Vladimír Štros

Vladimír Štros (psán i jako Vladimír Štross) se narodil 24. října 1902 v Kroměříži. V letech 1925 – 1927 začínal jako herec na scéně v Olomouci a v Ostravě, 1927 – 1945 našel hlavní působiště v Praze, kde byl zaměstnán ve Švandově divadle, v Divadle na Vinohradech, v Novém divadle, u Československého rozhlasu a jako filmový herec. Štros roku 1928 jednou vystoupil i na scéně Národního divadla v Praze (jako Hrabě Neipperg v „Madame Sans – Gene“).
Po válce rychle prošel jako herec a režisér divadly: Slezské národní divadlo Opava (1945 – 1946), Severočeské divadlo v Liberci a Novém Boru (1946 až 1949), mostecké Divadlo pracujících (1949 – 1952) a Krušnohorské divadlo v Teplicích (1952 – 1954).
Dále herecky a režisérsky působil v Krajském oblastním divadle Jihlava (1954 – 1955), v Městském oblastním divadle Varnsdorf (1957 – 1958) a do odchodu na penzi v uherskohradišťském Slováckém divadle (1958 – 1964). Už jako penzista Štros hostoval ve hře „Intermezzo“ (Soused Tellier) v Divadle za branou a v „Alchymistovi“ (Tadeáš Hájek z Hájku) v Divadle na Vinohradech.
Na divadle se objevil jako Valentin Bláha („Naši Furianti“), M. L. Astrov („Strýček Váňa“), Kolinský („Paličova dcera“), Theseus („Sen noci svatojánské“), Komisař („Lakomec“), Baron („Gazdina roba“), Bartolus („Nebe na zemi“), Táta („Třetí přání“), Malvolio („Večer tříkrálový“), Myslibor („Zlý jelen“), Doolittle („Pygmalión“), Okápek („Sen noci svatojánské“), Don Louis („Don Juan“), Lear („Král Lear“), Ivan („Lucerna“), „Měsíc nad řekou“ atd.
Režíroval např. „Matku“, „Gazdinu robu“ nebo pohádku „O pejskovi a kočičce“, kterou i zdramatizoval. Jeho filmografie čítá dvě epochy. Ta první, kdy poprvé Štros přišel do styku s filmem, se odehrála 1934 až 1942.
Jako epizodkář se zpočátku objevoval ve snímcích MATKA KRÁČMERKA (policejní inspektor), U NÁS V KOCOURKOVĚ (hlasatel), VDAVKY NANYNKY KULICHOVY (soused sochař), STUDENTSKÁ MÁMA (policejní inspektor), KRÁL ULICE (nezaměstnaný hudebník), JEDNA Z MILIONU (napadený chodec na ulici), BEZDĚTNÁ (úředník v bance), AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (opilec), VZDUŠNÉ TORPÉDO 48 (řidič autokaru), VELBLOUD UCHEM JEHLY (student), ULIČKA V RÁJI (řidič), TŘI MUŽI VE SNĚHU (prokurista), ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH (první zákazník) a nebo JÍZDNÍ HLÍDKA (sovětský partyzán).
Od roku 1937, kdy se objevil jen v jednom filmu (jindy ročně hrál třebas i v šesti titulech), představoval recepčního (TŘI VEJCE DO SKLA), ruskou spojku (ZBOROV), řidiče Ferdu (HOLKA NEBO KLUK?), plukovníkova pobočníka (NEPORAŽENÁ ARMÁDA), průvodčího ve vlaku (SVATEBNÍ CESTA), mincíře (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH), vrátného v kabaretu, baru nebo v hotelu (JEJÍ HŘÍCH, VESELÁ BÍDA, NOČNÍ MOTÝL a HOTEL MODRÁ HVĚZDA), čeledína (KOUZELNÝ DŮM), detektiva (PELIKÁN MÁ ALIBI, KONEČNĚ SAMI), strážníka (ŠTĚSTÍ PRO DVA), řidiče Ferdinanda (DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ), továrníka Marka (POZNEJ SVÉHO MUŽE), kočího Václava (BABIČKA) i recepčního hotelu (GABRIELA).
Před pauzou, kterou prodlel na oblastních scénách mimo dosah filmových ateliérů, sehrál 1942 parťáka při regulaci (RYBA NA SUCHU) a řidiče (VALENTIN DOBROTIVÝ). Ta druhá epocha se odehrála o 30 let později, kdy si Vladimír Štros už jako důchodce přivydělával v letech 1971 – 1974 statováním, př. ve filmech KLÍČ (dvojrole přítele a vězně), ŽENY V OFSAJDU (příznivec Interu), TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE (herec), PŮLNOČNÍ KOLONA (zákazník v Pramenu), SLEČNA GOLEM (člen správní rady v představení „R. U. R.“), UKRADENÁ BITVA (von Beck), DNY ZRADY (autentická role úředníka britského ministerstva zahraničí Robertse) a VĚTRNÉ MOŘE (muž u průmyslníka).
A poslední rok 1974, tři roky před svojí smrti, ještě stihl s manželkou Annou Štrosovou manželský pár ve starožitnictví (OSUD JMÉNEM KAMILA), profesora Řeřichu (POSLEDNÍ PLES NA ROŽNOVSKÉ PLOVÁRNĚ), dvojroli hosta v kavárně a cestujícího ve vlaku (VELKÉ TRÁPENÍ) a naposledy poslance (DVACÁTÝ DEVÁTÝ).
Vystupoval také v rozhlase a později ojediněle i v Československé televizi. Jeho ženou byla herečka a sólistka operety Anna Stárková – Štrosová (1919 – 1999), která se s manželem objevila v už zmíněném filmu OSUD JMÉNEM KAMILA (1974). Herec a režisér Vladimír Štros zemřel již 8. dubna 1977 v Praze ve věku nedožitých pětasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour