Ponorka

Mohl bych začít komentář slovy, že sledování Ponorky pro mě byla čirá radost, protože v těchto letních měsících se prostě šikne, když je ve filmech téma voda. Jenže to by u toho neměli křičet chlápci hrůzou a nesmělo by se vše okolo odehrávat na ploše metr x metr + vydýchaná atmosféra taky zrovna dvakrát nepřispívá na auře "hoďme si nohy na stůl a vypněme mozek". Wolfgang Petersen poprvé ukázal (a naposledy), že za něco stojí, bohužel po tomto neskutečně realistickém filmu už natočil jenom bláboly, které stojí za vytahanou fusekli. Dokonce mám takový podezření, že když běhal za kameramanem, tak se omylem prásknul hlavou o kulatý otvor, kterým námořníci prolejzali a asi ho osvítil duch svatý, který mu vzkázal, že natáčení dobrých filmů stejně nemá cenu a že přijde Tykwer a tak..... To nic ale nemění na faktu, že Ponorka je geniální. Příběh hrdinů (které mi ale jaksi nepochpíme, protože jsou pro nás hrdinové jiného kalibru) a jejich strastí napříc širým mořem a hlavně jejich útrapy s tímto živlem, jsou opravdu ukázkou mistrně zvládnutého...všeho, od scénáře po hrecké výkony. Jeden z mála filmů na který můžou být naši němečtí sousedé pyšní. Auf Wiedersehen! (06.08.2008)

Dokonalý příklad, že dobrý film neznamená automaticky hollywoodský nablýskaný videoklip. Střízlivý, tichý, velmi velmi charismatický... Důrazně doporučuji němčinu právě pro ten civilní (divný výraz u filmu z války) projev a autentičnost. A ano, tak jak jsem psal - je to pro mě mnohem víc film z války, než válečný... (23.11.2011)

.......Film, jenž se určitě stal pro Petersena přelomovým v jeho filmové kariéře. Na svoji dobu celkem drahý, přesto už více jak 20 let přináší milovníkům válečné a psycho tématiky potěchu a hodně radosti. O to více potěší v r. 2004 vydání DVD 208 min. v nezkrácené verzi, lépe řečeno přidaním nepoužitého materiálu a vyčištěným zvukem. Je to opravdový bonbonek na smlsnutí...... (27.11.2004)

Drahně tomu let co jsem s taťkou, ještě jako malý špunt, viděl původní sestřih Ponorky. Bylo to na staré ošuntělé VHSce a na vypouklém přibližně čtyřbarevném televizoru Tesla. Dodnes si pamatuji jak jsem se pak raději nějakou dobu vyhýbal našemu obstarožnímu rozvrzanému výtahu (jen tak pro sichr, protože co kdyby, že jo), který vydával až nebezpečně podobné zvuky jako U-Boat pod drtivým tlakem vodní masy. Dodnes ve mě přetrvaly dojmy z prvního filmu, který mi sdělil, že válka je pěkná svině, která dopadá především na obyčejné lidi a že ne všichni Němci jsou zákonitě ti zlí. Po mnoha a mnoha letech jsem si pořídil DVDčko s novým, takřka tří a půl hodinovým, sestřihem. A dlouho jsem odolával podruhé se ponořit do slaných vod Atlantiku. Měl jsem takové neblahé tušení, že se tím naruší můj nezkažený pohled na tento film. A bohužel jsem se nemýlil. Nová verze je samozřejmě výtečná, nenudí, ale nepřijde mi ani zdaleka tak intenzivní jako původní verze. Místy se dokonce dost vleče. Ale možná, že zato může ta má nostalgie. A možná také ne. Ping.......Ping.....Ping...Ping.Ping.Ping...Ping.....Ping.......Ping Původní sestřih: 5/5, Režisérský sestřih: 4/5, Speciální edice: ?/5 (01.04.2008)

Možná se dopustím kinematografického rouhání, ale dovolil bych si Ponorce, této monumentální podívané, cosi vytknout. A sice nedostatek akčních scén. Děj se soustředí na vykreslení napjaté atmosféry během křižování moří pod válečnou hladinou, čehož bylo dosaženo brilantním způsobem. O tom žádná, ani v nejmenším. Ale při tak dlouhé metráži (viděl jsem Director´s cut) bych si uměl představit větší prostor pro samotnou bojovou akci. Ne, že bych byl německým fandou, vlastně bylo příjemné pozorovat, kterak dostávají na frak. Ale, rozumíme si, ne? Pokud však pominu tuto moji osobní malichernost, jde o fantastické veledílo, z těch věnovaných ponorkám zcela jistě nejlepší, jaké kdy mé oko uzřelo. Abyste o mně ale neměli špatné mínění a nepsali mi do pošty, že jsem nepochopil podstatu filmu, zmíním pro jistotu, že Ponorka je více než o válce nebo boji o samotných válečnících. O jejich světě smrsknutém do hromady železa a ocele (nebo z čeho všeho se ty obrovské mrchy tenkrát vyráběly). Pro hnidopichy; nechybí ani třešnička na dortu, již tvoří hudba Klause Doldingera. (24.07.2011)