Slavnosti sněženek

Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. (02.12.2007)

Další nezapomenutelná zfilmovaná povídka Bohumila Hrabala Jiřím Menzelem. Tentokrát o dvou mysliveckých spolcích a jejich sporem nad zastřeleným kancem. Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Jiří Schmitzer to je jen výčet velkých herců, kteří zde ztvárnili nezapomenutelné role. Za zmínku učitě stojí Jiří Krejčík představil toho co všechno sežere. Jeden z filmů, který se nesmazatelným písmem zapsal do dějin české kinematografie...... (11.12.2007)

Perfektní spojení Menzela a Hrabala. Což se osvědčilo několikrát. Slavnosti sněženek je česká zlatá klasika. Film o ničem a o všem. Celým dějem hýbe zabití jednoho kance a myslivecké hody v hájence. Skvěle obsazené, krásně napsané, decentně zrežírované a hlavně plné legendárních hlášek. Nechybí samozřejmě ani Zdeněk Svěrák s jeho klasickou a typickou rolí. Krásný melancholický film, který pochopí jen našinec. A u vzpomínání nechybí ani smutný konec. Jsem vděčný, že na Netflixu jsou i takovéhle filmy. (80 %) (30.01.2022)

„Přátelé, já vám vopravdu nevim. Já bych vám to neradil. Já totiž všecko sežeru. Já když du z práce, tak celou hodinu nakupuju. Plnou tašku toho nesu. Deset deka salámu, deset támhletoho, patnáct deka slezský tlačenky, dvacet deka vobyčejný, trošku majonézy a kyselý ryby, ty já strašně rád. A já jak už to vidim za výkladem, tak na to dostanu tak strašnou chuť, že až z toho zeslábnu. A tak rychle nakoupim a du domů, ale to nejdu, to já utíkám. A doma to všechno sežerem. Díváme se na televizi, a já pak šahám, šahám a žeru, až na stole nezbyde nic. `Tak už sem to sežral` povídám, a dem spát. Ale vo půlnoci se hlady probudim a zápasim se svým svědomím. A pak si řeknu: `Hovno!` Du do špajzky, uříznu půlku salámu a tu půlku žeru v posteli. Manželka ze spaní říká: `Jen ať mi neumastíš peřiny!` a spí dál. A já taky du spát, ale za hodinu se zase probudim a už to nevydržim, vstanu a du sežrat tu druhou půlku salámu. A tak to de až do rána. To pak snídám vepřovej bůček. Jak vám říkám, přátelé, nevim, nevim.“ anebo rozhovor -Leli: „Tak v tomhle sem se překonal. Jedna bota mě stála 5 korun. Umluvil jsem je. Utopil jsem jejich námitky přívalem mý vůle, až jí podlehl i sám vedoucí Vetery.“ -Franc: „A nejsou všecky levý?“ -Leli: „No, jasně, že sou levý, jináč by ste je přece nemoh koupit tak lacino. Jedny si vode mě vezměte. To není na přespolní běh, ale do dílny na stání u verkštatu, aby nezáblo.“ (10.10.2011)

Melancholické a rozjímavé ohlédnutí za Kerskem, které v takové podobě už dávno neexistuje, díky jakémusi miliardáři. Přesně odpozorované typy postav, leckdy až absurdních příběhů a určitých podobenství o tom, co je v životě důležité. Dokonalá hudba Jiřího Šusta včetně závěrečného ranního podtextu vše jen přesně podtrhuje. (24.03.2019)