Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Exploited (2022) 

Vysokoškolské koleje,  neobvyklé sexuální hrátky přes web kameru, náhodně nalezené flash soubory, na kterých je zachycen student, co byl jedné masturbační noci překvapen a přepaden maskovaným latexovým násilníkem na svém privátu, a nově příchozí student, který je homosexuál, provádí felaci svému spolubydlu a celé záhadě znepokojivých souborů chce přijít urputně na kloub. Jon Abrahams, známý herec z nižší herecké kategorie, se dal (potřetí) na režírování. A natočil film, kde se snoubí hned několik žánrových prvků. A žádný není natolik optimálně vyladěný, aby stál za extra pochvalu. Což o to, dopředu si stanovil efekt (rádoby) šokujících scén. Takže například pokud vás pohoršuje sex mezi jedinci stejného pohlaví, máte týden o čem přemýšlet. Mužská homosexualita totiž tady sehrává prim, ačkoliv není vůbec zjevné, k čemu to mělo posloužit. Bimbající se odhalená chlouba herce Colina Batese možná měla splnit nedostatek odhalených mužských těl ve filmech, ovšem mnoho povyku tyhle scény až tak nenadělají. Film je posléze hororově laděn a maskovaný trumbera postupně začne obtěžovat znepokojivým způsobem studentíky, ačkoliv jen v jednom případě dá o sobě vědět gore. A je dobré upozornit, že poté, co je jeho identita odhalena, kdosi další ve stejné masce pokračuje v psychickém teroru. Většina postav je ve filmu nadržená a zjevně i sexuálně frustrovaná. Docela prohřešek je ve filmu mít samici Leah Pipes, vysokoškolskou profesorku, která si po nocích vydělává na sex chatu, a nepustit ji dál než za spodní prádlo. Hlavní roli dostal Jordan Ver Hoeve, naprosto příšerný neherec, který ničím nezaujal. Makenzie Vega a Hannah Rose May už byly mnohem akceptovatelné, ale až moc zahalené herečky. Největší naděje režisér vkládal do závěrečného odhalení identity násilníka. No, nebylo to tak excelentně vymyšlené, aby se to nedalo předem odhalit. Nechtěl jsem tvůrci kazit jeho radost a budu dělat, že jsem neměl tušení, kdo se pod maskou skrývá. Celkově film nemá žádné gore, jedna scéna je fakt málo. Průběh je takový poměrně scenáristicky chaotický i režijně kostrbatý, líbila se mně ale ta odvaha ukázat vysokoškolské koleje coby zhýralé místo. Ve výsledku je to taková směsice hororových, thrillerových a erotických vsuvek. 6/10

plakát

The Price We Pay (2022) 

Hlavní hvězdy a producenti filmu Emile Hirsch a Stephen Dorff dali příležitost režisérovi japonského původu Rjúhei Kitamurovi, aby po letech půstu prokázal svůj režijní talent v hororovém thrilleru v hixploitation balení, který je celkem šit na míru jeho stylu. Dejme tomu, že se čekalo o maličko víc, o vyložené zklamání se ale rozhodně nejedná. V první řadě je férové si přiznat, že velkou originalitu film zrovna nepobral. Trojlístek lupičů na útěku po loupeži v zastavárně přibere do svých řad rukojmí a ukryje se na odlehlé farmě, která patří maniakům, co obchodují s lidskými orgány. Netrvá to moc dlouho a dirigující šílenec Vernon Wells začne úřadovat. Pochytaní lupiči záhy končí upoutaní na pitevních stolech a čekají, jaká část z těla jim bude odňata. Neobejde se to bez gore scén a s touto fází může být každý příznivce stokrát viděného poměrně spokojen. Christopher Jolley nepatří k zrovna známým scenáristům a hlavní potíž je v tom, že není srovnání s nějakými jeho předchozími pracemi. Většinu filmů, na kterých dělal, je distribučně nedostupná. Scénář se dokonce pokusil postavy nějakým způsobem charakterově vyprofilovat. Obrýlený Hirsch má psychopatické sklony. Dorff není až tak zlý. Vernon Wells je čistokrevný maniak. A jeho vnuk, zesnulý Tyler Sanders, je hodný kluk, kterému se páchaná zvěrstva na lidech příčí. A nastrčené rukojmí v podobě málo známé Gigi Zumbado funguje jako jakýsi sympatický spojovatel děje. Celkově film neskýtá velká dějová překvapení a ani šokující zvraty. Vše podstatné je dáno předem a divák okamžitě bude vědět, jak jsou karty rozdány. Střídmá stopáž dala filmu spád, režisér měl koncept dobře utříděný a drastické scény mají svůj kvalitní říz. Výsledek příznivce žánru potěší. 8/10

plakát

Panství (1999) 

Martin Dejdar v zajetí divadelnosti, zastíněn převýšeným mezinárodním ženským hereckým osazenstvem a nakonec vykoupen skutečností, že  film je po letech přijímán lépe než v době svého vzniku. Tehdy jej strhala kritika a komerčně naprosto vyhořel. Dejdar na prvním anglicky mluveném českém filmu z pozice producenta prodělal nejedny kalhoty. Sám se pasoval do hlavní role inspektora Scotland Yardu, co má český původ, který přijíždí na panství v anglickém zapadáku na začátku dvacátého století vyšetřit neobjasněné úmrtí sluhy, který zemřel za nevyjasněných okolností po pádu ze schodů. A nejspíš mu někdo k tomu fatálnímu pádu dopomohl. Navíc podobným způsobem před časem skonal i majitel sídla. Na místě  se setkáváme s atraktivní vdovou (Greta Scacchi), její  dcerou (Laura Harris) a personálem (Fay Masterson, Edie McClurg) z kuchyně, který  tvoří dvě kuchty. Předně docela debilně působilo Dejdarovo příjmení Tomáš  Hatcher. A stejně debilní byly jeho četné představy související s vyslýchanými. Jednou si představoval, že se na svědkyni vrhá a líbá ji, podruhé, že je ohrožován kuchtou, co se ho chystá bacit kusem masa a tak dále. Těmito zbytečnostmi se film mnohdy posouval do roviny podivné detektivní parodie. Film vycházel z divadelní předlohy a je to na něm hodně  znát. Obsahuje dlouhou řadu statických scén, založených na sáhodlouhé konverzaci. Hudba dvojice Michal Dvořák a Martin Kumžák je skvělé zlovĕstně posazená a často navozuje až strašidelné pocity. Samotné interiéry sídla jsou příslušně nasvícené a nasnímané tak, aby navodily mysteriózní dojem. Greta Schacchi při svém nástupu na scénu nenechá nikoho na pochybách, že ona je hlavní hvězdou filmu. Měl jí zřejmě  být legendární Peter O'Toole v roli kontroverzního pána panství, ten má ale ve filmu jen pár sekvencí a funguje spíše jako atraktivní doplněk do titulků. Celé pojetí filmu pak nemá daleko do dražší televizní inscenace. Diváky ještě čeká poměrně absurdní rozuzlení záhady. Ken Berris režijně zůstal ve sféře otravně opakujících se flashbacků, kdy za film nesčetněkrát uvidíme padat ze schodů protagonisty úmrtí, konverzující detektiv versus podezřelé ženštiny se jevil v duchu staromódních detektivek poměrně přijatelně důstojně, než se rozhodlo, že požije alkohol a zbytek své detektivní mise dohraje se zvýšenou hladinou promile v krvi. A tím jen umocnil parodické vyznění filmu. Martin Dejdar na svůj hýčkaný film ani po letech nedá dopustit. A tak si tedy nyní připomeňme, na co tenkrát vehementně lákal diváky do kin. 6/10

plakát

Útěk ze Sobiboru (1987) (TV film) 

Vyhlazovací tábor Sobibor za 2. světové války měl všechny hrůzné aspekty: popravy, tělesné tresty, plynové komory i nepříjemné dozorce. Ovšem filmaři zřejmě dostali výjimku a rozhodli se prezentovat vězně ve více než dobré kondici, ženy mají zřejmě někde utajený zkrášlovací salon, neboť jim byly ponechány dlouhé vlasy a relativně působily sexy. A žádné mundůry se nekonaly, vězni se mohli pohybovat v civilním šatstvu. I tak se nejedná v žádném případě o rajskou dovolenou. Kdyby rekreanti byli spokojeni, neměli by v rámci vytouženého úprku potřebu překonat dvojí plot z ostnatého drátu a následně absolvovat procházku minovým polem. Film je to z přísně televizní produkce, tudíž se příliš nedalo počítat s oslnivou technickou stránkou. Obrazová stránka je opravdu žalostná. Všichni se těšili na to, jak si plavovlasý Holanďan Rutger Hauer poradí ve službách ruské armády, který je do tábora coby zajatec deportován také. Stane se to zhruba za půlkou filmu. A ve své úloze obstál. Joanna Pacula vnesla do filmu něco málo erotického šarmu. Alan Arkin v titulní roli je herec, který nezkazí filmu renomé. I když film obsahuje nějaké ty nevěrohodné sekvence, koneckonců, který historický film z války je prost faktických chyb, má také nemalé procento nepříjemně mrazivých scén. V tomto ohledu filmu kraluje sekvence, ve které pochytaní vzbouřenci po neúspěšném útěku z tábora jsou odsouzeni k trestu smrti zastřelením, a musí si vybrat k sobě jedince, co s nimi budou popraveni. A další mrazivé scény už vypisovat nebudu. Jack Gold svoje přes dvě hodiny dlouhé drama režijně koncipoval zdatně, má to svá slabší i silná místa a čekal jsem, že se budu ve větším procentu nudit. A nestalo se tak. 7/10

plakát

On the Line (2022) 

Sympatická nachytávka (diváka) od Mela Gibsona. Ten hraje hvězdného moderátora rádiové noční show Na lince. Je zvyklý na nejrůznější telefonáty od posluchačů, ale jeden telefonát přece jen nikdy nečekal. Jednou v noci mu do studia zavolá neznámý šílenec, co tvrdí, že přepadl jeho ženu s dcerou v jejich domě a hodlá je ztrestat za moderátorovy poklesky v chování. Od té chvíle se uvnitř rozhlasových prostor rozjede kolotoč, kterak šílence na dálku zastavit a přesvědčit, aby svůj šílený zločinný plán nerealizoval. Příznivci někdejšího filmového idolu s ním po kariérním sestupu absolvovali už celkem solidní řádku filmů z nižší kategorie. S každým filmem ale roste možnost, že se slovutný herec, který si už delší dobu pěstuje image plesnivého vousáče, zvedne a ocitne se v zajímavé, když ne tedy přímo v kvalitní roli. A tohle je právě případ, kdy je sice v osidlech neznámého režiséra, ale ten jeho herectví nikterak nedegraduje. Mel tedy ze sebe tlačí emoce, psychické zdeptání a promazal kolena mastí, aby předvedl něco málo drobně akčního. V rozhlasovém komplexu objevuje mrtvoly svých spolupracovníků a odhodlaně číhá na osobní setkání s psychopatem, který mezitím po celém areálu rozmístil časované nálože. Má to napětí, postupný spád událostí a herecká čeládka, Paul Spera v roli šílence zaujal, také rozhodně není k zahození. I malinko originality se najde. A aby to tedy mělo patřičný vrchol, přijde závěrečná pointa (odhalil jsem ji), která zcela zásadně změní chod a vyznění filmu. Romuald Boulanger se docela dost režijně snažil, sevřenost prostředí plně využil a technicky na tom film není vůbec špatně. Hodnocení se pak bude odvíjet zejména od toho, jaký má divák smysl pro (jízlivý) humor a zda je ochoten smířit se s potutelným vyzněním filmu. 7/10

plakát

They/Them (2022) 

V konverzním letním táboře, kterému šéfuje sadistický Kevin Bacon, loví LGBTQ+ táborníci a tábornice zásadně bobříky heterosexuality. A mimoděk tady řádí i maskovaný zabiják se sekerou. Předně je dobré vědět, že hororový subžánr slasher zde nesehrává primární roli, jak se před zhlédnutím filmu může na první pohled jevit. Dokonce v tom utvrzuje hned úvodní scéna, kdy je v noci na silnici (bez detailního záběru) rozsekána postarší řidička. A později se dozvíme, o koho se jednalo. Jenže pak na dlouhou dobu opustíme vraždění. Berme tedy slasher jako doplněk k dějství. V nastalé hodině táborníky i diváky uvítá s milým úsměvem na tváři Kevin Bacon (film si i produkoval), který je sice zpočátku k účastníkům tábora relativně milý a přívětivý, ale to trvá jen do doby, než bude chtít po jednom transsexuálním táborníkovi zabití starého loveckého psa. Milovníci chundelatých němých tváří zažijí krušnou chvilku a na výraz soucitu se zvířátkem sáhnou po šroubováku, kterým si vydloubnou bulvy. Pochopitelně všem obezřetným divákům okamžitě docvakne, že oddílový vedoucí Bacon zcela nenávidí sexuální menšiny a dělá vše pro to, aby je předělal. A od tohoto zjištění se odvíjí i zbytek filmu. K ruce má spolupracovníky, o kterých je přesvědčen, že je z jejich chorobné orientace již dávno vyléčil, ale jak se sami přesvědčíme, není tomu tak. Sarah (Hayley Griffith) vyjede sexuálně po lesbičce Kim (Anna Lore), sadisticky disponovaný Zane (Boone Platt) když se chce se Sarah v posteli vzrušit, tak musí mít na displeji mobilu fotku muže. A to nás ještě čeká lechtivá ženská scéna orálního sexu na mole a také trochu ostřejší mužské sexuální dovádění. Takže horor se vrátí do hry až mnohem později. Několik účastníků se nedožije konce, sekera v akci a odhalení, kdo je pod maskou. A závěrečné vysvětlení, proč maskovaný zabiják zabíjel, mělo své logické důvody. John Logan má na svém kontě celou řadu scénářů a tentokrát si naplnil i ambici režírovat nějaký ten film. Než aby stereotypně vrhl na scénu dalšího maskovaného zabijáka, vydal se poměrně jinou cestou. Originální náhled, Kevin Bacon, zapomenutá hvězdička dětských dramat Anna Chlumsky, vražedná nálada a pěkné letní rozjímání na obávaném táboře. 10/10

plakát

Modelář (2020) 

Petr Zelenka, velmi svérázný tvůrce, si bere na přetřes českou a zahraniční politiku, zvláště tu americkou. A apoliticky orientovaný divák vůbec netuší, o co mu vlastně jde, respektive, co chce svým počinem sdělit. Politicky orientovanému divákovi budou jeho vážně míněné postupy mnohdy k smíchu. Posuďte sami. Pavel (Kryštof Hádek), ústřední hrdina vyprávění, je chemik, modelář leteckých benzínových modelů, nabíjí elektrické koloběžky, občas přistihne svoji sestru (Helena Dvořáková) při souloži, jelikož u ní bydlí, a hlavně je vynikající navigátor dronů. A co je pro diváka nejpodstatnější, je ta skutečnost, že se začne značně nořit do vod špinavé politiky a jejich praktik, chce postavit před (český) soud George Bushe za zločiny proti lidskosti a na amerického politika Dicka Cheneyho (s tváří Jana Vondráčka) chce spáchat atentát. To je jen stručný výčet toho podstatnějšího z filmu, samozřejmě, že celý film je ve své struktuře poněkud obsáhlejší a složitější. Zahrnuje i nerealizovatelné předvolební sliby českých politiků. A také se váhá, co s vnadnou právničkou Veronikou Khek Kubařovou, která ke vší pánské uslintanosti náhle zmizí z filmu. Nechat ji oblečenou a jen přistoupit na její tvrzení, že nemá prsa a má velký zadek?! A také nezapomínejme, že hlavní hrdina má kamaráda, šišlajícího Jiřího Mádla, což je jeden z faktorů, co právě film vrhá do jeho nechtěné směšnosti. Námět je v naší filmové tvorbě opravdu unikátní. Od Zelenky ani nelze čekat něco, co by zapadalo do běžného rámce tvůrčího normálu. Jedni jsou z jeho tvorby nadšeni, druhé jeho prazvláštní výplody neoslovují. Já se držím někde uprostřed. Samotný námět má inteligentní proporce. Vše je ale poměrně polovičatě a nedotaženě řešené. Nedozvíme se, jak dopadly volby s politikem, co má na kontě komunistickou minulost coby nechvalně známý soudce z dob normalizace, kam se vlastně poděla jeho právní zástupkyně, jaký přesný účel má ve filmu plnit bohatý podnikatel a zároveň ženatý milenec sestry hlavního hrdiny (Jiří Štrébl). A tak je to celý film. Vždy to má potenciál, ovšem zakončení je neuspokojivé. Závěr filmu (atentát) už byl přehnaný a mimořádně absurdní. Kryštof Hádek odvedl skvělou hereckou práci. A Petr Zelenka si mě svými podivnými tvůrčími výplody (zatím) plně nepodmanil. 6/10

plakát

Son (2021) 

Andi Matichak, hvězda novodobé hororové série Halloween, hraje maminku osmiletého synka - kanibala. A tomu když se nedostává papání v podobě lidského masa, tak chřadne a tělo má samé léze. Hororový thriller nechává diváka tak trochu v nejistotě z nastalého dění. Není zcela jasné, zda mladá žena trpí psychickou poruchou, máme zprávy, že se léčila v psychiatrické  léčebně, tudíž není ani stoprocentně jisté, jak se to má s historkou, že ji vychovával kult, jednou padne slovo o pedofilním spolku, podruhé je to zmínka o satanském kultu. A když se jedné noci v pokoji jejího syna nenadále zjeví nad spícím klukem hlouček neznámých lidí, je jeho máma natolik vyděšená, až přivolá policii. A přivolaný Emile Hirsch v roli vyšetřovatele začne celý podivný incident propátrávat. Režisér Ivan Kavanagh si vydatně vyhrává s očekáváním, rozuzlením a houstnoucí atmosférou. Herecky je to v dobrých intencích. Většina událostí probíhá v dobrém načasování. Film na tom technicky není nejhůř. Interiéry nejsou přílišně nasvícené, takže kdo si libuje v ponurosti, má to v tomto filmu zaručeno. Mrtvoly, jejichž počet se v pohodě vleze do počtu pěti, jsou zbrocené krví, a je to asi ta nejdražší položka na filmu. A také klučina je často pomazán krví, takže se jedná o jeden z těch hororů, kde dítě přijde do konfrontace s nepěknými věcmi. A v neposlední řadě je také namístě zmínit skutečnost, že film si drží nějakou svoji originalitu a porci neotřelosti. Finální část se ale není zrovna příliš zralá na pochvalu. Režisér se ponořil do nenápaditosti, vše kvalitní v rychlosti vysvětlil stylem otřepaného satanského zjevení, načež mohl připravit něco mnohem zajímavějšího. Většina filmu je pojata kvalitně nepředvídatelně, herci se příslušně snaží a i přes svůj nenápaditý závěr, až poměrně nelogicky pojatý, se to dalo zvládnout. 7/10

plakát

Kód 355 (2022) 

Holky (po čtyřicítce) v akci! Jessica Chastain coby producentka filmu kontaktovala Diane Kruger, Penélope Cruz, Lupitu Nyong´o a Bingbing Fan, jestli by si nechtěly zahrát v něčem akčním. A holky nejprve zkontrolovaly svoji váhovou hmotnost a před zrcadlem vypnutí pokožky a tvorbu vrásek, načež uznaly, že je to výtečné. A tedy směle můžou prezentovat svůj zralý sexappeal. A honbu za diskem s potenciálně škodlivým obsahem pro lidstvo mohou absolvovat po rozličných kontinentech bez drastických diet. Každý divák si vybere na herečkách svoji přednost. Diana má úchvatné poprsí, Jessica má lepou postavu, Penélope oslnivou hřívu, s Lupitou a Bingbing zažije v posteli exotiku. Když se v jednom filmu sešlo takové oslnivé ženské obsazení, není divu, že mužské herecké protějšky proti nim nemají velkou šanci zaujmout. Nějaké známky diváckého zaujetí sice vykazoval Sebastian Stan, který nejdříve zmizel ze scény, aby pak předvídatelně vstal z mrtvých, ale ani on nedokázal naplno překonat přítomné dámy. A Jason Flemyng se také příliš nezmohl na větší odpor proti ženské přesile. Dirigování dam si vzal režijně na starost Simon Kinberg, který nevsadil na spektakulární akci. Dal větší přednost kontaktním bitkám, přestřelkám a honičkám. Chtěl si zřejmě hlavně odpočinout od svého produkčního kolotoče, kdy produkuje jeden film za druhým, přičemž mu na režírování nezbývá už čas. Dvě hodiny utekly svižně. Ovšem s návratem agentek a jedné psycholožky zpět do akce už moc nelze počítat. Je ale hlavní, že se taková pěkná ženská elita sešla v jednom filmu, akčně si zařádila a pak se zase rozešla do jiných filmů. 10/10

plakát

Dobré ráno, Brno! - Epizoda 2 (2023) (epizoda) 

V Brně se hraje divadlo a taky se z něj vysílá pravidelná ranní show. Smíšená moderátorská dvojice v ní zaníceně poslouchá své hosty z nejrůznějších profesních oborů, klade jim všetečné dotazy, nechybí krátké zprávy, počasí, vaření i hudební klipy. A mnohdy se ten tok nedá vydržet. A tak nastoupil Jan Prušinovský, aby ranní show udělal prudce nekorektní až zhovadilou. A především, aby její moderátory (Zuzana Zlatohlávková a Ondřej Kokorský), rosničku (Simona Lewandowská) a režiséra (Jan Kolařík) ukázal v nekorektním světle. A i pozvaní hosté se nebudou vždy chovat zcela standardním způsobem. V první epizodě například poznal následky ve studiu objeveného alkoholu distingovaný Jiří Pavlica. Moderátorka šňupe kokain, moderátor se klidně v šatně před všemi přítomnými obnaží, až si i diváci mohou prohlédnout, jak jej příroda obdařila. Liška, kterou měl pozvaný přírodovědec ještě ráno ve studiu živou, končí rázem pod koly auta, rosničce se v kabelce rozmaže exkrement jejího psího mazlíčka. A kdoví, co diváka čeká dál, neboť to jsme teprve u druhé epizody. A epizod je celkem 8. A vše je doprovázeno nesčetnými vulgárními slovíčky a hrubozrnným humorem. Prušinovský vsadil na neokoukané herecké tváře, což mu skvěle vychází. A celý vzniklý tvar diriguje vtipně a zásadně nekorektně. Odboural bych ale i nějaký ten rušivý element. Pro mě je to bezdomovec (Roman Slovák), který má svůj přístřešek hned v závětří komplexu natáčecího studia. To už mně přišlo zhola nadbytečné. Zatímco se ranní show v seriálu zmítá v krizi a čísla sledovanosti závratně klesají dolů, věřím, že u diváků tenhle netradiční seriálový počin zaboduje. 8/10