Já nejsem já

Československá komedie pod taktovkou Václava Vorlíčka a s hvězdným obsazením Petr Nárožný a Oldřich Kaser nemůže dopadnout špatně a také nedopadla. Je pravdou, že se nevyrovná jeho nejlepším filmům, ale i tak nabízí více humorných scén než soudobé komedie. Ani v tomto filmu Vorlíček nezapomněl na směs humoru a "scifi" prvků, přesně tak, jak to praktikoval u svých nejslavnějších kousků. V tomto případě dostal geniální nápad, že si shodou okolností vymění obličeje dva naprosto rozdílní lidé. Tato představa v podání Kaisera a Nárožného zní neodolatelně a ono to tak i funguje, bohužel Vorlíček nevyužil obrovský potenciál obou herců, kterým horší scénář svazoval ruce. Díky tomuto faktu se ve filmu nachází několik hluchých míst, které nevynahradí ani skvělé herecké výkony hlavních představitelů. I přes některé nedostatky jsem se skvěle bavil a rád se na tuto komedii znovu podívám. Moje hodnocení 65% (18.01.2013)

„Ženy se dělí na nevěsty a nevěstky, muži na blbce a ty ostatní…“ Výměna těl za bledého svitu měsíce a alkoholu v krvi určitě mohla nabídnout více humoru i ztřeštěných situací, ale mám za to, že z Nývltova nepříliš nápaditého scénáře ještě Vorlíček vybruslil relativně se ctí. Globálně vzato, dobro poctivosti zvítězilo nad zlem příživnictví a Jana Švandová ukázala prsa.. (07.11.2016)

"Zkuste napřed zazvonit, co když tam už jste a nevíte o tom?" Zde slabé hodnocení a přitom tolik hlášek. "Copak to tady rozebíráte? .. Rozebíráme kouzlo rodinného krbu, Martičko.. Tak ho koukejte zase složit zpátky!" Já se bavil skvěle. "...a tím hůř tady, v tomdle podniku, kde nejsou lidi, ale samý ženský!" (03.02.2021)

Globálně vzato má tenhle film výborný námět a potenciál se zařadit k osmdesátkovým klasickám. Bohužel, jediná co stojí za povšimnutí je snadno rozpoznatelná Svobodova hudba, jinak si scénárista, klíčový to prvek komedie, vybral slabší chvilku, a z nějakého důvodu nedokázal z výměny těl vytvořit ani jeden povedený fórek, a naopak většina dialogů upadá do marastu tragického dobového-vztahového tlachání. (16.08.2022)

Poněkud nezdařilá komedie o záměně osob v podání Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera, a co se z toho vyvrbilo. A když mluvím o záměně, tak si ti dva prohodí rovnou těla - podobně jako třeba v Podivném pátku, resp. remaku Mezi námi děvčaty. Jenže zatímco u těchto amerických filmů slouží ona výměna k nějakému pochopení se, posunu, tato česká komedie žel funguje jen pro princip samotný a nijak téma nerozvíjí. Petr Nárožný hraje poněkud usedlého šéfa v textilce, s konzervativními názory, který se ne a nemá ke svatbě se svou dívkou (hraje ji již zesnulá Eva Jakoubková). Zatímco Oldřich Kaiser představuje světoběžníka, který rád potěší a utěší ženy všeho věku, asi je mu jich líto či co, a není divu, že je hledán policií. Tato expozice trvá skoro víc jak třetinu filmu. Když pak dojde k prohození těl a duší, až na pár výjimek se zase nic tak veselého neděje (snad nejlepší je Nárožného proměna v milého chlípníka, který holky v textilce konečně dokáže plácnout po zadečku). Pak jde jen o narafičenou svatbu, vyvlečení se z policejního stíhání, a nakonec o pokus vše zvrátit zpět, což se odehraje trošičku křečovitě, ale budiž. Jenže filmu pak chybí dovětek, dohra, doznění. Žena se vrátí, padne manžílkovi kolem krku, a my ani nevíme, přineslo to něco jemu, jí, podvodníkovi? A co ty holky z textilky? Skutečně škoda, námět není špatný, ale takto podaný by vydal spíše na středometrážní film. A tak pro chlapa jedinou zajímavostí mohou být odhalené kozy Jany Švandové, a i když zde hraje Bára Štěpánová, tak ta dá na své bohatství jen jemně nahlédnout. (17.09.2009)