Režie:
Ondřej TrojanScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (více)Obsahy(2)
Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války… Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (572)
Naprosto famozni drama, ktery by si toho oskara zaslouzilo. Film jsem sice videl uz podruhe, ale opet me dostal. Trojan takovejhle typ filmu tocil poprve a hned to takle rozjel. Jinak pribeh je spravne napinavej, neni nouze o silny sceny a konec filmu dojemnej. Herci jsou do jednoho perfektni, Dusek sice zachvily zmizi ze sceny a ma fakt malo prostoru, ale na druhou stranu, vicemene tu nebyl potreba. Hodne me potesil Triska v dalsi drsny roli. A ted se dostavam k Ane, ta predvadi perfektni vykon a navic se kazdou chvily slika. Co se tyce Cserhalmiho, ten hraje taky perfektne a fakt vypada, ze ho zrovna vytahly z chalupy. Proste film, ke kterymu nemam jedinou vytku. ()
Jarchovský píše vynikající scénáře a v tomto filmu se snad všechno sešlo a dokonale mi to sedlo. Skvěle napsaný scénář, skvělé obsazení rolí, skvěle zahrané, nádherné prostředí, kde se děj odehrává, Aňa ukázala znovu celou zoologickou zahradu (kůzlátka i bobříka). Vztah dvou lidí semknutých dohromady těžkou dobou v protektorátu byl vykreslen naprosto věrohodně a nádherně. Krásně se filmu dařilo ždímat ze mě emoce. Rychle se v něm dokázaly střídat nálady - uměl být hodně drsný, ale i krásně romanticky poetický. Jediná výtka snad jen k tomu, že mi trvalo zhruba 30 minut, než jsem se na snímek naladil a než mě plně pohltil. Pokud tedy přečkáte ne zrovna atraktivní úvod, tak se připravte na velkolepou odměnu. Tohle si rozhodně zasloužilo vyhrát českého lva. Netuším, kdo komu před předáváním cen vykouřil, ale je pro mě nepochopitelnou záhadou, že se stala filmem roku 2003 absolutně nekoukatelná píčovina Nuda v Brně. [88 %] ()
So Želary som mal jeden výrazný problém, a to nevyvážené tempo rozprávania. Jeho záverečná pasáž patrila k tomu najlepšiemu, čo som v českom filme, zaoberajúceho sa históriou druhej svetovej vojny, videl. Lenže to predtým je bohužiaľ príliš naťahované, predvídateľné a iba málo záživné. Je to škoda, pretože Želary pôsobia v dobrom zmysle slova západne, Trojanov štýl je tu o niečo vyzretejší, ako je zvykom v lokálnej žánrovej konkurencii. Želary som videl pomerne dávno a už sa k nim asi nevrátim. ()
Film zrající jak víno. Dokonalé i ve srovnání s Jozovou Hanulí Květy Legátové. Ovšem nikdy nezapomenu na to, když jsme rozebírali zdánlivý "nekonec" s jednou mladou učitelkou z Colorada. A přitom to celé nepochopení záviselo na tom, že oné mladé Američance nesecvakly takové dominantní detaily, jakými je móda a vývoj automobilového průmyslu. Bez jejich znalosti je pak neřešitelné dojít k poznání posunu v čase. ()
Želary jsou obrovské české filmové dílko. Rozmáchlá až ohromující výpravná stránka, příroda a lidské příběhy z konce světa, na kterém není obživa a starost o rodinu žádnou procházkou růžovou zahradou. Vedlejší role si nezaslouží nic menšího než velké uznání a jsou jednoznačným kladem Želar, jenže je tu ono známé "ale". Když už připustím, že mě rudovlasá divoženka Anna svým hereckým výkonem přesvědčila o reálnosti přerodu "městského dítěte" v životem zk(o)ušenou horalku hluboce milující toho svého drsňáka s dobrým srdcem, pořád nemůžu přejít ten konec, který je jako z Angeliky. Nemyslím ono konečně uším a očím široké veřejnosti přednesené "slovo o pluku Igorově" - to je třeba ocenit, i když ne jako novum nebo nedejbože bourání nějakých tabu. Jde mi o osud té pro film stěžejní lásky...to pardon, ale co je moc, to je moc. Ve srovnání s tím co předcházelo je to sice část malá, ale nemůžu s čistým svědomím jít přes sebe samého a přes 70%. ()
Galerie (48)
Zajímavosti (31)
- V povídce „Jozova Hanule,“ která byla filmu předlohou, dostala Eliška (ve filmu Aňa Geislerová) jméno Hana Nováková. Ve filmu však v jejím průkazu stojí Hana Hoffmannová, což odkazuje ke skutečnému jménu spisovatelky Květy Legátové (Věra Hofmanová). (FemmeFragile)
- Scenárista Petr Jarchovský prozradil, že autorka předlohy Květa Legátová za film odmítala honorář. Když na tom ale produkce trvala, řekla, že část peněz chce v granulích pro zvířata (měla mnoho koček). A protože jich bylo hodně, darovala část z nich útulkům. (sator)
- Část železničního natáčení proběhla v Krušných horách, na trati č. 137 - na trase mezi Chomutovem a Vejprty. Stanici si pak zahrálo nádraží v Křimově. (tzv)
Reklama