• sud
    *****

    Hodněkrát jsem četl, že "Nebeští jezdci" jsou nejlepší český válečný film. Já bych šel ještě dál - "Nebeští jezdci" jsou jedním z nejlepších světových filmů a jeden z mých tří nejoblíbenějších v žánru (spolu s "Mostem přes řeku Kwai" a "Mostem u Remagenu"). Jindřich Polák nám v úsporné stopáži nedovolí se ani na chvilinku nudit, naopak. Scéna s odhrnováním roušky je snad tou nejnaturalističtější, kterou jsem ve válečném filmu viděl (kam se hrabou střeva z pláže Omaha ze "Zachraňte vojína Ryana") a závěr ve člunu je jednou z nejsmutnějších filmových scén. Vlastně jediný důstojný pomník našim letcům RAF (nepočítám-li "Hřbitov pro cizince", ten je přeci jen kapánek o něčem jiném). "Nebeští jezdci" - jeden z našich nejsvětovějších filmů s životní rolí Jiřího Hrzána. 100%.(29.11.2008)

  • Madsbender
    ****

    Len veľmi stručne: Film pre českú, resp. československú kinematografiu rovnako zásadný, ako pre tú nemeckú Petersenova Ponorka - aj v čiernobielej a s mnohonásobne nižším rozpočtom. A vo vykreslení osudov letcov RAF pozoruhodne nestranný, objektívny a uveriteľný. 85%(5.11.2014)

  • Enšpígl
    ****

    Máme zde spousty druhů hrdinů. Superman jako komiksový hrdina, Rambo jako akční hrdina, námořník Pepek jako kreslený hrdina, ale Nebeští jezdci jsou skuteční hrdinové. Neliší se na první pohled od nás nehrdinů. Mají své lásky, smějí se, cítí bolest, cítí strach. Hrdiny z nich dělá to, že dokázali bojovat za hodnoty, kterým se dneska hodně z nás spíše vysmívá. Doufám, že z tohoto komentáře je cítit můj obdiv k leginonářům z Anglie stejně jako já cítil obdiv z tohoto filmu k těmto Nebeským jezdcům.(9.5.2007)

  • raroh
    *****

    Věrohodný film ve vší kráse, jemné tragičnosti i komičnosti (excelující Hrzán) reálných situací (střízlivá britskost se přenesla i do českého uchopení tématu), včetně výběru hudby.(19.7.2010)

  • sportovec
    *****

    Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové.(23.9.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace