Režie:
Karel KachyňaScénář:
Jiří HubačKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, Miroslav Donutil, Martin Huba, Arnošt Goldflam, Oldřich Vlach, Jiřina Třebická, Antonie Hegerlíková, Andrea Elsnerová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nahlédneme do světa dvou stárnoucích sester, intelektem i povahou zcela odlišných, a to s citlivým humorem a velkým pochopením, který tomuto snímku náleží. Ta první z nich, Jiřina Venclovská (J. Jirásková), je náročnou, úspěšnou a obávanou primářkou interního oddělení v městské nemocnici. Ta druhá, Fanynka (J. Bohdalová), je i ve zralém věku nevinným dítětem, které hledí na svět s naivní důvěrou a úsměvným očekáváním. Ta první se o sebe umí postarat dokonale, ta druhá je v dětinské nesamostatnosti odkázána na vnímavou péči bližního, který ji bude umět pochopit a milovat. Celý život žily tyto dvě ženy životy navzájem nezávislé. Osud je ale svedl dohromady a obě musejí projít krkolomnou cestou nesnadného soužití s neustálými rozmíškami… (Česká televize)
(více)Recenze (216)
Vedle Ucha asi nejlepší film JB. ()
Nejsem hoden, abych film docenil, naivní scény, které chtějí být srdcervoucí, ale nakonec skončily jen jako sentimentální nic, docela se mi chce říct slovo samoúčelnost, ačkoli sám si nejsem jist, jak moc se pro film hodí, každopádně jediné, co stojí za pozornost, je jiřina jirásková, ta druhá jiřina svou roli sice zahrála, ale nemůžu si pomoci, celej film mě jen uváděla do stavů zlosti, její otravné výstupy na mě měly zcela opačný účinek. A ne že bych byl z kamene, ale moje oko na konci suchý zůstalo a nejen to...mě bylo jedno jak Fany skončí, hlavně aby skončil film...a to je zásadní průšvih, film nedokázal oslovit. ()
Film, který ve mně v mládí zanechal velmi silné, dodnes trvající emoce. Fany a její srdcervoucí prostoduchost v kombinaci s Hapkovou melodií mne doslova ničí. Takže velmi rád přehlédnu mistrovo tuctovou režii, či, dle mého, zcela zbytečný pohled na dobovou reklamní kulturu. Pozůstatky československého filmového kumštu v prostředí českého trhu devadesátých let. ()
I pan Divoký by byl Smutný. ()
Ani nepravděpodobně pojatý oligofrenik Jiřiny Bohdalové nedokáže film vymanit z jeho podprůměrnosti. Postrádal jsem vybroušenou "osudovost", tolik příznačnou pro většinu Kachyňových filmů. Zde nebyla ani naznačena, a pokud ano, bylo to jen tlačení do citového vydírání diváka, kterému se ovšem klidně dalo podlehnout. Herecky totiž film celkem obstál. Vedle přehrávající Bohdalové, je Jiřina Jirásková jako její sestra velmi ucházející, anebo Martin Huba ve vedlejší roli zahrál svého lékaře správně nesympaticky. Vedle toho se film svým zpracováním blíží spíše televiznímu formátu a na plátně se ničím výrazně obrazovým neblýskne. Téma mentálně postiženého jedince zapracujícího se do běžného života je z pohledu české kinematografie dost neprobádané a skýtá nejedno úskalí, se kterým se ani mistr režisér nedokázal dost dobře popasovat. Až příliš podlehl svodům mít z filmu citově opírající se drama namísto, aby film natočil nezkresleně a více uvěřitelně. Vybral dobré herce, ale nedokázal filmu vtisknout autentickou osudovost, jakou ve svých filmech nezlomně vládl. Fany navzdory všemu působí až příliš fádně, mnohdy zcela rutině, dokonce někdy až sklesle utahaně. 40% ()
Herecký koncert obou hlavních představitelek, tragikomický humor... Škoda toho konce. Předvídal jsem jej dlouho dopředu. Možná bych jej i překousnul, kdyby "ta scéna" nebyla podaná tak blbě. ()
Ak to bol televízny film, tak je to za štyri, ak kino film, tak za silné tri. Áno, je to herecký koncert Bohdalovej a Jiráskovej, žiadnu lepšiu formulku som momentálne nebol schopný pre charakteristiku tohto filmu vymyslieť. Videl som v dobe svojho vzniku a odvtedy som na tento film v tv ešte nenarazil. Je to škoda. ()
Jiřina Bohdalová tu hraje trochu pomalejší důchodkyni. "Mistr Propper čistí čistě, až se sami divíte." :D ()
Jediné, co na tomto filmu lze hodnotit kladně, je herecký výkon Jiřiny Bohdalové. Jinak na mne celkově působil odpudivě. Podle mého názoru se tu normálně choval jen ten vlčák a ty kočky v útulku. Jirásková v roli Fanynčiny sestry i Donutil v roli kostelníka vystupovali jak imbecilové. Člověk žasne, jak si tvůrce filmu představuje kostelníka, to jeho oblečení i chování, to je naprosto scestné. A ten závěr s věnováním všech peněz psímu útulku, když už je Fany mrtvá, to je opravdu „hluboká a vznešená“ myšlenka – pitomé gesto. Znovu bych se na to nemohl dívat, i kdyby mi za to zaplatili... ()
Tohle jsem měl od malička rád a vždy se na to podívám když to hraje.Pro mě Jiřina Bohdalová v nejlepší roli co kdy hrála ()
Celý film staví na výjimečném výkonu Jiřiny Bohdalové, která naprosto uvěřitelně a dokonale ztvárnila postavu mentálně retardované Fany. I když jsou některé pasáže slabší, osud nebohé Fany je postupně posunut do popředí, až diváka naprosto pohltí. Je to hodně pochmurný a smutný film a udělal na mě velký dojem, i když smutné filmy nemám příliš v oblibě. 80% ()
Postava FANNY se mi nezdála nikdy přesvědčivá. Neznám ze svého života nikoho jí podobného. Přesněji řečeno, nevím, zda byla FANNY svéprávná. Od jedné osoby, která se ale zabývá osobami nesvéprávnými v plném rozsahu přes čtvrt století jsem zvěděl, že si nepamatuje na případ, kdy by se z těchto osob, pokud se jim vrátila svéprávnost, tak neučinili nějakou boudu, po níž by se jim zase svéprávnost odebrala. Naletí kdejakému syčákovi. Řeknete jim - prodej mi za kilo bundu, co ale stojí kupříkladu tisícovku, a oni vám ji prodají. Jdete dál a vezmete je do banky, a půjčíte si na ně klidně dvěstě tisíc. Je pak pozvete na oběd či na večeři, to jim slíbíte dopředu a oni s vámi jdou rádi, vidí ve vás kamaráda a loučí se s vámi zase jako s kamarádem. Rozdíl je jen ten, že vy víte, jak si užít dvě stě tisíc, ale oni ne. A taky víte, že to bude na nich, to splácení, ale oni se tváří, že to je blbina. A tak sháňka po dočasně svéprávných je v naší zemi velká. FANNY má vyvolávat lítsot a smutek. A to se jí u některých diváků daří. U mě ne. Nedávno jsem cestoval v autobuse se známou, a ten byl plný takových FANNY. Dokázali se radovat s kdejaké blbiny, která nám připadá všední. Vykřikovali, vesele, radostně, a nebylo možno je ukáznit, protoež jim to co křičeli připadalo velice zábavné. Jim a jim podobní to brali jako správný kousek. Po několika minutách známá řekla, že je to o nervy s nimi cestovat. Výsledně vzato je v každé zemi dost takových osob. Nemají se až tak špatně, když žijí s podobnými. Hůře je jim, kdyby žili sami, či s někým kdo vnímá a žije zcela jinak. Výkon J. Bohdalové neoceňuji, tak jako Trojanova Václava. Nestačil by dokument? ()
Na vzedmuté vlně zájmu o psychicky či tělesně postižené spoluobčany, odsunuté do ústraní, vznikl film, který i navzdory slabší režii (Kachyňa) a stereotypnímu scénáři (Hubač) nelze nezahrnout samými superlativy. Ty náleží dvěma vynikajícím herečkám, Jiřině Bohdalové a Jiřině Jiráskové, jejichž postavy jsou tím, čemu se říká síla lidskosti. ()
Příběh mentálně zaostalé Fanynky s veselou něžnou duší na mě silně zapůsobil a dolehl až k mému srdci. On Jiří Hubač snad pokaždé uměl napsat výborný scénář pro tyhle čistě lidské, dojemné filmy, které dodnes plně upoutávají nejednu generaci diváků u obrazovek. Hlavní postavy dvou rozdílných sester mi zde sice připadaly napsané poněkud stereotypně (a ty vedlejší ještě schematičtější), ale tohle potenciální minus spolehlivě vyváží pozoruhodné výkony Jiřin Jiráskové a Bohdalové. Pro obě herečky znamenala Fany opravdu výjimečné setkání před filmovou kamerou a dámy se naplno chopily svých rolích s velkou profesionalitou sobě vlastní. Jistým zklamáním pro mě ale zůstává režie, která je na Karla Kachyňu až nebývale rutinní a zcela postrádá typickou „kachyňovskou“ poezii, jež by dodala filmu i další uměleckou devizi navíc. Žel, Kachyňovi se úplně nepodařilo ani ukočírovat Donutila tak, aby v jeho podání nespadla postava farníka až do fraškovité karikatury. Navzdory výkonům hlavních hereček se nemohu ubránit dojmu, že jde o nejslabší Kachyňovu režijní práci. [75%] ()
V tomhle filmu jsem si i zahrál :-) Natáčel se totiž v převážné části u nás v Kutné Hoře. Děj silný, ale Jiřina Jirásková na mě přes všechny své kvality nepůsobila sympaticky. ()
V našich končinách mnohými milovaný český film, hlavně kvůli výkonu Jiřiny Bohdalové, která je vlastně tím jediným, proč film stojí za vidění. ()
"Pan Divoký". Pro Fany mám slabost. Domnívám se, že to, co předvedla Jiřina Bohdalová zde, je vynikající herecký koncert. Ty dětské oči, dětské nadšení i dětský smutek, vše zasluhuje uznání. Docela mě překvapilo, že se film zde netěší pozitivnějším ohlasům. Říkám si, jestli to není spíše tím, že se někteří uživatelé nedokáží oprostit od (momentálně moderní) averze vůči Bohdalce a to je škoda. Já se na Fany čas od času kouknu, pokaždé mě potěší a samozřejmě dojme. Obě paní Jiřiny jsou pod vedením režiséra Kachyni výborné a co si budeme vykládat, problémy s péčí o postiženého nebo nemohoucího příbuzného, dohlížení na takového člověka a celková péče v domácím prostředí, to vše jsou stále aktuální témata, o kterých nebylo zdaleka řečeno vše... ()
Kachyňa sice je mým oblíbeným režisérem, jeho filmy mám rád, ale Fany se tak nějak úplně nepovedla. Občas dost nevěrohodně znějící a navíc „recitované“ dialogy, zvlášť v první půlce filmu jakási divná odtažitost. Takříkajíc Ani horké ani studené... Jakási nepreciznost. Jakoby si režisér říkal, že „to stačí“. Možná za to může nedostatek peněz nebo spěch, kdo ví? To, že se na filmu asi opravdu hodně podepsal nedostatek peněz, ukazuje víc než jasně ona klíčová scéna před koncem filmu. Takhle by to žádný režisér nenatočil, kdyby mu nic jiného nezbývalo. Přes všechny zápory jsou mnohé momenty kouzelné, za všechny například ona „plivací“ etuda, ale je jich tam mnohem víc. Kromě neuvěřitelného výkonu Jiřiny Bohdalové ovšem i dobří herci (Miroslav Donutil, Arnošt Goldflam) hrají místy dosti špatně. Výborně jsou vybrané lokace. Kutná Hora s kostelem svatého Jakuba nemůže zklamat. Znalce architektury ovšem jistě potěší i jiné lokace, například Feuersteinovo nymburské krematorium... Karel Kachyňa zkrátka byl Pan režisér, škoda, že už si nemohl dovolit to co kdysi, takže je výsledek vysloveně polovičatý... ()
Takový přeslazený kýč, který si podobně postižené lidi bere jen jako pozlátko. Dustin Hoffman trávil měsíce v podobných ústavech, aby odpozoroval přesné chování autistů, paní Bohdalové stačila jedna odpolední návštěva, aby toto vše vstřebala. Její výkon tak spíše připomíná Křemílka s Vochomůrkou, nikoliv životného, duševně postiženého člověka. A příběh je v podstatě okopírovaný Rain Man, jen s prohozenými pohlavími. Jedinou invencí navíc je asi ten farář, ale uchopený velmi nešťastně, rádoby komicky vážně, ale ze života to opět rozhodně není. ()
Mými rodiči dost oblíbený film, osobně však jejich nadšení zas až tolik nesdílím. Obě Jiřiny podaly velmi slušné výkony (zvláště pak Bohdalová), ovšem tento druh filmu nepatří zrovna mezi ty, které bych často vyhledával. Ten melodramatický nádech i samotná atmosféra si však bezesporu alespoň ty tři hvězdy zaslouží. Navíc musím ocenit hudbu Petra Hapky, ta byla opravdu geniální a za ní samozřejmě musím zatleskat… ()