Ponorka

Wolfgang Petersen musí vodu buď nenávidět nebo milovat. V Ponorce poskytuje tomuto živlu nevídaný prostor – více než tři hodiny. Více než tři hodiny totiž sledujeme osádku jedné německé ponorky za druhé světové války. Náplní filmu není nic jiného než boj několika stále zarostlejších námořníků s nudou a nepřátelskými torpédoborci. Když se objeví nepřátelské plavidlo, je nutný okamžitý ponor – 150 metrů a klidně i víc – a naprosté ticho, všepohlcující ticho občas přerušené pípáním nepřátelským sonarů či skřípěním plechů ponorky, které musí vzdorovat nepředstavitelnému tlaku. Stejně jako námořníci. V jejich pobledlých tvářích se značí zoufalý nedostatek slunečního světla, do kůže se jím vrývá každá další minuta strávená v tomto miniaturizovaném pekle. Největším nepřítelem nejsou Angličané, nýbrž strach. Strach naakumulovaný v jedné konzervě s ještě živým lidským masem. Nesejde na národnosti, Ponorka stejně jako mnoho válečných filmů dokazuje, že většina národních hrdinů nebojovala za vlast, nýbrž za vlastní přežití. Film je realistickým pohledem do hlubin oceánů, toho času válečných vod, nesnaží se o nějaký humanistický přesah jako Schindlerův seznam, pouze z dané situace čerpá maximum možného napětí a představuje toho nejlepšího zástupce žánru klaustrofobních thrillerů. Ale tři hodiny jsou stejně moc. Ticha je moc, čekání je moc. Nemůžu ovšem srovnávat s původní, dvouapůlhodinovou verzí. Až na délku lze Ponorce vytknout snad leda mizernou zadní projekci při interiérových scénách. Jde o první a taky poslední mistrovský počin Wolfganga Petersena, který do filmu vložil veškerý svůj talent. My můžeme jenom litovat, že si jej po natáčení nevzal zpátky. 85% Zajímavé komentáře: Malarkey, Kass, Cornon, Weirdman, TotalFilm (02.09.2006)

Válka je nesmyslná a tohle je další film, který to jen potvrzuje. Zatímco si vůdce tahal po mapičce ponorčičky, v těch opravdových seděli pod masivem vody chlápci, kteří měli za úkol likvidovat, ale většinu času se klepali o život, protože ti na druhé straně měli ten stejný úkol - tak, jak praví podtitul filmu "když se z lovců stali lovení". Je pitomé to říct, ale držela jsem jim palce a myslím, že Director´s cut právě svou délkou tu vydýchanou, hutnou atmosféru strachu a ticha, přerušovaného jen kvílivými zvuky přítomnosti "okolního světa" a zřídkavými výbuchy úlevy, jen umocnil. Počáteční nadšení postav, které toho moc nenamluví, přesto je důkladně poznáme, rozumíme jim, cítíme s nimi, se mění v pochybnosti a slova jako "vůdce, vlast, čest" postupně pozbývají v touze přežít na významu. Velká poklona patří panu Petersenovi za skvělý scénář a režii, též nesporné kvalitě hereckých výkonů, z nichž tou mojí postavou byl Johann. (03.06.2005)

Jo tak tohle je fakt masakr. Asi nejlepsi ponorkarsky film, ale z americkejma se neda moc porovnavat, protoze tenhle je trochu o necem jinym. Tohle totiz neni moc akcni film, ale je to spis takove valecne drama, coz me ze zacatku prekvapilo, ale nakonec jsem si to skvele uzil. Director's cut, ktery jsem videl na me pusobil tak, ze kazda ze scen byla necim zajimava, ale na druhou stranu, zkraceni filmu na 2 hodiny bych si dokazal predstavit. 200 minut je precejen uz trochu pretahlejch, takze se film nevyhnul tomu, ze misty nudi. Hlavne prvni hodinka neni nejak uzasna, ale pak se jede do boje a zacne to. Velkou cast filmu vyplnujou okamziky, kdy jsou namornici naprosto po tichu a jen cekaj, jesli na ne spadnou bomby a ty jsou udelany naprosto paradne, se skvelym ozvucenim a vybornejma hereckejma vykonama, jaky bych od me neznamejch hercu necekal. Navic cele je to podane dost realisticky. Triky jsou taky slusny, ale v nekterejch scenach je videt, ze nejsou na mori, ale maj to jen jako pozadi. Hudba i kamera je paradni a spolu s ostatnima vecma (herci, realisticnost atd.) vynahradi trochu slabsi pribeh, ve kterem jde vlastne jen o to, ze nemecke ponorky jezdi utocit na anglicke lode. Zaverecna zhruba hodina je naprosto dokonala a i kdyz jsem vahal mezi 4* a 5*, tak kuli ty posledni hodine tech 5* dam. (06.11.2005)

O tom, ze je Petersen skvely reziser, niet pochyb. Do hlbin mora sa reziser vybral este 2 krat, a to v DOKONALEJ BURKE (2000) s Georgeom Clooneym a v POSEIDONE v roku 2006, ale mal som pocit, akokeby mu na tom druhom menovanom filme az tak nezalezalo v porovnani s Ponorkou. Mozno pre niekoho je prilis zdlhave tak dlho sa divat na trpiacich ludi v ponorke, ale reziserovi sa podarila ta hrozostrasna atmosfera tak skvostne natocit, ze som ani chvilu nedychal. Ved komu by sa chcelo ist bojovat do naruci smrti, ked kazdy jeden z tych muzov ma doma priatelku, zenu alebo rodinu a je jedno, ci to boli Nemci alebo Anglicania, pretoze oni iba plnili rozkazy nadriadenych. Tie neustale utoky a hlavne neprijemne ponaranie sa do hlbky, kde by ta ponorka nemusela vydrzat tlak mora, boli natocene skutocne bravurne a velmi napinavo. Hudba bola opät skvela, ved prave Klaus Doldinger stvoril hudbu aj pre NEKONECNY PRIBEH (1984), ktory Petersen natocil o 3 roky neskor po Ponorke. Kto by to dnes povedal, ze si tu istu ponorku pozical aj Spielberg pre natacanie DOBYVATELOV STRATENEJ ARCHY (1981) :-) ... 28.05.2009 _____ Jürgen Prochnow - (Kapitán Henrich Lehmann-Willenbrock) +++ Herbert Grönemeyer - (Werner) +++ Klaus Wennemann - (Fritz Grade) +++ Uwe Ochsenknecht - (Bosun) +++ Erwin Leder - (Johann) +++ Heinz Hoenig - (Hinrich) +++ Hudba: Klaus Doldinger +++ (25.09.2008)

Jeden z nejlepších válečných filmů všech dob a dozajista nejlepší ponorkářská věc, kterou kdy nosilo stříbrné plátno. Petersen mistrovsky přenáší emoce na diváka – stísněnost, strach, paniku. Nejedná se o žádnou glorifikaci nacistického ponorkového loďstva, nýbrž o deziluzivní pohled pod hladinu války. K sugestivitě přispívají jak herecké výkony, tak závěr filmu, který se na míle vzdaluje patetickým finále spousty válečných snímků... Jak jsem už psal: takto pojatý film vypoví o hrůze války mnohem více, než celý Ryan i se svými mrtvými bratry. (16.02.2004)