Kytice

Po návštěvě hřbitova ve Velharticích, podle kterého napsal Erben svoje Svatební košile, opět jiný zážitek, ale jako vždy dokonalý. Jediné, co bych vyčetla, je naprosté pozměnění a zmrvení významu balady Štedrý den. Jinak dokonalé dílo ve všech směrech, řekla bych takový český Klan létajících dýk. Také jeden z mála filmů (snad jediný), kde akceptuji Aňu Geislerovou. A Jiří Schmitzer je nejlepší mrtvola na světě. Hned po Rodenovi. ♥♥♥ (19.11.2006)

F. A. Brabec navštěvoval stejnej gympl jako já, ale v hodinách literatury asi nedával moc pozor. Kytice je jedno z mála básnických děl, které jsem přečetl (dokonce několikrát), a obrazy v mojí mysli ani na deset mil nepřipomínaly to, čeho jsem byl svědkem. Jednotlivé záběry sice vypadají dobře, některé dokonce krásně, ale smysl pro dramatičnost příběhu, atmosféru, gradaci, se ztratil někde mezi stránkami a režisérovým mozkem. Např. Vodník má naprosto zprzněnej konec, to není interpretace, ale naprosté popření celého vyznění básně. Svatební košile zase nepřipomínají temný horor s postupným odhalováním nebezpečí, Roden se od začátku houpe na laně s tak bledým obličejem a tak nemožnou intonací, že by neoklamal ani Mařku z Veselokravic. Pán co jede z lesa sám a sám pro změnu vypadá spíš jako loupežník. Nemluvě o Polednici Polívkové, jejíž "dej sem dítě" mi přivodilo málem smrt uřehtáním se. Tohle zkrátka není ten Erben, který klade otázky viny a trestu, který jednou větou nechá dopadnout strašnou skutečnost na čtenáře. Tohle jsou roztahané obrázky bez vnitřního náboje, kde herci přehrávají o sto šest. (10.09.2008)

Převést do filmového děje báseň - byť epickou - je těžké. Pojednat tak celou nikoliv útlou sbírku je ještě obtížnější. Zvládnout své předsevzetí tak, aby oslovilo i jiné a vnuklo jim pocit, že čas, který tomuto nekomerčnímu filmu věnovali, nebyl zmarněn, to už přesahuje tvůrcovo nejsmělejší očekávání. Osobitá kamera, zvláštní typ prostředí dokonale dotvářející prostředí té které básně, stroze sevřená, avšak nezkreslující autorova adaptace básnických textů, to všechno jsou baterky, to všechno se nabízí potenciálním divákům. Přes určitou rozkolísanost ztvárnění některých básní se jedná o film hutný a divácky vděčný. V kontextu devadesátých let jde určitě o dílo, které je víc než vycpávka na jeden večer. Je to tak trochu také STŘÍBRNÝ VÍTR, v němž pohádka nic nepředstírá a skutečnost o to více nabízí. Precizností svého provedení i promyšleností záběrů a kreseb se obrozenskou KYTICI podařilo přiblížit i mladším divákům. Za unikátní lze označit vodní scény VODNÍKA. Přízračný svět erbenovských balad ožívá, český horor kořenící v slovanském dávnověku máme náhle před pčima. Jinak řečeno: Zážitek, který se jim naskýtá, stojí za to. (05.11.2007)

Brabec si dovolil zrežírovat jednu z největších českých literárních klasik, ale podle mě to zvládl s grácií. U jednotlivých básní trochu kolísá jejich úroveň (třeba Svatební košile se nedá srovnat se Štedrým večerem apod.), ale dohromady to tvoří fungující celek, který je ještě doplněn skvělou hudbou a úžasnou kamerou. Schmitzerův umrlec a Polívkova polednice mě fakt dostaly ;-). Po druhém zhlédnutí se utvrzuju v 5* hodnocení. (16.12.2007)

Kytice K. J. Erbena je horor. Bezpochyb. A tak je mi i předložená. Barevný kompozice spolu s hudbou podbarvují hororově temný příběhy a věřím tomu, že to náramě bavilo i herce. Ve Vodníkovi vyniká podvodní svět, Svatební košili má zase K.Roden - což je kapitola sama o sobě. Líbí se mi ta ,,mrtvolnost" s nádechem černýho humoru. (Rodena bych podezříval, že si snad text napsal sám). Polednice B.Polívka je snad strašidelnější než příběh sám, což dokazuje řev dítěte.... . V ,,optimistickým" Zlatým kolovratu mohl Brabec dostatečně popustit uzdu fantasii..... a fantasie na mě dejchá z celýho snímku. Bohužel, k dokonalosti kousek chybí. (19.03.2006)