48 hodin v Paříži

Jako nejúžasnější uživatel této databáze se musím přiznat, že v tomhle případě bych vůbec poprvé v životě Morriconeho hudbu nepoznal. Hodně se zde odlišil od svého typického rukopisu a pokusil se zde diváky přenést do víru francouzského boje s časem. To Polanskiho rukopis byl mnohem zřetelnější. Mých 20 čísel v pozoru během sledování rozhodně nebylo, ale docela se mi film líbil. Harrison Ford si zde střihl příjemnou one man show a mimo jiné ukázal, že muž dovede ustát kopanec do hlavy a současně si zachovat tajemství o velikosti svého mužství přidržením oblečení v místech, která by žádná slušná dívka neměla nadměrně prozkoumávat. Příjemná kriminální naháněčka, ale určitě nic, co by zůstalo zaryté v paměti delší dobu. Když film vynecháte, tak o nic nepřijdete. [65 %] (21.07.2020)

Asi jedna z nejznámějších filmových antireklam na hlavní město Francie. Po zajímavém úvodu se ale dostaví opravdu hodně pomalé tempo vyprávění, hlavní hrdina se ve svém pátrání po manželce posouvá jen velmi drobnými krůčky a jeho společnice si nezískala moje sympatie. K tomuhle Fordovi se moc často vracet nebudu. (17.02.2020)

"Žádný mrtvý tak nesmrdí už za 12 hodin. Dokonce ani Dédé." Kde nepomůže recepční, komisař Moulin ani ambasáda, tam pomůže Michelle. A tím se dostáváme k jedinýmu důvodu, proč se občas na 48 hodin zastavím v Paříži. Michelle je prostě úžasná a čas strávený s ní mě prostě baví. Horší je to s panem doktorem, záměnou kufrů a hledáním manželky. Nic z toho mě nijak zásadně nebavilo, ale s Michelle bych hledal rád. Jen si nejsem úplně jistej tím, jestli bych chtěl něco najít. (25.03.2019)

Výborný Ford - průměrný Polanski. Pokud hledáte podobný námět, zkuste TAKEN je dynamičtější, akčnější a do poslední chvilky napínavější než Polanskiho FRANTIC a i když víme, jak to dopadne, nestíháme o tom přemýšlet, protože Pierre Morel nevynechal jediný záběr, který by nebyl do detailu promyšlený. (29.07.2013)

Učebnice pro začínající spisovatele (scénáristy, režiséry), str. 9, poznámka pod čarou: Často se stane, že jsme vázáni smlouvou s vydavatelem, ale napadají nás jen velmi slabé a už tisíckrát vytěžené zápletky. V takových případech se někdy osvědčuje příběh rozvíjet zvolna a prvních sto až dvě stě stránek zaměstnat čtenáře líčením různých odboček a drobných příhod, o nichž čtenář v tu chvíli nemůže vědět, že jejich účelem je pouze napínat a zdržovat před trapným odhalením. Tento postup je začátečníkům zapovězen, mohou ho použít jen slavní lidé. (Ti to někdy dělají i dobrovolně, pokud chtějí něco říct, ale nemají co.) Důrazně doporučujeme sjednat výši honoráře pevnou částkou nezávislou na prodaném nákladu. K reedicím takových děl dochází méně často než k sebevraždám čtenářů, v právním smyslu však nejde o trestný čin. Vyhrožuje-li Vám někdo za takové dílo smrtí, nedoporučujeme žádat o ochranu policii, protože přinejmenším někteří policisté Vaši knihu pravděpodobně četli. Někdy je jedinou pomocí útěk do zahraničí. --- Že, Polanski? (24.02.2011)