Léto s gentlemanem

Ačkoli má jít o letní komedii, tak to jediné vtipné je na ní to, že si v ní sedmdesátiletý Jaromír Hanzlík napsal na tělo postavu záhadného šarmantního svůdníka, který balí výrazně mladší ženy na romantické básničky a projížďky kolem meandrů Vltavy, přičemž ale po celou dobu působí spíš jako chlípný psychopat, co obráží vesnice ve snaze zlákat do postele místní vdané paničky, a jehož lze za relativně solidní partii považovat jen díky tomu, že všechny ostatní mužské postavy ve filmu jsou odporní vyžilí ochlastové. Mimořádně bizarní je i obsazení hlavní ženské postavy, kterou hraje čtyřicátnice, přestože by podle všeho mělo jít spíše o cca šedesátnici. Už tak dost bídný příběh je ještě navíc prokládán nesmyslnými, nikam nevedoucími a s hlavní dějovou linií nijak nesouvisejícími odbočkami (např. debaty vesničanů o nakládání s žumpou, snaha dostat pohřební průvod skrz náměstí s kolotočáři). Ženám film nepokrytě podsouvá, že trpět v roli oběti i ve zcela zjevně toxickém manželství je součástí jejich životního údělu, protože "všechno je lepší než rozvod". Uslintaný sexismus si zde podává ruku s řádně pokleslým humorem a celý snímek tak nejlépe ze všeho vystihuje poslední záběr doprovázející závěrečné titulky, v němž hovnocuc rozlévá splašky po poli. (25.06.2020)

Ono si tady asi ani není na to stěžovat. Každému, kdo v životě viděl alespoň pět filmů a umí se do třech pokusů podepsat bez chyby, musel být podle daných indicií jasné, jak asi bude léto s rádoby šarmantním Hanzlíkem probíhat. Nebo já alespoň já jsem věděl, do čeho jdu a bohužel jsem to i dostal. Pana Hanzlíka mám rád a považuji ho za jednoho ze symbolů určité generace….ale tohle opravdu bylo hodně špatně. Snaha o nenáročnou letní oddechovku skončila ostudou pro všechny zainteresované. Slunce, seno, nic. Pan Hanzlík si vyzkoušel jaké to je psát scénář, Adamec režírovat celovečerní film a atraktivní Antalová hrát matku ani ne o osm let mladší Vondráčkové….ale už to prosím nikdy nedělejte. (24.02.2020)

Tak tohoto rutinérského režiséra s jeho TV tvorbou s pevnými kořeny v totalitě a nejpokleslejším dílem Rodáci, jsem vždy nesnášel. K tomuto filmu jsem se dostal náhodou a bylo mi smutno především z Hanzlíka, jehož jako herce jsem měl vždy velmi rád. Shrnutí, co je tento film s tvorby Adamce, bych nedovedl napsat lépe, než to udělal nick Oktavianus a tak ho tady ocituji:  "Vzpomenete si, kdy naposledy Jiří Adamec natočil nikoli televizní, ale celovečerní film? Ano, správně, nikdy. A u toho mělo zůstat. Když sám vystupuje ve scéně, kde jeho postava jménem Adamec (a poslouchá u toho příšernou píseň Můj čas ze Sanitky, haha, asi humor) vypouští mezi lidi splašky, aby nakonec sám skončil celý od hoven (jasně, až na to, že z hadice zjevně teče jenom voda), je nejlepší metaforou celé jeho tvorby. Celý film působí jako jeden dlouhý díl Pojišťovny štěstí, čemuž nahrává i strašná hudba, které napsala slova jeho manželka - doufal jsem, že výstupy této sporťačky na hudebním poli byl jen omyl, no, tak zjevně nebyl."  Pane Hanzlíku, držte se svého kopyta a zabředání do scenáristiky zanechte a především zanechte spolupráci s Adamcem. Strašně Vás to srazilo dolů! (01.03.2022)

Nápad Léto s gentlemanem určitě má. To není problém. Vzdálená vzpomínka na Léto s kovbojem inspirovala další letní komedii... Legrační spíš je, pro kolik lidí to byl první celovečerák (Adamec, Antalová...) a že je to celé spíš taková malá televizní záležitost, která v kinech vedle skutečných filmů působí jako chudý příbuzný. Na druhou stranu Hanzlík chtěl pohodový generační film pro lidi, kterým bude lichotit už jenom to, že se znovu setkají se svými oblíbenci v podobných rolích, v jakých je byli zvyklí sledovat před lety. Takové vesnické drbny v podání Bouškové, Klukové, Hüttnerové nebo Kantorkové jsou zkrátka něčím, co některým divákům chybí. (22.01.2021)

Tak nízké hodnocení si prvotina z pera pana Hanzlíka nezaslouží. Nejde o žádný klenot nebo nadprůměr, ale formulace frází z úst postavy Artura sice vyznívají zastarale naivně, ale právě to mi v současné české tvorbě chybí. Vlastně v celosvětové. Když pomineme tolik propíraný fakt, že Antalová porodila Vondráčkovou, když jí bylo teprve 8 let, tak vidím na filmu dva mínusy. První je ten, že Alena Antalová mi nesedí k Jaromíru Hanzlíkovi, protože působí spíš jak otec a dcera. A druhé mínus, ale extrémní je - Jiří Adamec. Když režisér, který v životě natočil nějaký ten seriál, který si pamatujete přijde z televize k celovečerní tvorbě, stane se katastrofa. Překvapilo mě, že nemá ani tušení, že film určený pro distribuci v kinech, se natáčí zcela jinak, než ten televizní. Vlastně to působí, jako by film ani žádné vedení neměl. scény jsou natáčeny převážně statickou kamerou, která se ani nehne a když už se nějak otočí, tvoří to nejakčnější prvek snímání. Rozhodně nechci, aby to mělo šílenou kameru jak od Baye (není třeba se bát, vím, jaký je rozdíl mezi režisérem a kameramanem). Potíž je v tom, že herci nejsou zrežírovaní vůbec, spíše jen volně konstatují svůj text a kdyby se alespoň dělo v záběru něco neprvoplánového, odvedlo by to pozornost. Po této divné změti vět si musíte myslet, že jsem buď blb a nebo aspoň dost mimo. Ale vězte, že i s těmito dvěma mínusy je to průměrný film, který neuškodí. (13.11.2019)