikající, ale film hodnotím "pouze" lepším průměrem. ()
“To nebyla láska, to byla neláska.“ Příběh o nesnesitelné krutosti bytí. Příběh o tom, jak jeden malý, nevinný žert dokáže krutě poznamenat celý život lidské bytosti. Má však člověk právo se mstít? Nota bene, na nevinných? Není krutější pomsty, než si krutě zahrávat s city jiné osoby. Celý příběh je o to bolavější a krutě nesnesitelnější, že jde o pomstu zbytečnou. Viník zůstal nezasažen, mstitel neuspokojen a jen za sebou zanechal spoušť dalších krutě poznamených lidí, kteří se pak dál budou mstít dalším nevinným. Ze všech bytostí všehomíra, člověk je bytostí nejkrutější. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (18)
- Režisér Jaromil Jireš popsal snímek slovy: „Žert je film o nešťastných obětech, které mají paměť a o šťastných vinících, kteří paměť ztrácejí“. (Olík)
- Mezi dvěma navazujícími záběry ve scéně při pití vodky v posteli profesorova bytu náhle ubyde příliš mnoho alkoholu z lahve. (Dvojirakri)
- 21.srpna 1968 měl být v Praze poslední natáčecí den, kvůli okupaci se dotočení filmu o pár dní odložilo. (jenik71)
Reklama