Reklama

Reklama

Obsahy(1)

I v českých filmech lidé cestují strojem času - tak se hlavní hrdina, nadšený přívrženec záhad, ocitá v roce 1946 s úmyslem přivézt odtud vynálezce, jehož práci přisuzuje mimořádný význam... Jenže fantastika je to hodně krotká, málo nápaditá, a také zábavnost silně pokulhává, když se film opírá o obvyklá vypravěčská i námětová klišé. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (48)

Radiq 

všechny recenze uživatele

Ano, něco je ve vzduchu a moc to nevoní. Smrdí to cestováním v čase a to nemá na ovzduší ve filmu nikdy dobrej vliv. Docela dobře to vystihla jedna replika z filmu: "Nemá to logiku. To, co nebylo, být už nemůže." A právě proto celá ta základní myšlenka nedává smysl. Jediné, co mě zaujalo, byl kulak Nárožný: "Pražáku, vylez! Pražáku, vodjeď!" a to, že postava Vlastimila Brodského se jmenovala Václav Jebavý. Zbytek byla jen taková změť fyzikálních kravin a časových smyček. Nic k zasmání, jen ztráta času. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Hodne zabavny film! Scena s tovarnikem je vyborna, stejne tak prvni setkani svazaka Vasuta s Dlouhym, prvni gol Slavie..., pobavi ale i Petr Narozny v roli diviciho se sedlaka:-)! Ve sve dobe urcite originalni namet s radou vtipnych scen. Zajimave je, ze jen o rok starsi Hadrbolcova zde hraje matku Milene Dvorske. Netusim, proc ma film tak nizke hodnoceni. ()

Reklama

Braddy 

všechny recenze uživatele

V české kinematografii je motiv cestování časem poměrně ojedinělý (až na čestné výjimky: Zítra vstanu a opařím se čajem nebo Zabil jsem Einsteina, pánové!), proto vždy ocením když se někdo rozhodne toto téma filmařsky uchopit. Ludvík Ráža tvořil především filmy pro děti, ale nebál se občas zabrousit do oblasti sci-fi. Bohužel tyto jeho filmy, snad s výjimkou Tajemství Ocelového města jsou neprávem opomíjeny a nedoceněny. Stejně jako film Něco je ve vzduchu, který se prakticky v televizi nikdy nereprízuje (až nyní díky CS Filmu ). Motiv cestování v čase je zde hlavní linkou příběhu. Alice Bartoníčková (Zlata Adamovská), která zjistí, že její dědeček kdysi v roce 1946 nezemřel, ale záhadně zmizel, se díky souhře zvláštních "náhod" vypraví se svým přítelem pomocí stroje času do onoho roku si dědečka ohlídat. Jejich výpravou vznikne spousta zajímavých paradoxů, které sice tvůrci příliš neřeší, ale spíš se je snaží vtipně využít ve prospěch filmu. Nejvíc pobaví asi scéna, ve které si továrník po varování o Vítězném únoru sbalí kufry, prodá fabriku a jede podnikat na Kubu:-) Celkově se jedná o příjemný český "rodinný" film, ale díky oné sci-fi přidané hodnotě mu přidávám i jednu hvězdičku navíc. ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Bláznivé cestování v čase jsme si v českém filmu výborně užili už ve snímku ´Zítra vstanu a opařím se čajem´ (1977), ke kterému se diváce dodnes stále vrací. Tři roky poté se k námětu filmaři vrátili a tentokrát příběh pojali v poklidnější atmosféře. To ale film, kromě pošmourného scénáře, pohřbilo a stal se pozapomenutým. A přitom příběh není nijak špatný, jen nebyl využit daný potenciál. Jde o cestě Alice se svým chlapcem do minulosti najít svého ztraceného dědečka, který byl vědcem. Na správný český film je tu spousta hlášek, vtípků a humorných situací, ale přímo o komedii se nejedná. Omšelost a šeď nad celým pojetím vyzrálo, takže je to celé pokryto neochvějností útočící na divácký vkus. Vyniká tu snad jen Petr Nárožný ve své humorné scénce. Scénáři chybí rozumná plynulost ve vývoji děje, takže některé dějové skoky postrádají smysl. Působí to, jako by z toho něco bylo vystřiženo. Na druhou stranu ale lze tvůrce pochválit za to, že se vyhnuli tzv. časovému paradoxu. Alespoň v tomto jsou události ve své smyslnosti pevné už v kramflecích. Jestli diváky zasáhne emoční konec je otázkou. Tvůrčí snaha citelná je. Chválihodný je také samotný konec, který zůstal otevřený. Jde o rozhodnutí, čímž jsou zapojeni samotní diváci, kteří si s pomocí fantazie sobě vlastní mohou domyslet, jaké rozhodnutí padne. Snímek je tedy výrazně odpočinkový bez lecjakých složitostí. Škoda jen, že vypadá, jakoby se tvůrci během natáčení nemohou rozhodnout, jestli bude pojat komediálně, nebo zcela vážně. Výsledkem je něco mezi tím. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Člověk ví všechno, až když to přežije. Jen věda předvídá..." Povedená sci-fi komedie pro mládež. Nemá to v sobě takový přesah a technickou dokonalost, jako Polákovy Návštěvníci na pokračování a pár vtipů zrovna ne moc povedených (Veškrnová v 19. století vítá stroj z budoucnosti slovy "Zjevila se panenka Marie"), ale celkem převažuje docela inteligentní zábava s dobře promyšlenou fantazií. Tento spletitý historický příběh spojený s cestováním časem mě rozhodně bavil, stejně jako Ivan Mistrík v roli záhadně zmizeného dědečka a řada dalších legendárních herců v různých mini-roličkách. Podíval jsem se s odstupem roku i opakovaně. Hezký mi přijde i ten nápad s otevřeným koncem jako malá motivace k vlastnímu zamýšlení nad dalším vývojem děje. Docela dobře zvládnuta byla i nejednotná výprava a scénická hudba pro různé roky a období, v níž se na přeskáčku příběh odehrává. Nejkuriózněji působí pak všude přítomná propaganda, která se opět postarala o to, aby i zde v něčem takovém (a dokonce prostředníctvím postavy mladého pokrokového vědce) byl únor 1948 vylíčen jako událost, kterou se "šťastně" vyřešili všechny poválečné problémy v republice. Dnes už spíše k ironickému pousmání. ,,Takže si dáte reparát, že jo?" A píšu si: už třetí nečekaná účast Luďka Munzara v sci-fi žánru /Slečna Golem, Temné slunce/. 75% ()

Zajímavosti (4)

  • Přibližně v 10:58 se na letišti loučí rodiče s dcerou a matka klade dceři na srdce: „Dávej pozor na babičku, je trošku katatymní ..." Katatymní znamená charakterizovaný zkreslováním vjemů, vzpomínek či myšlenek podle přání. (Siegmund)
  • Natáčelo se také v obci Čenkov na Příbramsku. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Reklama

Reklama