Anděl Páně 2

Dvojka by měla nejen obhájit, ale také překvapit a zásadně nově posunout koncept i smysl, aby to nebylo jen protahování dosaženého. To se tu nepovedlo, a k tomu je dokonce mírně slabší i vtipem, i příběhem. Což vůbec neznamená, že by snad nestála za podívání, jen že vzbuzené očekávání zkrátka nejen nepřekonala, ale i trošinku zklamala. Milá a pěkná pohádka s rozverně katechistickým rozměrem to ale pořád je. *~ (16.12.2017)

Už jsem ani nedoufal, že ve svém životě ještě někdy uvidím příjemnou a vtipnou vánoční pohádku. Posilněn troškou vína jsem si ji moc užil. Obrovský kvalitativní skok od nepříliš zdařeného prvního dílu. Nemám tušení, kdo všechno byl od prvního zklamání vyměněn, ale tato pohádka fungovala na všech frontách. Zazněla spousta úžasných hlášek, což je rozhodně kumšt v dnešní přehláškované pohádkové době stále vymýšlet hlášky nové. Trojan s Dvořákem byli fantastičtí. Příběh byl hrozně jednoduchý a naprosto přímočarý. Přesto však nenudil. Opilecké mikulášské trio bylo naprosto dechberoucí. Vica Kerekes je ve své nezadržitelně stoupajícím věku stále kočka, která stále zajišťuje stoupání v mužském rozkroku. Naprostá pohádková špička poslední neúrodné doby. Lepší 4 kousky. (28.12.2018)

„Na svatýho Mikuláše, hoďte párky do guláše! Párky mi tu neberte, děti už mě…!“ Moje očekávání byla vzhledem k pověsti, která dvojku provázela takřka na každém kroku, docela vysoká. A po zhlédnutí musím konstatovat, že byla z převážné části naplněna. S rozjezdem to vypadalo jako minule, snad i to tempo bylo o něco svižnější. Dvojka má ovšem výhodu v zápletce. Ta je sice hrozně jednoduchá až triviální, ovšem funguje výborně. Nápad s tím, že anděl s čertem se dostanou na zem zrovna v období Mikuláše, možná není z nejoriginálnějších, ale zpracován byl více než zdařile. Film se zase může naplno spolehnout na pevné základy, na nichž stál již díl první; sehrané duo Trojan – Dvořák (kteří řádí snad ještě víc), hodně humoru, spoustu narážek a pohodovou atmosféru. Možná až moc, protože konec už působí krapet nataženě, ale není to zas nic, z čeho bych si rval vlasy. Znovu za 4*. „Říkám ti, Matko Boží, ten svatej Petr je nafoukanej! Od tý doby co mu v Římě postavili ten velkej barák s kupolí…“ - „Kopulí!“ - „No, s tou taky!“ (26.12.2017)

Uriáš si čte Kladivo na čarodějnice a říká, že je to napínavé. Jako kovaný ateista mám jistý smysl pro znevažování kolektivní halucinace zvané náboženství. Na druhou stranu, s ohledem na žánr, bych trochu té absolutní dobroty uvítal. Příběh tak nějak nepůsobí pohádkově, spíše jako nenáročná komedie. A to s celkem dobrým základem, což je na dobu a místo vzniku věc nevídaná, protože u českého filmu jsem se naposledy smál v souladu se záměrem tvůrců - no, nějaký pátek už to bude. Vadila mi ovšem příliš rychlá a občas málo srozumitelná mluva. Nevím, kde se vzalo tohle překotné mluvení, kde se jedna věta nenechá pořádně doznít a už začíná nová, hezké češtině by se alespoň v pohádkách mělo věnovat víc pozornosti. Druhé, co považuju za nedostatek, jsou nedotažené jednotlivé prvky. Např. párkař by si s ohledem na pointu zasloužil mnohem víc času, aby to trochu gradovalo k vyústění a nebylo to tolik deus ex uzenina. Naproti tomu třeba osoby opouštějící očistec vlastně nemají žádnou jinou úlohu (podle římského vavřínu jsem myslel, že jeden z nich je Pilát a ne Herodes), než aby byl nějaký ten vtípek navíc. Docela se mi líbilo to dickensovké prostředí salónu, ale to byla zrovna jedna z věcí, která by zasloužila rozvést víc, na úkor zbytečně vsunovaného humoru. Zkrátka Petronel a Uriáš by byli dobří spíš jako vedlejší, ne hlavní postavy. To mi ostatně vadilo už na prvním dílu. Víc vážné pojetí s občasným vtipem by podle mě vyznělo lépe než naopak. Pochválit ale rozhodně musím Jiřího Dvořáka, čert, který dokáže být přátelský, pokušitelský, místy ďábelsky úlisný, ale přitom důstojný a sympatický, to je hodně příjemný rozdíl oproti stále se opakujícím nešikovným breptům (o Blanarovičové ani nemluvě). Po loňské pohádkové tragédii o dvou dějstvích je to každopádně snadno stravitelný vánoční film, lepší průměr. (24.12.2017)

Složení nebeské sebranky beru od pana Stracha jako moc pěknou alegorii, protože snad o polovičce toho hvězdného mančaftu jsem si už nějakou tu dobu myslel, že musejí být ve filmovém nebi, jak dlouho jsem je nikde neviděl hrát. Třeba taková Bohdalová se tvářila, jakoby sama nechápala, co tam vlastně dělá a Pecha s Konvalinkovou se mezi jedničkou a dvojkou snad ani nemuseli převlékat z kostýmů, ti šli takzvaně z pohádky do pohádky. Zvláštní okomentování si pak zaslouží náš pan kandidát Horáček - já vám určitě hlas dám, ale musíte mi slíbit, že si veškerou agendu vezmete s sebou do Bohnic. Jinak čert s andělem na jedničku, ovšem ve finále ve mně film roztál stejně rychle jako první letošní sníh na ulici. (05.12.2016)