Man versus Ruin
Režie:
Štěpán SkalskýKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Abrhám, Hana Maciuchová, František Řehák, Věra Galatíková, Libuše Šafránková, Ladislav Lakomý, Jan Kačer, Otakar Brousek st., Ota Sklenčka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1989 natočil režisér Štěpán Skalský film o posledních letech života Karla Čapka. Ačkoliv je film pojat jako drama rodinné, v němž významné postavení mají lidské vztahy, v jeho celkovém vyznění převažuje rozměr společenský. Lze jej také nazvat Čapek proti zkáze - proti nastupujícímu fašismu, proti ohrožení křehkých demokratických svobod, proti neblahým rysům české národní povahy. Film je jakousi mozaikou událostí a vztahů, které na Karla Čapka působily a které se mu v době jeho nemoci v horečnatých snech a ve vzpomínkách vracejí. Vzpomíná na dávnou lásku, na ženu Olgu, bratra Josefa a sestru Helenu, ale také na přátelství s T. G. Masarykem. Velkou hodnotou filmu je solidní a poctivý přístup autorů k tématu, kdy Čapkova osobnost je vystižena jak ve své velikosti, tak v souvislostech dobových. Přesvědčivé je rovněž herecké ztvárnění - výkony Josefa Abrháma v hlavní roli, Františka Řeháka jako Josefa Čapka, Hany Maciuchové jako Olgy Scheinpflugové a Svatopluka Beneše v roli T. G. Masaryka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (158)
Naprosto a hluboce souhlasím s tím, co níže napsali Sportovec a Sarkastic. Bohužel, ona válka, která nastala a vše, co se kolem ní odehrálo vedlo mimo jiné k tomu, že tvůrce slova Robot nezískal Nobelovu cenu za literaturu a upadl v zapomnění i díky tomu, jak se jeho památku snažil zlikvidovat druhý totalitní režim, který převzal štafetu po nacistech. Ve filmu jsou dvě scény, které spřízněnost obou totalit na našem území ve 20. století ilustrují víc než přesně. Poprvé je to když Čapek přednáší studentům v aule UK o demokracii a v nastálé diskuzi ho nejdřív verbálně napadne z pléna nácek v podání Davida Matáska a následně i skupina arogantně blazeovaných mladých "levičáků" na galerii. Že je Čapek nepřítelem pro obě, ve své podstatě si tak blízké ideologie, které mějí přes vzájemnou zášť mnohem víc společného než rozdílného (rozdíl ve vnějších znacích a až dojemný soulad v cílech a metodách) je více než evidentní. Stejně tak je fascinující scéna, kde salónní komunista Vančura poučuje Čapka v souvislosti s Bílou nemocí o rozdílu mezi davem a lidem a Čapek se ho pouze zeptá, jestli až vtrhne Hitler do Čech, jestli přijde německý dav nebo německý lid....Skvěle je podán prezident Masaryk, s respektem a neokázalou úctou, ale zcela bez servilní adorace, navíc na relativně malém prostoru dokázali z Masarykova odkazu tvůrci vytáhnout to nejpodstatnější a nevyhnuli se (a správně) ani kritice první republiky. Navíc Masarykova slova o potřebě padesáti let klidného vývoje platí i dneska a bohužel těch dvacet první republiky stačili komunisté de facto "vymazat" z genové výbavy lidí. Svatopluk Beneš v jednom z rozhovorů označil právě tuhle svojí roli za životní a patří mu za její ztvárnění poděkování. No a nakonec i k dnešku promlouvá hláška onoho neznámého, který Čapkovi řekne : "Teda my Češi si vládnout neumíme, ale nejvíc nás naštve, když se to pokouší dělat někdo za nás...." . Kvaltiní film je ten, který dokáže ukázat pravdivě určitou dobu, události, situace a osobnosti. Ale jen nejkvalitnější filmy ty události, situace, vztahy a osobnosti dokážou ukázat tak, aby byly aktuální vždy a měly co říct i mnohem později. A to se všem tvůrcům tohoto filmu povedlo. No, a nezbývá dodat, že společně se Soukupovými Pěstmi ve tmě tenhle film v emocionální rovině snad nejlépe zachycuje onu dusnou a zlověstnou atmosféru konce třicátých let a soumrak první republiky. ()
Velký spisovatel, doba končících třicátých let a hrozba války - to všechno spolu s kvalitními hereckými výkony sálá z tohoto kvalitního snímku. ()
Filmova pocta (nadmiru povedena) legende Karlu Capkovi - lepe nez Abrham by to nikdo nezahral. ()
Herecký koncert všech, ale největší pozornost získává pochopitelně Abrhám coby představitel hlavní role - a zaslouženě. Film natáčen ještě za komunistů v roce 1989 (ač měl premiéru v únoru 1990), můžeme proto ocenit splacení dluhu skvělému českému spisovateli, jehož knihy se v padesátých letech ničili. ()
Velký film o dramatické a pohnuté době, kterou výstižně symbolizuje osud Karla Čapka, zvláště pak jeho smutný konec. Film o civilizačním zlomu, který sám vznikl v období zlomu jiného, jakoby předpovídal nástup svobody a demokracie. To, že (za normalizace profesně odstavenému) Štěpánu Skalskému režim povolil točit film, v němž jsou adorovány hodnoty první republiky, liberální demokracie a dokonce pozitivně zobrazena osoba T. G. M., svědčí o tom, že nastal skutečný ,,konec starých časů" a režim vyhasínal. Některé scény sice nechtěně připomenou scény z filmů o Járovi Cimrmanovi, kupříkladu koncentrací slavných spisovatelů (scéna představování v redakci Lidových novin), nebo přehnanou adorací (scéna ze sezení pátečníků), jinak ale celý snímek působí konzistentně a má silný humanistický a pacifistický náboj. Možná jsem postrádal některé detaily (z publicistického honu na Karla Čapka se třeba úplně vytratila činnost katolických spisovatelů a jejich štvavých textů a vše bylo redukováno jen na aktivitu českých fašistů atd.), ve výsledku je ale snímek velmi komplexní. (Osobně mi jen trochu vadilo, že Angličané mluví česky a ne anglicky, což je ovšem jen, nutno dodat, mírná kosmetická vada.) Josef Abrhám jako Karel Čapek je kongeniální, stejně jako Hana Maciuchová v roli Olgy Scheinpflugové. Člověk proti zkáze...nezmůže nic...ale zároveň mnoho... PS 2014: Ta paralela mezi osobou Karla Čapka a Václava Havla, zvláště pak ve vnímání jejich umělecko-politických aktivit částí české veřejnosti, je do očí bijící... Mrazivě nadčasový a neskutečně aktuální film... ()
Což o to, Abrhám to zahrál dobře, ale celkové zpracování má tedy ještě co dohánět. ()
Kolik postřehů o člověku dovedl Čapek naskládat do Knihy apokryfů. Při jejím čtení mám ten správný pocit "knihy, o níž mám pocit, že jsem ji už četl." A jejímu autorovi se dostalo kvalitního životopisného filmu. ()
Pozoruhodný film o nástupu jednoho z nejtemnějších období historie našeho národa optikou našich tehdejších elit (Čapek, Masaryk...), natočený shodou okolností během nástupu jednoho z období pro náš národ naopak nejsvětlejších. Poprvé jsem ho viděl někdy v polovině 90. let na základce a od té doby jsem na něj myslel, bohužel znovu jsem se k němu dostal až teď, když ho po x letech vydali na dvd. Abrhám JE Čapek. ()
Nejsem žádný odborník přes tvorbu a život Karla Čapka, ale z toho co vím si myslím, že je Člověk proti zkáze hodně věrohodný a autentický. K hereckým výkonům nemám sebemenších výtek (Abrhám skvělý, ve vedlejších rolích třeba Štěpánková), navíc dobrá hudba, perfektně vykreslená atmoféra tehdejší doby a k tomu spousta zajímavých, důležitých myšlenek. A ta šlápota na konci... ()
Vytrvalost i za totality růže přinášela. Houževnatost, dříčšství i nadprůměrně vysoká kvalita námětu a scénáře vytvořily víc než solidní základ pro uctění památky a odkazu jednoho z českých velikánů světového ohlasu - skromného, od mládí těžce nemocného, ale o to pracovitějšího a pozitivnějšího největšího našeho všestranného spisovatele Karla Čapka. Jeho osobnost vedle životního rozměru slouží současně jako průsečík do veřejného života První republiky. Strhující výkony Abrhámův a Maciuchové doplňuje i vrcholná role někdejšího plachého milovníka starších českých filmů Svatopluka Beneše, jehož Masaryk v sobě slučuje nespornou velikost s magicky působícím lidstvím, prostotou na jedné a pocitem až důvěrné blízkosti i nepředstírané úcty na straně druhé. Ocenění zaslouží i připomenutí důležité skutečnosti: Masarykovo a Benešovo Československo bylo vyhledávaným útočištěm německého a rakouského demokratického exilu. Pokud se nemýlím, je toto dílo také prvým uměleckým ztvárněním jedinečné vnitřní atmosféry pátečnických setkání. Tento pozdní potomek československé filmové vlny šedesátých let měl být již dávno pro svou mimořádnou závažnost - i nonprofitně - převeden na DVD nosiče. ()
Je to poněkud úsměvně či úmorně zidealizované, kašírované a krotké, plakátové, málorozměrné a bezkrevné vypodobení, poetické i tragické pouze uměřeně a unyle. Jedna věc je zpodobovat idealistu, zcela jiná ovšem je zpodobovat jej idealizovaně. *** Dav X lid. ()
Tento celek převyšuje v mnoha ohledech interpretace Olgy Scheinpflugové v podání Hany Maciuchové, pro niž se setkání s Čapkem stalo filmovým vrcholem. ()
Zase snímek, který by se hodil spíš pro TV. Josef Abrhám je dobrý i když již pěkě okoukaný, jenže co trojice scénář-režie-kamera? Tady najdeme výrazné mezery. ()
Přiznám se, že jsem na rozpacích. Karla Čapka mám velice ráda a myslím si, že Josef Abrhám byla dobrá volba. Jednak typově odpovídá a navíc je to skvělý herec. Olgu bych si dokázala představit jinou, vizulálně je Hana Maciuchová dokonalá, projevem mi k Olze nesedí. Ale do tak velkých detailů jsem ani chodit nechtěla. Celý film na mne působí spíš jako hraný dokument než jako drama. Točit cokoliv o skutečné osobnosti je nesmírně těžké, o to víc, pokud jde o Čapka. I přes všechny výhrady jde o film, který stojí za vidění. ()
Dobrý film o velkém člověku československé literatury a kultury. Velmi zajimávý začatek situovaný do března 1939. Abrhám je velmi dobrý ve své roli. ()
Tento film pro mě neznámých režisérů je překvapivě velice zdařilou, laciné agitce se obloukem vyhýbající a nepatetickou poctou dílu Karla Čapka. Co jsem tak četl, tak jeho rodinné vazby a osobní vztahy asi zdaleka nebyly tak ideální, jak je líčí tento film. Ale jelikož cílem tohoto Člověka proti zkáze je vystavět memento českému velikánovi, takové, které jej popíše coby jednu z největších osobností našeho národa, mi přijde scénář i děj, vzhledem k jeho jednoznačnému odkazu, v pořádku. Nejen to, některé dialogy (např. ty s TGM) mají platnost pro jakoukoliv dobu. ()
Výborný film, který stojí nejen na skvělém hereckém výkonu Josefa Abrháma a herců ve vedlejších rolích, ale také na silném a chytlavém příběhu jednoho z největších českých spisovatelů. Je strašná škoda, že nezískal Nobelovu cenu.. Snímek ve mně zpočátku vyvolával mírné obavy, ale jakmile jsem si navykl na styl, kterým je točen, odměnil se mi. Chválím také skvěle vystavěnou atmosféru doby a stahující se smyčku kolem Československa. ()
Epocha jednoho velkého muže písmem i slovem končí, co bude dál.? Jaká ta další přijde.. ()
Souhlasím s názorem, že Abrhám je ideální volbou, přesto mi ale k dokonalosti něco chybí. ()
Nikdy by mne nenapadlo spojit si tvář pana Abrháma s tváří Karla Čapka. Ten rozdíl mi však vadil jen kratičký okamžik. Snad díky dobové módě, reáliím první republiky a i samotnému výkonu pana Abrháma jsem se s postavou rychle sžil. Obsah je opravdu dobře napsán, protože film skutečně popisuje sice soukromý život Karla Čapka (i když o jaké soukromí šlo?:-), ale doba se nemilosrdně valila kolem s hnědým morem zamořujícím postupně Evropu. Celkem by mne zajímalo na kolik byly věrné některé dialogy, protože řada z nich nepostrádala vtipnost. Například když paní Olga má výhrady k Čapkově šatníku a on se ohrazuje, že tohoto krejčího ze Záběhlic mu doporučil Šrámek. Olga se ušklíbne a Čapek se ptá: Co máš proti Šrámkovi? A ona odpoví, že proti němu nic, ale modeman není žádný :-))) ! Film je tedy místy velmi vtipný, místy plný moudrých myšlenek u kterých by mne ten reálný základ také velmi zajímal... Každopádně je vidět, že díky době vzniku filmu, kdy už zpráchnivělými zdmi komančovského režimu začal profukovat čerstvý vítr, se film obešel bez tendenčních scén. Dílo je to velmi povedené, lidské a Karla Čapka velmi důstojné! Pouštět ve školách! * * * * ()
Související novinky
Na ohnivé kometě v Era ART klubu
V pražském Era ART klubu právě probíhá pravidelná úterní „jízda" Na ohnivé kometě! Od 3. března do 28. dubna zde můžete zhlédnout výjimečné sci-fi a fantasy snímky doprovázené následnou diskuzí se… (více)