Karel Janák

„Kdykoliv slyším Karlův hlas v telefonu, mám pocit, že mluvím s klukem, který si chce hrát, a já mu tu jeho radost ze hry přece nemůžu pokazit.“ - Jiří Mádl

Průkopník českých mutací zahraničních teenagerovských komedií, hitmaker a náš nejameričtější a nejvíc „cool“ režisér chtěl jít na režii hned po maturitě. Jelikož se ale tehdy směla podávat jen jedna přihláška, zvolil radši jistotu v podobě oboru fyziky pevných látek na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. „Chtěl jsem přestoupit, ale než jsem se k tomu dostal, tak jsem to vystudoval. Ale vždycky jsem chtěl být režisér.“

Poté konečně putoval na FAMU, obor hraná režie. Už jeho krátkometrážní školní filmy, pro které si sám psal scénáře, ukazovaly, kudy se bude jako autor do budoucna ubírat. Od začátku v nich pracoval výlučně s dětskými (KLAUN, KATEŘINA SAMA DOMA) a dospívajícími herci (SAD) a už zde operoval s rekvizitami teenagerovských komedií - v jeho 18ti minutovém SADU experimentuje trojice mladých dívek (Issová, Vilhelmová, Kršková) s „dráždidly“ feromony ve snaze zvýšit svůj sex-appeal a to celé tři roky před prvními PRCIČKAMI! V roce 1998 byl bohužel kvůli finančním problémům přerušen jeho projekt celovečerního akčního filmu CIZINCI V ČASE.

„Z českých režisérů obdivuju Oldřicha Lipského, Václava Vorlíčka a Honzu Svěráka. Ze zahraničních Coeny, Spielberga, Camerona... a všechny, který mají zmáknutý řemeslo a dovedou vyprávět tak, že to diváka totálně vtáhne do děje.“

Studium režie uzavřel v roce 2001 a zpočátku se věnoval hlavně reklamě, např. kampaň Větší než obvykle pro Sazku. Na poli celovečerního filmu debutoval o rok později vydařenou televizní komedií pro děti VETŘELCI V COLORADU (2002) o třech dětech, co se vypraví do lomu setkat se s mimozemšťany. Film získal 3 ceny na Mezinárodním festivalu dětských filmů v Chemnitzu a řady ocenění Janák dosáhl i ve zmíněné reklamní tvorbě. K jeho nejznámějším reklamám patří upoutávky pro TV Nova na vysílání cyklu filmů Indiana Jones (2004), ve kterých se známý archeolog pohybuje v pražském metru, Den nezávislosti (2003) s létajícím talířem nad Václavským náměstím (cena Silver Promax, Kolín nad Rýnem) či Titanic (2002) bořící mosty na Vltavě (cena Nejlepší filmové promo v Evropě, Sevilla).

Ačkoliv se VETŘELCI V COLORADU na televizních obrazovkách z neznámého důvodu příliš neohřáli, redakce dramatického vysílání pro děti a mládež chtěla po Janákovi další film. Tomu se už ale nechtělo znovu točit s dětmi a tak přeostřil na mládež a přišel se SNOWBOARĎÁKY. „Scénář se líbil a chtěli ho natočit jako televizní film, což mi ale přišlo líto a snažil jsem se je přesvědčit, že je to látka, která by mohla zabodovat i v kinech“. Janák televizi nakonec zviklal a ta se dohodla na koprodukci s producentem Pavlem Melounkem z firmy Whisconti. Natáčení mohlo začít.

Oproti Prcičkám, které celou tu mezinárodní vlnu novodobých teenagerovských komedií, na níž se svezli i SNOWBOARĎÁCI, odstartovaly, byl Janák mnohem rafinovanější. On nelákal jen na tradiční lechtivou taškařici o mladých pro mladé, jaká sama o sobě aktuálně slavila ve světě úspěch. Navrch přihazoval ještě atraktivní horské prostředí a populární adrenalinový sport, to celé zabalené do u nás nevídaného cool stylu americkými filmy odkojeného a reklamami vycepovaného tvůrce. Jeho film byl zároveň narozdíl od mnohých jiných českých projektů široce otevřen nejrůznějšímu product placementu, povolenému druhu neoznačené reklamy, který pro filmaře představuje významnou finanční injekci.

JANÁK: „Vyslali jsme rekvizitáře na pátrání po okolí a tři hodiny jsme čekali, než pro nás ukradli nějaké sněhuláky...“
BALDÝNSKÝ: „Kradli jste sněhuláky? Není to přečin?“
JANÁK: „Nebyli na soukromých pozemcích...“
(Z rozhovoru v Reflexu)

Tato několikanásobná sázka na jistotu si ale vyžádala svou daň v podobě velmi náročného natáčení. Krátké zimní dny, z hodiny na hodinu se měnící světelné podmínky a zamrzající technika. To vše podle Janákových slov ještě komplikované liknavou produkcí, neschopnou zajistit adekvátní vybavení a zaplatit bouřícímu se štábu ve slíbených termínech, díky níž se natáčení zdržovalo a prodlužovalo a nestíhaly se natočit celé scény. Těsně před natáčením navíc odstoupil jeden významný koproducent a s ním i podle Janáka 7, podle Melounka 3 miliony, které ale naštěstí do filmu dodatečně vložila společnost Česká produkce Jiřího Sirotka a Honzy Nejedlého.

V listopadu 2004 vzali dvacetimilionoví SNOWBOARĎÁCI česká kina útokem a stali se na poměry našeho malého z principu nevýdělečného filmového rybníčku solidním hitem. Hned první víkend pokořili divácký rekord, když je shlédlo téměř 50 000 diváků (po Tmavomodrém světě a Pupendu nejlepší porevoluční víkendový start), kteří v pokladnách zanechali více než 5,5 milionu korun. Film vydělával vesele dál (dodnes ho v kině vidělo 650 000 diváků) a to i přes to, že mu hodně uškodila pirátská DVD, která se objevila na trhu v perfektní kvalitě krátce po jeho uvedení, a získal také Českého lva za divácky nejúspěšnější film. O jeho ohlasu ale nejvíce vypovídá fakt, že do roka a do dne spustil lavinu sobě podobných snímků.

Po uvedení filmu došlo na stránkách týdeníku Reflex k slovní přestřelce mezi Janákem a jeho producenty Melounkem a Nejedlým. Janák, který se po premiéře od Melounka do budoucna distancoval, je v rozhovoru s Tomášem Baldýnským označil za „gremliny“, roztomilé chlupáče, co se znenadání změní v zubaté vraždící příšery, kteří nebyli pro jeho film schopni zajistit ani sněhuláka. Melounek a Nejedlý se proti tomu ostře ohradili a obvinili naopak Janáka z neúměrného prodražování natáčení, přičemž seznámili čtenáře s výší debutantova kombinovaného honoráře za scénář a režii filmu i jeho prodloužené třídílné seriálové verze pro televizi a vykoupení autorských práv. Údajně 850 000, plus jedno procento z tržeb producenta, pokud bude mít film do měsíce od premiéry sto tisíc diváků, tj. 100 000 korun jen za listopad.

Zmíněná Melounkem částečně vykoupená autorská práva na postavy SNOWBOARĎÁKŮ se po úspěchu filmu stala předmětem sporu mezi ním a Janákem. Okamžitě totiž bylo všem jasné, že jak je zvykem nejen u západních produkcí (viz. Holky to chtěj taky 2), musí následovat pokračování. Janák, který se mezitím stal značkou, to vyřešil šalamounsky – odvedl Melounkovi své dva objevy a jednu z hlavních devíz SNOWBOARĎÁKŮ, novopečené teenagerovské idoly Vojtu Kotka a Jiřího Mádla a začal připravovat letní vodáckou variantu téhož, kdy pouze přejmenoval ústřední postavy a zparafrázoval původní název. Tak přišli na svět RAFŤÁCI.

Nutno říct, že ani Melounek s Nejedlým nezaháleli a souběžně rozjeli konkurenční projekt Experti (původní scénář amatérského filmaře Karla Comy se jmenoval jen Expert), jehož premiéru stanovili měsíc před ohlášenou březnovou premiérou RAFŤÁKŮ. Oba filmy ale nakonec předběhla třetí strana a sice nejrychleji slátaný Panic je nanic, uvedený už v lednu. Oba „předskokani“ RAFŤÁKŮ se ale setkali jen s vlažným přijetím – Panici uškodila ve stejné době nasazená rodinná komedie Marie Poledňákové Jak se krotí krokodýli (se snowboarďákem Mádlem, jak symbolické) a Experti se zase museli popasovat s olympijskými hrami. Otázkou je, jaký dopad bude mít konkurence obou snímků na samotné RAFŤÁKY. Jak se říká, mnoho zajíců, myslivcova – v tomto případě divákova - smrt.

„Byla to divočina, ale Karel ji asi k práci potřebuje. Zůstává klidný, i když všichni kolem se hroutí. A je u něj jistota, že to přinejmenším nebude trapné.“ - Jiří Mádl

Týden po premiéře byly jasné minimálně dvě věci. Za prvé, moment překvapení byl sice pryč, ale jinak si RAFŤÁCI v ničem nezadají s originálem. Za druhé, všichni se shodují, že RAFŤÁCI jsou ze všech tří filmů jednoznačně nejpovedenější. Hraje pro ně i jejich nasazení umožňující mnohými s povděkem kvitovanou možnost uniknout od hlubokomyslných oscarových aspirantů v kinech a neústupné zimy venku ke sluníčku, vodě a „sedmnáctiletým nadrženým děvčatům, která se vás snaží znásilnit na záchodcích“. Inu, když vypadáte jako Vojta Kotek, hádám, že se není čemu divit.

Do třetice všeho dobrého a komerčně úspěšného Janák se svými kmenovými herci Kotkem a Mádlem 23. března 2006 zahájil natáčení černé krimikomedie ve stylu filmů Guye Ritchieho RO(C)K PODVRAŤÁKŮ. Ta pojednává o mladých muzikantech, kteří se ocitnou tváří v tvář zločineckému podsvětí. Janákovým vysněným projektem ale i nadále zůstává zfilmování románové řady Wilbura Smithe ŘEKA BOHŮ.

Karel Janák je bezesporu zdatný a slibný režisér. Kdo mu ale hází klacky pod nohy, je Janák scenárista. Ten sice dokáže napsat nenáročný vtipný příběh s přirozenými dialogy a pár dobrými hláškami, ale bohužel bez byť jen vzdáleně realistického, logického a patřičně gradujícího děje a bez hlubších postav, jen s chabými náznaky jejich vztahů a motivací. Naštěstí se pohybuje v žánru, kde to nijak zvlášť nevadí, obzvlášť je-li to kompenzováno jeho nadšenou americkou režií, opírající se především o svižný střih a stylovou hudbu (za které byli SNOWBOARĎÁCI nominováni na Českého lva), cameo role a popkulturní odkazy, zejména na americké trháky. Takto nezbývá než s dalším hodnocením počkat na jeho první film podle scénáře někoho jiného.

Josef "choze" Blažek