Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (více)Obsahy(1)
Tragikomedii podle románu Milana Kundery natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968. Mottem filmu je výrok Jirešův: „Škody spáchané na člověku nelze odstranit jako třeba rozbitou dlažbu, protože lidská srdce mají svou paměť.“ V čase vzniku šlo o jeden z mála filmů, který otevřeně hovořil o deformacích 50. let, jež měly vliv na pokřivení lidských charakterů... Hlavní hrdina Ludvík Jahn představuje oběť, která se ani po letech nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou. Chce se za ni pomstít, ale nakonec se všechno obrátí proti němu. Po letech se vrací do rodného jihomoravského města. Rozhodne se svést manželku Pavla Zemánka, který mu zničil život. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, kdy ho za pohlednici se žertovným textem vyhodili ze školy, přišel o svoji lásku, léta strávil ve vojenském vězení a v dolech. Když svede Helenu Zemánkovou, zjistí, že její muž už má jinou mladou atraktivní ženu a svoji bývalou manželku ochotně přenechává muži, ke kterému se chová, jako by se nic nestalo. Ludvík nakonec pochopí trapnost situace a nesmyslnost své pomsty. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (285)
Zlaté a uvoľnené 60. roky. Kým prišli ruskí okupanti, ktorí sa aj teraz serú, kam nemajú, podarilo sa natočiť film, kde muž pri sexe facká ženu, ktorú zviedol, aby sa pomstil jej manželovi zodpovednému za jeho spoločenský prepad z univerzity až po nútené práce. Josef Somr nech odpočíva v pokoji. Stojí za to ho vidieť v nezvyčajnej úlohe cynika a záletníka. ()
Minulost, k níž se Ludvík upíná, je už dávno pryč. V podobě, v jaké ji znal a chápal, neexistuje – doba pokročila a nyní se hraje podle jiných pravidel, což metaforicky (a bolestně) zjistí. Než se tak stane, snaží se Ludvík realizovat ďábelský plán – chce se pomstít Pavlovi prostřednictvím svedení jeho manželky, s níž se náhodou potká. Zatímco stárnoucí žena vzpomíná na prchavou radost svého mládí, kdy lidé zpívali a všude byla cítit naděje, pro Ludvíka se jedná hlavně o dobu, kdy pár řádků napsaných z legrace mohlo zničit život. Jakkoli se však cynický svůdník snaží, jeho msta se zcela mine účinkem – a společně s chřadnutím jeho plánů se zadrhne i do té doby plynule šlapající vyprávění. Společně se svým beznadějným antihrdinou doklopýtá do konce a podtrhne tak maximální subjektivitu celého filmu. Více zde ()
Ďalší antirežimovo ladený film českej novej vlny. Jireš ale neostáva iba pri kritike praktít súdruhov, dotýka sa aj psychológie postáv a rieši otázku pomsty, ktorá v podstate stojí samostatne a nie je závislá priamo na zločinoch komunizmu, ale všeobecne. Tieto dve zložky sa výborne dopĺňajú a som rád, že Jireš neostal iba pri tuctovom (i keď točenie podobných filmov v totalite samo o sebe nebolo tuctové) odmietnutí režimu. Somr sa do úlohy výborne hodí, avšak skutočným esom je káderácky nesympatický ksicht Ludeka Munzara, ktorý si toho bol chudák asi aj vedomý. Ja som mal ešte radosť z toho, že žijem aspoň v tej dobe, v ktorej žijem, pretože si myslím, že disponujem rovnakým suchým humorom, ako Ludvík a niekoľkoročnú prácu "dole v dole" by som psychicky asi nezvládol. VIDENÉ ZNOVA 11/19 Neviem prečo Munzarova milenka išla pre zmrzlinu, ale kúpila cukrovú vatu. Tá asi bude aj nejakou vtipnou metaforou, napríklad toho, že si treba poriadne "osladiť jazyk" predtým, než niečo pred kádrami trepnete. ()
Vrcholná adaptace Kunderova románu, Jaromil Jireš přesně postihl ducha Kunderova textu a přidal magický černobílý obraz českého filmu šedesátých let, který si s narativním světem Milana Kundery dobře rozumí. Všechny ostatní filmové (i zahraniční) adaptace už se s Kunderovými texty výrazně míjí... Ten závěrečný Somrův beznadějný pohled...ten v sobě obsahuje všechnu bezvýchodnost nikdy neproběhlého vyrovnání se s komunistickou minulostí... ()
To je ten problém adaptací, které člověk vidí až po přečtení knihy. Jako čtenář si udělám nějakou představu o postavách, o vyznění popisovaných událostí, a pak se musím porovnat s tím, že se zfilmovaná podoba od mé představy více nebo méně liší. Žert rozhodně není špatný film, zároveň je však podle mne neúplný, 77 minut ani nedovoluje víc než jen zobrazení některých klíčových událostí z knihy (sem tam pozměněných). Silné jsou především scény od PTP, to není sranda vojna, jak ji představil Švandrlík, zde jde o skutečné peklo na zemi. Možná ještě syrovější je "výslech" před studentským výborem ("Jsi trockista"). Samotný motiv pomsty (zpackané), která nakonec dopadá na vlastně nevinné osoby, ale pro mne ve filmu nevyzněl tak jako v knize. Tedy alespoň před těmi cca 20 lety, kdy jsem film viděl, což bylo krátce po přečtení románu. K němu mohu dodat, že jde o jeden z příkladů skutečnosti, že i povinná středoškolská četba může chytnout. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (18)
- Režisér Jaromil Jireš popsal snímek slovy: „Žert je film o nešťastných obětech, které mají paměť a o šťastných vinících, kteří paměť ztrácejí“. (Olík)
- V srpnu 1971 byl film Žert Husákovým režimem umístěn do trezoru. Znovu byl uveden až v srpnu 1990. (ČSFD)
- Roli Luďka Munzara mal hrať pôvodne sám Pavel Kohout, ktorý bol režisérovou inšpiráciou na tento charekter. (kosticka7)
Reklama