Spartakus

Hodnotím už po 6. epizodě a směle můžu říct, že seriálu těch pět dám i poté co celou první řadu dokoukám. Geniální seriál, který si vytyčil jasnou cílovou skupinu "muž 17-40 let" a přesně pro něj je ten seriál dělán. Však znáte nějáký jiný, kde by se otevřeně šoustalo, všude chodily nahé spocené kozaté otrokyně, slovo "kurva, šukám" by bylo častější než "sakra" a všude byla spousta krve a masa? Já ne a proto mě tento seriál rozsekal. Základní prvek, který mě děsil byl fakt, že nesnášim 300. Tento seriál je udělaný naprosto stejnou technikou a stylem (herci před zeleným plátnem)... strach se nepotvrdil i člověk jako já, který miluje opravdovou filmařinu, komparz, reálnost si na tento styl zvyknul a dokonce si ho oblíbil. Tento seriál má všechno, od krásný žen, po nabušené borce, skvělý výběr herců, hlášek, soubojů, prostě klukovský sen každého chlapa, kterému se zhmotnil ve 13 epizodách. 100% 26.01. 2011 (26.01.2011)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Ikdyž to zpočátku vypadá jako béčková kopie 300, v druhé polovině seriálu je opak pravdou. Intriky, které se postupně objevují, jsou rafinované a velmi dobře promyšlené. Z druholigového seriálu se stává skvost, který se nezadá s takovými díly jako Řím nebo Já, Claudius. Na své si přijde milovník hrdých braků, protože Spartakus: Krev a písek se prezentuje především brutálním násilím, nahotou a digitální krví. Vizuál je sice otřesný (prakticky pořád greenscreen), ale dá se to odpustit, jde o televizní projekt. Velké plus si zaslouží zobrazování nahoty. Souloží se tu prakticky pořád, navíc kamera ukazuje nahé lidi v celé kráse a nevyhýbá se ani intimním místům, která se v podobných projektech úzkostlivě tají. Závěrečný díl je doslova masakr, žrádlo. Tomu říkám uspokojit svého diváka. (23.01.2011)

Skvelý seriál. Poriadne krvavý a aj napriek tomu vôbec nie blbý. Intrigy sú premyslené, všetko do seba pekne zapadá (niekedy aj 3-krát za jednu časť :D áno, erotické scény sú časté) a celá séria dáva zmysel. Všetko pekne graduje a finále je veľkolepééé. Rozmýšlal som povodne nad 4*, ale bavilo ma to nesmierne. Hltal som jednu časť za druhou a má to moje veľké sympatie za to, že si to v ničom nedáva servítky pred ústa. Takže 9/10 (31.01.2011)

Spartacus: Blood and Sands (100%) je ďalší seriál z dielne HBO, ktorý je predovšetkým kvalitný. Možno vám to príde ako vykrádačka 300 a Gladiátora, ale presne tak to aj malo byť. Tvorcovia mi naservírovali posvätnú pôdu, na ktorej ukázali fajn akcie. Čo sa týka hereckého obsadenia, tak u mňa herecký objav Andy Whitfield rozhodne zabojoval a svojou charizmou dokázal moju pozornosť upútať aj pri menej zaujímavých scénach. Ostatný herci boli tiež dobrý (Manu Bennett, Peter Mensah) a dokonca by som povedal, že si tie role podaktorý aj užívali (John Hannah, Lucy Lawless). Tento seriál, ale neokúzli len 300-vkovým vizuálom, ale aj prekvapivo brutálnymi akciami, erotikou, skvelou hudbou a hlavne dobrým príbehom, ktorý je v každom diely dosť zaujímavý aby ste sa nenudili. Za seba môžem povedať, že som sa moc nenudil a skôr som si to užíval ako tie dobroty, ktoré som konzumoval počas tých 13 hodín. Spartacus: Vengeance (85%) nadväzuje presne na Blood and Sand. Potom čo Spartacus dobil Batiov dom on a hrstka ostatných gladiátorov sa skrývajú v kanalizacii mesta, či v lese a ide za pomstou. Príbeh už nie je tak dobrý ako v prvej sérii, za to akcii pribudlo viac a sú aj zaujímavejšie. Najvačšie mínus druhej série je strata Adnyho Withfielda, ktorého som si skutočne oblúbil. Jeho nahradník vyzerá skôr ako zahradník a nie ako Spartacus. Ale nejde tu len o svaly, Liam McIntyre nevzbudzuje také sympatie ako Whithfield, no naštastie sú tu aj staré známe tváre, ktoré je radosť vidieť bojovať bok po boku. Hovorím nie len o čoraz lepšom Manu Bennettovi (Crixus), či Peterovi Mensahovi (Oenomaus), ale hlavne o Dustinovi Clareovi (Gannicus), ktorý je rozhodne prínos a tým pádom prequel God of the Arena nie je len obyčajný prequelom, ale v niektorých dejových linkách sa tu v ňom pokračuje. Spartacus Vengeance je stále dobrý seriál, no najväčšie mínus je preobsadenie postáv a slabší príbeh. Spartacus: War of Damned (95%) je zavŕšenie celého seriálu, kde sa Spartacus stretne zoči voči jednému s najvyšších generálov. Týchto posledných desať dielov je rozhodne zaujímavejších a výživnejších ako v predošlej sérii. Predovšetkým som si zvykol už na nového Spartacusa a príbeh ma rozhodne väčšie grády. Spartacus už ma dosť veľkú armádu a tak sa neschováva len v lesoch, ale ide dobiť rovno celý Rím. Akcie sú veľkolepejšie a prepracovanejšie ako v minulej sérii a rovnako je na tom aj príbeh, ktorý v každom diely ma čím prekvapiť. Taktiky útokov nikdy neprestanú prekvapovať a sila Ríma a záporných postav je nie len dvojnásobná, ale skutočne hrozivá. Obzvlášť potom čo si obľúbite niekoľko postáv. Záverečná séria je rovnako brutálna ako predošlé a rovnako neprestane prekvapovať. War of Damned si môže pripísať body predovšetkým za akciu, ktoré sú veľkolepejšie a dramatickejšia ako kedy koľvek pred tým. (13.08.2011)