Spartakus

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Drzý parazit povrchně spojující výrazné prvky z blockbusteru 300 a seriálového Říma. Po vzoru prvního se snaží diváky ohromit přestylizovaným vizuálem, akčními sekvencemi, ve kterých se nešetří zpomalovačkami, stylizovanou brutalitou a heroismem a u druhého se inspiroval v (na mainstream) odvážných milostných scénách a celkově drsném vykreslení doby. Svou prvoplánovou snahou šokovat mě ale spolehlivě unavoval už v průběhu prvního dílu, akční sekvence navíc troskotají na nízkém rozpočtu, díky čemuž Spartakus vypadá jako chudý příbuzný 300ky, co se snaží působit stejně „cool“, ale nemá k tomu dostatek prostředků…a vzhledem ke kostrbatému užití zpomalovaček, které ruinují tempo akce, ani dostatek talentu. Tímto jsem popsal to hlavní, co je u Spartaka tolik vychvalováno. Na mě svou snahou o nekorektní a drsnou podívanou vůbec nezapůsobil, považuji ho za chudý plagiát snažící se vytěžit osvědčený koncept a při těch digitálních cákancích krve a neustále zpomalované akce si ještě více vážím Gladiátora Ridley Scotta, který disponoval živelnou a skvěle sestříhanou akcí, která dokázala být přes rychlý sled záběrů dokonale přehledná a co do působivosti si nemusela vypomáhávat hektolitry digitální krve. O nudném a předvídatelném scénáři a průměrných hercích ve Spartakovi ani nemluvím. (22.02.2010)

Hodnocení po pilotu: Pět hvězd. Dostal jsem přesně, co jsem chtěl, možná i malinko víc. Seznam požadovaných rysů nového gladiátorského seriálu, na který jsem se půl roku (od ukázky) těšil, byl následující: chci 1) efektní souboje ala 300, 2) vymazlené zpomalovačky, 3) potoky krve, 4) spousty krásných nahotinek s bujnými poprsími, 5) alespoň nějaký "příběh", který seriál neshodí do mazlavého bláta v aréně. To všechno tu je, a tak si ode mne Andy Whitfield jako bezejmený bijec odnáší maximální hodnocení. Jako bonus je první díl šedesátiminutového kulervoucího pop-cornu doplněn sexy filtry a přepáleností - tentokrát jsou přehnané nejen počítačové efekty, ale i dabing herců a zvuk obecně. Prostě bomba, kouká se na to s rukou v kalhotech. Těším se na každý další pátek! Možná jednoho dne nakonec uvěřím, že má srdce. Až mu jej vyrvu z hrudi! Hodnoceni po čtyřech dílech: Pořád je to sice děsně candy, ale akční jízda z prvního dílu si vzala dovolenou plus seriál se snaží až moc okatě šokovat (erotika, brutalita), a to se nedělá. A nebo se to musí umět zamaskovat. Uvidíme na konci série, zatím trochu slabší 4 hvězdičky. Hodnocení po deseti dílech: WTF, seriál si slušně pohrává s dramatickou linkou a zvraty jsou nečekaně odzbrojující! Akce a kozy si pauzu rozhodně nedávají... jasných pět! Po komplet první sérii korunuji tento skvost na krále akčně-historicky-dramatických seriálů. Posledních dvacet minut závěrečného dílu jsem údivem nezavřel hubu. (24.01.2010)

Na tento seriál sa môžete pozerať z rôznych pohľadov. Tí, ktorí majú radi historické fakty, budú určite sklamaní. Tí, ktorí nemajú radi brutalitu a živočíšny sex vo filmoch, tiež. Ale ak si chcete u seriálu o gladiátoroch oddýchnuť, baviť sa, vypustiť si z hlavy denné starosti, potom Spartacus je pravá voľba. Potoky umelej krvi, rocková hudba a krajina s večne hnedým podmračeným filtrom, to všetko beriem ako rukopis seriálu. Ja s tým nemám problém a všetko je jasne urobené prehnane zámerne. Veľké plus je, že séria nemá vyložene otvorený koniec. To mi na iných seriáloch vadí. Musím povedať, že som bol naozaj milo prekvapený po zhliadnutí prvej série s podtitulom Krv a piesok. Výborný príbeh, dobové prostredie. Ukážka vtedajšieho spôsobu života Rimanov, či už vyššie postavených alebo obyčajných občanov, otrokov, gladiátorov. (14.02.2015)

Po devátém díle... a překvapivě je to čím dál tím lepší. Zatímco díl první je nefalšovaná sračka, tak z těch prozatím posledních už jsem takřka nadšen, protože způsob jakým se tu míchají bitky s intrikami a sexem vypadá čím dál tím víc jako ideální mix Římu, Gladiátora a 300... a hlavně už bez vykrádání a tupé kýčovitosti jakou předvedl právě ten díl.____ Po desátém díle - mé nadšení je bezbřehé a nevěřícně hledím na to do jaké velikosti seriál roste, kolik dramatu a uvěřitelných emocí se v něm skrývá, i přesto že je to stále brutální trash. Jasně největší překvapení letošního roku, napříč filmovým i televizním spektrem!____ Po skončení první série - spokojenost. Závěrečné díly sice kvalitativně trochu klesaly, ale i tak bavily nemálo. A vzhledem k tomu že série druhá bude nikoliv o putování nezajímavého Spartaka napříč hořícími římským městy, ale o začátcích brilantního pleticháře Batiata ve vedení gladiátorské školy, tak určitě je na co se těšit i do budoucna. 8/10 Dodatek po skončení seriálu - jak jsem předvídal, série s Batiatem se povedla na maximum, v dalších dvou sériích po jeho smrti už ovšem šel seriál poměrně do kopru, čím dál víc se soustředíc na tupé a uřvané gladiátory místo na sexy intrikující římany a římanky. Ne sice zcela, a potěšujících full-frontalů je taky dostatek, ale i tak už se to nepřibližuje bezmála genialitě počátečních dvou řad. Všechny čtyři řady tedy dohromady - 7/10, a to jen proto že ty holky jsou tam fakt pěkné. (21.03.2010)