La Passion de Jeanne d'Arc
Utrpenie panny Orleánskej
The Passion of Joan of Arc
The Passion of Joan of Arc
The Passion of Joan of Arc
Režie:
Carl Theodor DreyerScénář:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrají:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (více)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(více)Recenze (127)
Hodina a půl detailních záběrů na mluvící hlavy... ()
Detaily, detaily a znova detaily. Snímok vytvorený prevažne z detailných záberov. Tie majú zdôrazňovať duševné rozpoloženie hlavnej postavy - to bol vlastne aj Dreyerov zámer. Tento film nie je v skutočnosti ani tak hraný, nie z nehumánneho hľadiska v ktorom režisér trýznil Mariu Falconettiovu aby dosiahol excelentné herecké výkony, ale skôr z toho dôvodu, že tento film dokumentuje duchovnú stránku utrpenia Johanky z Arku. V tomto filme sa ako v jednom z prvých zobrazuje technika "Dutch shot" - mierne diagonálne snímanie postáv pre stvárnenie určitej duševnej nestability. Duševnú nestabilitu tu môžeme chápať v podobe utrpenia. To tu páchajú tí, od ktorých by sme to mohli očakávať najmenej. Je to cirkev a jej stredoveké praktiky súdenia a trestania. Johanka tu vystupuje ako druhý Ježiš Kristus. Je očividné, že príbeh je totálne skrátený, keďže sa v skutočnosti odohrával oveľa dlhšie - Dreyer tu niekoľko dňový proces napchal do jedného dňa a presne to je problém tohto filmu. Film je z jednej polovice len jeden veľký detail na Johanku a jej slzavé oči. Určite nie som jediný, komu to pri sledovaní filmu liezlo na nervy. Polhodinu stále len a len plač. Chápem, že postava je úplne v psychickej nepohode, ale táto dĺžka by sa dala jednoducho skrátiť a filmu by to vôbec neuškodilo. Na druhú stranu oceňujem, že režisér skrz detaily na Johanku, pracoval s jej tvárou ako s ikonou svätých. Film je z určitého hľadiska veľmi výnimočný ale mohol byť aj lepší. Najviac mu ubližuje scenár v skrátenej verzii skutočného diania. Druhá polovica filmu je na tom už lepšie, a príbeh sa posúva od Johankinho plačúceho výrazu - ALE STÁLE SA TAM OPAKUJE - k veľkému finále. Finále - naplnené napätím a ľútosťou za Johanku - je podľa môjho názoru na filme najlepšie. Pri jednej scéne tu bral inšpiráciu od Ejzenštejna, konkrétne Krížnik Potemkin - ľudová vzbura. Celý snímok je rovnako inšpirovaný aj nemeckým expresionizmom, je nakrútený v jeho duchu. Johanka na záver končí podobne ako Ježiš Kristus na kríži. ()
Vrchol němého filmu! ()
Ohromující hudební doprovod...občas jsem měl zimoriavky. Slabší čtyři. ()
Náboženství je droga, stačí se podívat na její ksicht. ()
Tento snímek dokázal plně využít prostředků, kterými disponoval němý film. Dlouhé záběry na tváře Jany a soudců, kteří možná ani úplně nevěděli, co činí. ()
Související novinky
Seversky laděné Filmale 2009
Ve dnech 18. – 20. 9. 2009 pořádají kino Květen v Novém Jičíně a Biograf Artefakt již 4. ročník filmové přehlídky Filmale 2009, letos zaměřené na severskou kinematografii. Festivalová skladba je… (více)