Bořík Procházka

Bořík Procházka se narodil jako Bořivoj Procházka 29. listopadu 1930 v Praze. Jeho bratry byli herec Zdeněk Procházka a teatrolog Vladimír Pocházka. Otec, který zahynul za německé okupace ve věznici Pankrác, měl hudební sklony. Bořík Procházka vyrůstal v Mělníku, kde vychodil základní školu, věnoval se sportu (fotbal, tenis, basketbal) i ochotnickému divadlu.

Po maturitě na Amerlingově státním mužském ústavu učitelském absolvoval roku 1953 herectví bez diplomové zkoušky na pražské DAMU u Otomara Krejči a Radovana Lukavského. Za studií statoval v pražském Národním divadle a hrál na školní scéně DISK. Začínal na oblastní scéně mladoboleslavského Městského oblastního divadla (1953 – 1958).

Po projití Severočeského divadla F. X. Šaldy v Liberci (1958 – 1961) a olomouckého Divadla Oldřicha Stibora (1961 – 1966) natrvalo zakotvil v Praze. Zde hrál v Divadle Za branou (1966 – 1973), Divadle Na zábradlí (1973 – 1990) a v obnoveném Divadle Za branou II (1990 – 1995).

Po odchodu na penzi hostoval v Praze (Divadlo Minor, Městská divadla pražská, Divadlo v Dlouhé, Viola, Lyra Pragensis, Národní divadlo, Pražské komorní divadlo, Divadlo Skelet, Činoherní klub, Divadlo Broadway, Studio Dva, Divadlo na Jezerce), na Kladně, v Plzni a spolupracoval s mělnickými ochotníky a skupinou HDP. Bořík Procházka byl hercem výrazné tváře a mimiky, své role často ověnčoval vlastním plnovousem.

Na divadelních prknech se mj. představil jako Franěk a Šavlička („Strakonický dudák"), Radúz („Radúz a Mahulena"), Bušek („Naši furianti"), Milan Stibor („Taková láska"), Kleant a Valer („Tartuffe"), Trofimov („Višňový sad"), Vronskij („Anna Karenina"), Jerry Ryan („Dva na houpačce"), Boris Trigorin („Racek"), Fedor Kulygin („Tři sestry"), Krogstad („Nora"), Prospero („Bouře"), Iljin („Pět večerů"), Don Luis („Don Juan"), Duncan („Macbeth"), Herec („Tragický příběh Hamleta"), Pejr („Astrolog"), Sir („Garderobiér"), Mercia („Caligula"), Pozzo („Čekání na Godota"), Filippo („Letní byt"), Frosch („Faust"), Ředitel („Škola, základ života"), Předseda („Konec masopustu"), Jupiter („Kleopatra"), Kilián („Petrolejové lampy") apod.

Ve filmu se objevil až jako pražský herec v polovině 70. let ve čtyřiceti pěti letech. Do 80. let hrál menší, ale výrazné epizody: MĚSTO NIC NEVÍ (mladý lékař), DOBRÝ DEN, MĚSTO (kolega Halama), STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA (Šavrda), ZRCADLENÍ (Vaculík), studentský film GUERNICA (profesor Erik), BOŽSKÁ EMA (redaktor), JEN TAK SI TROCHU PÍSKNOUT a LÁSKA NA DRUHÝ POHLED (vedoucí stavby), JAKO ZAJÍCI (Chalupa), UPÍR Z FERATU (excentrický psychiatr), JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (vynálezce Alfred B. Nobel), LÁSKA Z PASÁŽE (lékař), KRAJINA S NÁBYTKEM (strojvůdce), LEV S BÍLOU HŘÍVOU (ředitel lázní Veselý), MŮJ HŘÍŠNÝ MUŽ (otec Hanč), FIGURKY ZE ŠMANTŮ (technik), PROČ? (mistr), studentský film JESTŘÁB (kmotr), BLÁZNI A DĚVČÁTKA (lékárník), ČLOVĚK PROTI ZKÁZE (malíř František Kupka), NEMOCNÝ BÍLÝ SLON a UZAVŘENÝ OKRUH (ředitel).

Na filmovém plátně sehrál dvě výrazné postavy. Nejprve to byl podivínský pan Liman, jenž u své chaty sleduje televizi a své tři kozy, se kterými se dělí o irský likér a hraje jim na klarinet, vozí k údivu všech ostatních na pastvu v luxusním Pontiacu, v Menzelově komedii SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1983).

A po třinácti letech v postavě opileckého sochaře, který pohrdá ženou (Milena Dvorská) a synem, vyhořelým režisérem (Tomáš Hanák) v příběhu KAMENNÝ MOST (1996) Tomáše Vorla. Další dekádu sehrál krátce před smrtí menší role ve filmech TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (starší pán), T. M. A. (archivář Werfel), ZEMSKÝ RÁJ TO NAPOHLED (disidentský profesor) a především LIDICE (lidický farář J. Štemberka).

Neopomněl spolupracovat s rozhlasem („Honba za meteorem", „Český Faust", „Skřipec", „Tajemný hrad v Karpatech" ad.), dabingem (TAJUPLNÝ OSTROV, SVATBA, HROZNY HNĚVU atp.), televizními filmy (BÍLÝ AKÁT, MOROVÉ POVĚTŘÍ, POPEL A HVĚZDY, COMEBACK aj.) a seriály (LUCIE, POSTRACH ULICE, TŘETÍ PATRO, RODÁCI, BYLO NÁS PĚT, VYPRÁVĚJ, HOŘÍCÍ KEŘ či CYRIL A METODĚJ).

Obdržel Cenu SČDU (1988) za výkon ve hře „Garderobiér" a Stříbrný řád města Mělníka (2010). Jeho dcerou byla herečka Marika Procházková (*1974), synovci herec Aleš Procházka (*1963) a divadelní ředitel Vladimír Procházka. Bořík Procházka zemřel náhle 15. května 2013 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour