What's Up Doc?
Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrají:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Iva Hüttnerová, Ondřej Pavelka, Eva Asterová, Anna Ferencová, Ferdinand Krůta, Bronislav Poloczek, Eva Holubová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nehrdinský hrdina příběhu, čtyřicetiletý Bohouš Burda, je věčný idealista, který je nespokojen s tím, jak žije. Manželství nestojí za nic, jeho žena žije zcela v zajetí počítačů a nemá pochopení ani pro jeho recesní vtípky. Život ve velkoměstě ho otravuje doslova i v přeneseném smyslu, touží po rodné hájence v čisté přírodě. Radost ze života chce hledat jinde než v technickém pokroku a vyjádření tohoto názoru mu vynese dokonce i několik dobře mířených ran pěstí. A tak přichází vzpoura - proti všemu a proti všem. Do cesty se mu navíc připlete i mladá půvabná dívka Terezka, která má podobné názory jako on. A tak Burda končí v horách s pojízdnou zubní ordinací a s dívkou, která chce žít jen s ním. Zdá se, že idylka může začít. Jenže... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (173)
Film z hlubokého socializmu, u nějž by člověk očekával, že bude postupně zvětrávat až do nekoukatelnosti, ale pravdou je pravý opak. Patrně zejména Svěrákově osobnosti a jeho osobnímu charisma, v čase zraje a zdá se mi, že právě s odstupem let je na něj příjemnější pohledění než v době vzniku, kdy tak trochu snad i právem zapadl. ()
Vít Olmer patřil k vlně režisérů, která stárnoucí muže ve svých filmech viděla jako jedince chytající druhou mízu. Nabízela se možnost konfrontovat takového muže s autentickým prostředím a situacemi a vybrat hlavně někoho, kdo ústřední postavu stomatologa nebude až tak hrát, ale autenticky se s ní sžije. A to se právě překvapivě povedlo nalézt u scenáristy snímku Zdenka Svěráka, který svoji postavu obdařil kouzlem osobnosti. I když přece jen vypadal ještě nejméně o deset let starší, než měl být věk lékaře, kterého hrál, tak náročný úkol rozložení nejednoznačného charakteru postavy díky jeho osobitému hereckému projevu, ustál. Není nic neobvyklého na milostném vztahu generačně rozdílného páru. Chtělo to však, tak nějak ten trochu obyčejně vyznívající film, něčím ozvláštnit. Olmer v jeho nejlepším filmu "Bony a klid" právě takového ozvláštnění docílil obsazením brilantního Romana Skamene. Tady se scény střídaly někdy až téměř hekticky a trochu neukotveně až roztříštěně, což mělo za následek, že film jako celek nevyzněl do něčeho silného a celistvého. Občas v některých scénách byla cítit naléhavost, která se podle všeho do scénáře až tak pevně nevešla. Olmer byl svého času vynikající režisér, kterému hořké komedie šly pěkně od ruky. Výsledkem je film příznačný pro jeho dobu vzniku, s výborným hereckým obsazením a s nepříliš tvárným scénářem, ze kterého režisér vytěžil tak akorát, ale ne maximum. Ne však vlastní vinou. Scénář více neumožnil. Navíc tento film bývá často zaměněn za obdobně laděný snímek "Jako jed", jehož režii měl Olmer rovněž na starost. Mé hodnocení: 60% ()
Je to zvláštní, ale při sledování Co je vám, doktore? na mě dýchla atmosféra filmu Jako jed, ale tentokrát jsem z ní neměl dobrý pocit. Film na mě útočil svojí nervozitou, až přehnaným stvárněním kontrastu světa diod a tranzistorů se světem boží přírody. Humoru poskrovnu a dobrých okamžiků taktéž. ()
Další klasika se Zdeňkem Svěrákem. Ladislav Smoljak tu má jako jeho zubař taky srandovní roli. :D ()
Cesta z města před patnácti lety... ()
Jedna z dalších Olmerových a Svěrákových komedií, v podstatě "dokumentujícíh" českou společnost 80. let, kdy nevěra a promiskuita jsou již samozřejmostí. Zde manželé: „hodný“ idealista Svěrák a „zlá“ Hüttnerová. Tak se rozvedou a Svěrák to zkouší s mladou holkou znovu. Celkem pravděpodobný, a v různých obměnách, asi dosti častý příběh mnoha dalších lidí. Zda budou šťastni, se tu -pro jistotu- neukáže (a to je celkem poctivé, jinak by to byla pohádka). Film má mnoho shodných rysů s následovným „Jako jed“, ale je přece jen trochu méně dramatický. Znovu opakuji, pro Olmerovy filmy je charakteristické, že hlavní postavy jsou jakoby ponechány samy sobě napospas, tak nějak bez východiska a naděje. ()
Nepovažujem Víta Olmera za dobrého režiséra, ani tento film za dobrý film. Zdeňka Svěráka mám veľmi rád, ale ani on nedokáže utiahnuť celý film. Potreboval som film vidieť ešte raz, pretože spomienka naň bola vyblednutá a navyše aj ovplyvnená vtedajšou mizernou konkurenciou. ()
Pokud jsem před pětadvaceti lety tenhle film považoval za mrazivě aktuální, tak dnes to platí dvojnásob. Možná je to dobou, možná tím, že jsem starší. Každopádně mě hořce úsměvný příběh frustrovaného chlápka, který má všeho plné zuby a marně se pokouší uniknout, nejen baví, ale současně také silně oslovuje a dokonce dojímá. Může za to výborný scénář a ještě lepší Zdeněk Svěrák, díky němuž se dokážu vctít do každého pocitu, každé myšlenky, jeho Bohouše. A jako bonus několik výborných hlášek, skvělých scén a především neskutečně působivá atmosféra, která prostupuje každým okamžikem. ()
Touha po starých časech padne na Bohouše Burdu. Naštěstí najde pro své vzpomínky vhodnou obdivovatelku a ctitelku. Oba nechtějí žít jen pro práci a kariéru, jako jejich partneři. Bohouškovi občas hrabe, třeba když prodává auto hluboko pod cenu, až je kupující zaskočený. Kdoví jak změnila tuhle dvojici změna režimu. Stali se NEW AGE? ()
Olmerův film o muži v krizi středního věku a jeho věčném idealismu vnímám mnohem víc jako drama než komedii. Ale když hraje hlavní roli čtyřicátníka Bohouše pan Zdeněk Svěrák, bylo mi jasné, že dojde i na jemný vlidný humor, byť ten zde stojí spíše v pozadí jako odlehčení. Sonda do života obyčejného muže se prolíná se sondou do doby „šedivého“ socialismu 80. let a zároveň doby prvního zavádění počítačů v československém prostředí, sociální a osobní linka, tedy boj s problémy v manželství a boj tak trochu většího společenského rázu, se krásně doplňují. Malý boj velkého idealisty proti modernizaci prostředí ze strany pokrokové firmy přináší v sobě nadčasové poselství, aniž by se film překlopil do jakési násilné agitky ve víru budoucích ekotrendů. Zatímco řada filmů využívá kontrast přetechnizovaného města a prostředí čisté svěží přírody jako základ k rozverné komedii nebo poeticky laděnému filmu, zde převládá až netypická realističnost, jež vrcholí v silném závěru. U poslední scény mě poměrně zamrazilo... Podíval jsem se s odstupem pár let na film znovu a ještě víc než tenkrát oceňuji přehledně vykřeslené a ztvárněné postavy (vedle Svěráka se mi hodně líbila i jeho partnerka Ivona Krajčovičová), stejně tak velmi osobitou kameru. Skoro se mi nechce věřit, že za tak skvělým filmem stojí (vzhledem k jeho pozdější tvorbě) někdo jako Vít Olmer, byť na Jako jed se teprve v budoucnu chystám... 80% ()
Pro mě spíše Svěrákův film, než film Víta Olmera. Minimálně v první třetině skvělá a vtipná zábava s typickým humorem Zdeňka Svěráka (prodej auta je brilantní scéna). Bohužel jako celek už na mě film tolik nefungoval a poslední půlhodina už jeden na neutrál. ()
Vít Olmer je režisér, který prakticky nerežíruje - nedokáže vést herce a "ždímat z něj maximum". V tomto případě to ovšem bylo zjevně dobře, protože dal Zdeňku Svěrákovi naprosto maximální možnou hereckou svobodu, což se bohatě vyplatilo. Zajímavé komentáře: golfista, pshimi, Damiel, manonfire ()
Olmer byl v 80. letech na svém tvůrčím vrcholu a z jeho filmů je to cítit. Tady s vydatnou pomocí Mášova scénáře a výtečné, dodnes moderně znějící hudby jazzmana Jiřího Stivína, natočil velice příjemný a tak trochu posmutnělý film. Měl zde také šťastnou ruku při výběru hlavní role, která byla jako ušitá pro Zdeňka Svěráka a ten si ji také náležitě užil. Tuctová nebyla ani ruční kamera, která vyhledávala zejména potemnělé kouty bytů a venkovskou krajinu a sugestivně tak zachycovala pochmurnou podzimní atmosféru. Inu, není toho málo, co se musí sejít, aby vznikl dobrý film. Trochu mi vadila snad jenom postava Ondřeje Pavelky, kterého příliš nemusím. ()
Vít Olmer natočil skvělý film, který nepostrádá myšlenku, humor, lásku, ale ani dojetí. Kloubí se tu svěrákovský humor s Olmerovým (tehdejším) experimentováním s filmovou formou. Je to podívaná nebývalá. Za zmínku stojí i výkon kýčařské malířky (skvělé moderátorky!) Ivy Huttnerové, která dokáže chvíli působit jako mrcha, aby nám jí následně bylo líto, a na samém konci zas ne. Není dnes zvykem doporučovat filmy Víta Olmera, ale u těch starších si to dovolit můžem. ()
Stejní herci a režisér, stejná hudba od Stivína, jen to má happy end. Přestože film pojednává o smutných věcech, jako je mizení krásy z našeho života, přírody, kterou zaměňujeme za půllitr piva a výlety autem nebo nová myčka na nádobí. Nechybí nám pak ale náhodou něco? ()
Nemastné neslané nevtipné. ()
"Igelitové vemeno". Svým způsobem ekologická agitka, která se však, jak napovídá samotný závěr filmu (který mimo jiné tako natvrdo odhaluje, že ten film vůbec není tak veselý, jak se snaží tvářit) minula účinkem. Stejně tak typologická studie lidských charakterů. Ňoumatý dobrota, jeho kariérní žena (vůbec ne tak špatná a zlá, jak na první pohled působí), kurvózní zlatokopka, milá a příjemná slečna od vedle a týpek, kterému nejde ani tak o práci a dobré výkony, jako spíše o to být nejlepší (ten, na rozdíl od Burdovy ženy, špatný a zlý je). plus takové ty klasické minipostavičky, které dořbe známe ze svého okolí. Je to hezký film, ale čím častěji ho vidím, tím mi přijde smutnější. ()
Tak zas taková komedie to není, ale na Zdeňka Svěráka v roli, díky které se, podle vlastních slov, naučil hrát pro film, je radost se dívat... Je tu sice přehršle nesympatických, ne-li přímo záporných rolí, ale hlavní hrdina je tak opravdová postava s tak sympaticky nezkaženou duší, že ho musíte mít rádi... Průměr hodnocení tomu nechci kazit, myslím že 72% (1. 4. 2011), které to tu má, tak nějak dobře sedí... ()
Jednoznačně nejlepší Olmerův snímek, řekl bych (spolu s "Jako jed", rovněž se Zdeňkem Svěrákem). Pravdu má Šandík, když tvrdí, ze Olmer vlastně příliš nerežíruje - kdyby si pro tento přístup vybíral vhodnější materiál (jako např. tentokrát), mohl patřit mezi poměrně uznávané české režiséry (na druhou stranu, jeho současnou pozici našeho největšího filmového babrala považuji za nezaslouženou - disponujeme mnoha srovnatelně špatnými filmaři). Vypadá to, že film byl napsán Svěrákovi přímo na tělo a ten je v roli zjevně jako doma. Výborné je mudrování Smyczka a Vondrušky na schůzi, půvabná je scénka se Smoljakem. Zarazí jistá nadčasovost, kterou by zde divák příliš nečekal, ale faktem je, že kolem a kolem - změnilo se něco z popisovaného (tedy kromě kulis)? ()
Srovnání, které se nabízí: Podobně jako o málo později Kachyňa podvakrát Heřmánka (Kam pánové kam jdete, Dobré světlo) nechává Olmer Svěráka na stará kolena se zamilovat do mladice. Také zde je to úzce spojeno s prožívanou krizí středního věku. Avšak zatímco v obou Kachyňových filmech jde především o krizi smyslu vlastní práce (včetně reflexe jejího společenského dopadu a naopak systémových bariér činících ji protismyslnou), setkávající se s krizí v partnerském vztahu (nikoli však s jeho katastrofou), přičemž hrdina je věrohodně vpleten do souřadnic života dané společenské formace a všechny jeho přítomné krize a problémy věrohodně spojeny v jeho životním zasazení, v Co je vám doktore se nám předkládá poněkud zjednodušené schéma frustrace z manželství, v němž ušlápnutý nepraktický romantik a snílek Svěrák nenachází uspokojení s chladnou technokratickou ambiciózní vědkyní. Narozdíl od obou Heřmánkových manželek je ta Svěrákova navíc nehezká a vyloženě neženská, naopak jeho Druhou Mízou se stává archetypální světlovlasá kráska, mladice jemná, hodná, s očima plaché laně, s ňadry něžnými, s klínem konejšivým. Který muž by Svěráka nepolitoval, který by mu jeho lásku nezáviděl! K této povrchní černobílosti přistupuje samozřejmost, s níž se přehlíží propastný věkový rozdíl (u Heřmánka je to ještě v normě, ale téměř padesátiletému Svěrákovi toho čtyřicátníka nemohu věřit; když jsme u toho, srov. též Kachyňovo Setkání v červenci). „Pracovní proces“ se zde objevuje také a to velmi významně; je to však pracoviště obou Svěrákových partnerek. Hrdina sám je prostě zubař: tedy lékař (vysoká společenská úcta), u nějž však netřeba předpokládat nějakou krizi smyslu vlastní práce; ale též naopak: architekt (Kam pánové kam jdete) prostřednictvím své práce uvažuje o estetice života; podobně třeba kardiochirurg může být svou prací váben k filosofování o životě a smrti (arci k dietlovskému „filosofování“), kdežto zubař je takových starostí zproštěn. Ježto mu pak vlastní práce neposkytuje dostatečně závažnou problematiku, hledí si otázek životního prostředí, čímž se teprve dostávám k vlastnímu tématu filmu: ekologie. Stará manželka představuje pokrokově likvidační přístup moderní civilizace, kdežto mladá kráska se (coby návrat k přirozenosti) spojuje s půvabem starých forem a čistotou přírody. Na této symbolické rovině se stává významným, co by jinak bylo jen nešikovnou, přebytečnou a kýčovitou fabulí: Svěrák i Krajčovičová jsou původně pod jhem téže mocnosti, již zde manželka zastupuje: on jako její manžel, ona jako její podřízená pracovnice; on, jehož prací je prostá solitérská služba, ona v podniku, v němž si kolegové coby soupeři honí triko na výzkumu zefektivnění výrobních linek: VÝROBNÍCH LINEK. Z tohoto jha se oba dostávají shodou okolností zrovna v náruč jeden druhému. Ale pokrok nezastavíš. Svěrák končí jako disident civilizace, mladá žena mu zůstává po boku a rodí dítě do tohoto světa. Oproti oběma Heřmánkovým hrdinům, jimiž jsou muži v akmé, usilující o aktivní seberenesanci a nápravu okolních poměrů, představuje Svěrák muže již stárnoucího, který se musí nějak zásadně vypořádat se zkurveným světem in toto. Lze tedy Co je vám doktore z druhé strany srovnat (nabízejícím se srovnáním s Vratnými lahvemi nebudu zdržovat) se Švankmajerovým Přežít svůj život: i tam je stará manželka exponentkou (či spíše otrokyní) mološího světa, i tam se starý muž vzbouří a utíká k jistému „návratu“ (regresu) k věčné milence. Olmer tak vytváří film, v němž se stáří (a výhled neodvratného konce, který má cosi završovat) jednotlivce (typicky muže) spojuje se stářím a očekávatelnou smrtí lidstva, přičemž však u vědomí beznaděje neváhá optimisticky držet palce; na druhé straně představuje komicky roztomilého polointelektuálního poloňoumu, s jehož svěrákovskou neodolatelností je jistě počítáno (filmu by však prospělo, kdyby nebyl tak nechutně sympatický). Všechno je to příjemné a dívatelné, ale všechno jakoby odvar. Ani špatné, ani dobré. Celková šeď průměru je oživována jednak už zde zřetelnými, byť ještě nesmělými „narážkovými“ prostřihy, detaily a spoji, jimiž bude Olmer o rok později čarovat v Jako jed (příklad hudební: když ústřední pár přichází do odporné kolonie rozestavěných chat, ozývá se znovu melodie z počítačové hry; když později Svěrák jede s manželkou na kole k chalupě, prolíná se týž motiv se Stivínovou hudbou), jednak působivými scénami (svádění při joggingu na pozadí továrních komínů; hospodyňkovská příprava „erotické nálady“), jednak vícestranným pointováním problematiky („koupili jsme fantastickej mlejn“). SPOILER Drastický závěr přivádí svou nečekaností a němostí diváka do značného diskomfortu, takže nelze nepojmout nenávist k těm, co mají moc bourat cizí stavení kvůli dalnicím. Tři hvězdy. Jo a dík za dr. ing. Hrabětu a profesory Smoljaka a Vondrušku. Komentáře: Radek99 (4hv.), sportovec (4hv.), zette (2hv.). Za pozornost stojí Enšpíglovo (4hv.) vyznání cílového diváka (vyznání pulnickovo (5 hv.) jen pro silné žaludky). () (méně) (více)