Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Eugen Jegorov, Bořík Procházka (více)Obsahy(1)
Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (703)
Bylo nebylo, v jedné malé vesničce u krásného lesa... tam, kde slunce při dobré úrodě vycházelo i mlha jindy cestu zakadila. Tam kde osy usilovně lítaly po jabkách, kde i kozy se někdy svezly v autě.. a svérázní zahradkáři chodili s barvou a štětcem propagovat svoji značku na nejkurióznějších místech. Nesmírně krásná poezie Slavností sněženek v Kersku se mi s velkým okouzlením vplížila až do duše a díky pánům Menzelovi, Hrabalovi, Macákovi a samozřejmě všem účinkujícím v popředí s Rudolfem Hrušínským jí nakonec nenarušil ani ten (občas) depresivní podzim, nespoutaný ďábel alkohol či jedna nešťastná smrt na konci. Měl jsem rád tento film v dobách svého dospívání a nezklamal mne ani teď, když jsem se k němu po zhruba šesti letech znovu vrátil a uctil si ním památku dnes zesnulého pana režiséra Jiřího Menzela. Ba co víc, ještě víc jsem s odstupem času docenil genialitu mnoha zdánlivě "výplňových scén". Dlouhý groteskní hon na divočáka a také dvojku „Záhradkářů Kersku“ miluji již dávno, dnes jsem doslova vznášel u scény, když Jaromír Hanzlík představuje dědkovi svou sbírků nejrůznějších předmětů a k přehlídce této dílny pak pustí ze stařičkého gramofonu krásnou melodii Nikodémova „Poustevníka“. Ach, "jaké by to bylo krásné, kdybych tady nebyl já..." :-)) 95% ()
Neuvěřitelně laskavě podaná všední realita jednoho spokojeného, klidného místa naší země, kde lidé řeší své problémy a zabývají se svými záležitostmi, a proto nejsou o nic nevýznamější nebo nezajímavější než kdokoliv jiný. Vpravdě lidská historie, nepřekonatelně a přitom neprvoplánově humorná a rozkošná. Ve filmu se spojily plody geniálního spisovatele obyčejnosti Bohumila Hrabala s prací názorově tolik podobného Jiřího Menzla, které nechaly vzniknout jednomu z nejpoetičtějších, nejlidštějších a nejsrozumitelnějších děl. Hlavního účinku dosahuje originální seskupení svérázných figurek, které obývají tuto, přímou, stále trochu zamlženou silnicí, tak dobře charakterizovanou, oblast. Ať jsou to "veliké" postavy jako všemi ženami ve své domácnosti pronásledovaný, ale přitom tak životachtivý Rudolf Hrušínský či nenapravitelný idealista Jaromír Hanzlík, anebo pouze epizodní figurky, jako rozklepaný a poněkud senilní jedlík František Vláčil. Co říci na takové kontrasty, kdy se při štvanici ubohého kaňoura dusíme smíchy, a posléze nám zakončení jeho pobytu ve třídě (S mimochodem tak líbezně nevinnou Libuší Šafránkou.) málem vžene slzy do očí? ()
Vynikající česká komedie podle románu Bohumila Hrabala. Na pozadí denní mozaiky chatové oblasti Kerska (ranní běžec, dva natěrači, fousáč, který veze kozy na pastvu v Pontiacu, filozofování malíře před Jednotou...) se odehrává příběh o dvou rozhádaných vesnicích, zastřelení divočáka a jedné společné hostině (hádejte jak mohla dopadnout). Opravdu vynikající roli předvedl Rudolf Hrušínský (ten nikdy nezklamal) a Jaromír Hanzlík jako pan Leli. A hlášky, ty už dávno zlidověly ("Na co přídu, to sežeru!"..."To zas bude v alejích nablito"..."Já žádný zfušovaný obrázky nedělám"..."Se šípkovou x se zelím"...). ()
Další nezapomenutelná zfilmovaná povídka Bohumila Hrabala Jiřím Menzelem. Tentokrát o dvou mysliveckých spolcích a jejich sporem nad zastřeleným kancem. Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Jiří Schmitzer to je jen výčet velkých herců, kteří zde ztvárnili nezapomenutelné role. Za zmínku učitě stojí Jiří Krejčík představil toho co všechno sežere. Jeden z filmů, který se nesmazatelným písmem zapsal do dějin české kinematografie...... ()
Film postaveny v podstate jen na hadce dvou spolku o divocaka a jeho nasledna konzumace. Perfektni adaptace Hrabala. Menzel opet ukazal, ze je vybornej reziser. Spousta nezapomenutelnejch scenek a dialogu a vyborny herci v cele s Hanzlikem a Hrusinskym. Jeden z mych nejoblibenejsich Menzelovo filmu. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (37)
- Když Leli (Jaromír Hanzlík) rozebírá trabanta, má špinavé ruce. V dalším záběru je má naprosto čisté. (carott)
- Jiří Krejčík (Karel) často fušoval Jiřímu Menzelovi do natáčania, a preto medzi nimi panovali časté hádky. (Jello Biafra)
- Scéna s naháňaním diviaka prebiehala tak, že pred cvičeným kancom išlo auto, vzadu sedel kameraman a za volantom sedel majiteľ diviaka a rozhadzoval kúsky mäsa, aby diviak utekal. (Raccoon.city)
Reklama