Pupendo

Scénář: Petr Jarchovský .. Marks, Engels, Beatles to není můj rytmus. Česká totalitní léta osmdesátá jsou mi opravdu vzdálená. Nemám tu dobu v oblibě, jak historicky tak i kinematograficky. Sice jsem se jejich počátkem narodil, ale kromě toho, že jsem chvíli učitelce říkal soudružko a z ničeho nic najednou paní, si nic nepamatuji. Přesto je Pupendo zábavné, zajímavé a jistým způsobem výstižně nudné. Herci a hudba taky v pořádku. Jediný problém má v tom se nějak pohnout dopředu, všechno plyne až zbytečně pozvolna, chvílemi se přešlapuje na místě a ledacos naznačeného pak líně odpluje a není dokončeno. Od Hřebejka spíše ten lepší-slabší kousek. (16.10.2007)

Jak to tak vypadá jsem jeden z mála, kterému se tento typ filmů nelíbí. Pupendo je klasickým případem tuzemské kinematografie, kdy divák sleduje osud určitě společnosti (rodina, parta...), která si musí poradit s trampotami osudu. České schéma filmu dodává jakousi hořkosladkou příchuť, která má být tou chutnou pomazánkou na obyčejném chlebíku. Divák může řešit problémy cizích lidí a na okamžik se oprostit od těch vlastních, smát se nepovedeným situacím a neštěstí, které prožívá někdo jiný, než jsou oni sami. Komedie dává tomu kdo jí sleduje pocit, že on na tom vlastně není tak hrozně. Dokazuje existenci člověka, kterému osud hází pod nohy větší klacky než divákovi a především člověka, který je horší než divák. No a pokud do toho přidáme Hřebejka a Jarchovského, tak je z toho ještě větší šlamastika. V jejich snímku se dočkáme silných odkazů na komunistický režim, což se stalo jistou trefou do černého. Není žádným tajemstvím, že ke totalitní zřízení má veliké množství takový odpor, že je snímek jako Pupendo musí překvapit. Vždyť tohle přeci Čechy spojuje, nenávist k vládě. Nemám nic proti lidem, kterým se tento snímek líbil – vždyť to bych se musel postavit značné přesile :) – ale já mezi ně prostě nepatřím, a pochybuji, že se mi bude nějaký český film s touto tématikou zamlouvat. Hřebejk sice v několika situacích dokazuje svou zručnost a cit pro detail, ale Jarchovského znovu otřesný scénář to spasit nedokáže. (18.04.2006)

PUPENDO - PŘEDTÍM: Rád bych tohle napsal neonovým blikajícím písmem, kdyby to šlo. Viděl jsem, ale zatím nehodnotím. Hřebejk a Jarchovský totiž stvořili ÚPLNĚ JINÝ film, než jaký jsem čekal a troufám si tvrdit, že než jaký čekali i ostatní. Musím se na to podívat znovu a pak přísahám, že podám zevrubné hlášení :-) POSELSTVÍ PŘÍŠTÍM GENERACÍM - POTOM: Tandem Jan Hřebejk a Petr Jarchovský nám opravdu zrají jako víno. Sklízíte úrodu, dáte ji do lahví a po čase už pijete jen lahodný, mok, šlupky odhozeny v dál. Ale k věci: nejspíš nebudu plně schopen popsat scénář Petra Jarchovského, jelikož nejsem studet filmové vědy, ale co vím, je to, že Jarchovský má vytříbený cit pro psychologickou zkratku a stačí jediný pohled do očí herce anebo věta či sled záběrů a nemusíte mít nutně všechno naservírované až pod nos. Tohle všechno ovšem neplatí o scéně onoho životného dialogu po Svobodné Evropě. Tahle scéna na mě působila tak opravdově, že jsem si na chvíli myslel, že herci vyskočí z plátna. Pupendo nejvíce vystihuje atmosféru povídek Petra Šabacha, jehož knihy "mezi hospodskými historkami a vážnou literaturou" zbožňuju. A i vypointované scénky se omezí vždy na jednu rodinu a ustoupí ději... Dostávám se k hereckým výkonům, kterým vůbec není co vytknout. Bolek Polívka jako vždy příjemně civilní, Evě Holubové role manželky, nenápadně podporujícho svého muže sedne jak ulitá, Jaroslav Dušek je neuvěřitelně paranoidní šeptající "jiný" komunista, postava Vilmy Cibulkové prošla filmem neuvěřitelným vývojem (můžeme se bavit o tom, zda do takového filmu nahota patří, ale z hlediska děje tam sedla naprosto bez debat), Jiří Pecha dokázal, že mu jdou nejen komediální role a Pavel Liška je zkrátka Pavel Liška. Jan Hřebejk citlivě režíruje a kamera skrz ty šedé záběry oprýskaných starých domů a aut Lada a Škoda občas nasnímá barevně opravdu zajímavý záběr. Hudba (ačkoli jsem fanatickým zastáncem let šedesátých) je bezvadně vybraná a dobře se do filmu hodí. Film Pupendo jde ještě dál v plastickém líčení českého prostředí, povah a životní atmosféry let minulých (ať to zní pro některé uši jako skřípání houslí, je to zkrátka tak.) Prostřednictvím dobrého filmu se máme možnost seznámit se sebou samými a scény "TO MĚLO BÝT PRO PŘÍŠTÍ GENERACI, NE PRO TUHLETU!" spolu s "ZÁVIDÍM TI" až po "DĚKUJEME VÁM" se zaryjí hluboko pod kůži a jsou takové, jako život sám a vtipné scény do celku jen lépe zapadnou. Pelíšky byly o kousek vtipnější (Pupendo je zase víc hořké, a to je správně), Musíme si pomáhat bylo tématicky více vyhraněné, tenhle snímek byl o nás nejpravdivější (a komentáře uživatelů, kteří pamatují osmdesátá léta to bohatě potvrzují.) Pupendo vidím na 4,6 hvězdičky a z úcty za snahu všech tvůrců osladit hořkou pilulku dávám pět. Teď, zhruba po půl roce a pěti dalších shlédnutích, můžu konečně s klidným svědomím napsat, že si to absolutní hodnocení u mě zaslouží. Ten film je super!!! (01.02.2006)

S těžkým srdcem musím podotknout, že mě "Pupendo" zklamalo. A přitom ho zpáchali tvůrci takřka geniálních "Pelíšků". Podobně jako u nich zde máme pohled do dvou rodin, jedné komunistické a druhé antikomunistické. Ovšem není zde mnoho vtipu (tedy nějakého, který by mi něco řekl) a herci ze sebe nedokáží vytěžit co se dá. A přitom Bolek Polívka, Eva Holubová a Jaroslav Dušek v "Pelíškách" opravdu excelovali a jeli na plný plyn, tady jen trochu šolíchají pedál. Musím říci, že nejlepší výkon předvedla Vilma Cibulková, která se mi líbí jako herečka i jako ženská. Moje očekávané "Pelíšky" po 20 letech se bohužel nekonaly. Po Akumulátoru 1" moje největší filmové zklamání co se týče českého filmu. (31.08.2007)

Jednou to vyšlo, tak proč to nezkusit znova? Další hořká komedie z rudé klece, které vévodí bouřlivá diskuse v ateliéru po vysílání Hlasu Ameriky. Hřebejk s Jarchovským posunuli Pelíšky o něco blíž k sametové revoluci a zatímco u režiséra je vidět ruka jistější, ta scenáristova začíná pochopitelně ztrácet na své originalitě. Splendidní Peca.. (12.12.2008)