A jak to bylo dál... - Série 2

Charlotta a Seema měly zajímavé dějové linky, skoro bych dal až 4*. Ale pokud jsem se před tím divil, proč v reboot seriálu snažícím se o diverzitu jsou pořád gay postavy jako klišé z 90. let, tak teď už prostě mám pocit, že všechny postavy jsou karikatury a slouží jen jako ramínka na šaty a přilákání pozornosti z nostalgie k původnímu seriálu. Postavy mi přijdou nezralé a pomohla by spíš psychoterapie. Ty charaktery spíš a příběhy vlastně ruší a musím je tolerovat. Mi to přijde jako pohádka o privilegovaných, co mají občas špatné svědomí. Já od toho víc než přehlídku hadrů v kulisách New Yorku nečekám a vidět ikonické momenty metropole jako Met Gala, či Halloween je potěšení. A když dojde New York, aspoň nasadí kočičku. (24.08.2023)

Seriál byl vždy o skupince kamarádek, které hledají lásku. K tomu tvůrci přimíchávali nějaké společensky aktuální téma, příp. individuální dilema/trauma/trápení a vše zasadili do atraktivního prostředí New Yorku a hezkých hadříků. No a na tom se v zásadě nic nezměnilo. Ano, pořád se to nevyhýbá zjednodušování a zkratkám (kvůli tomu některé linky vyznívají až lehce parodicky) a je to hodně naivní (pokud budete chtít, můžete se opět divit, kde všichni na tak opulentní život berou peníze). Na začátku jsem si říkala, že nahota (téměř) šedesátníků je na mě už trochu moc, ale nakonec tato řada nebyla vůbec špatná a musím ocenit odvahu tvůrců ukázat, že stárnutí nemusí ovlivnit chuť žít nebo tendenci chovat se "nezrale". Už to není taková romantická komedie z časů původního Sexu ve městě, ale pořád je to fajn oddechovka. Samanthy bylo nakonec jen trošku, ale milé, že se objevila. Poslední díl byl (nejen díky tomu) hodně příjemným zakončením druhé řady. (26.08.2023)

Po mé původní totální nasranosti z první série a k mému štěstí mám teď pocit, jako kdyby si tvůrci přečetli můj komentář k ní a chtěli s tím něco udělat. 2. série je ve svém uvědomnění konečně zase trochu normální co se týče extremistické propagandy amerických společensko-kulturních témat a začíná se zase více soustředit na zdejší postavy jako na lidi a ne jen nějaké experimentální figurky. To znamená, že se tu zase odehrávají malé příběhy, náhody a nezdary našich oblíbených postav a děj je všechny sune nějakým způsobem dopředu. Každý našel špetku toho zadostiučinění a nemusíme křičet, jestli jsme bi, nebi, nebo fluidní. Řeší se témata, která řeší každý smrtelník, a proto si myslím, že druhá série bude divákovi zase o trochu blíž. Těžko říct, zda potřebuji další sérii, ale když výjde, podívám se. (06.10.2023)

Výrazně lepší než první série. Dějově, herecky, zápletkami (i když trapno tam je taky, ne že ne). Pořád to není zdaleka ono a pořád mi přijde, že stopáž přes čtyřicet minut tomu prostě nesedí. Ale sem tam to už je i ta původní Miranda. Z nově příchozích postav mě zdaleka nejvíc baví Seema, která je tak z půlky náhrada za Samanthu, přesto výrazně jiná. Sarita Choudhury je jako Seema skvělá. 60% (11.09.2023)

And Just Like That... jsem si jako fanynka Sexu ve městě nemohla nechat ujít. První série byla fajn a tak nějak držela ducha. Bez ohledu na marnivost a neustálé frenetické pištění to znovu bylo o hledání lásky, opory a podstaty toho, proč se vlastně pinožíme a honíme za volovinama, když v NY i v Kotěhůlkách chceme totéž - člověka vedle sebe a pro sebe. Tahle sérka mi ale pořád vnucovala zavadlý těla v posteli. To fakt neni kdovíjakej pohled a nevím, koho z tvůrců napadlo, že si v tom divák bude libovat. I ten geront se chce dívat na mladý maso. Když už. (06.09.2023)